Hořící Mississippi

// U scény s věšením jsem normálně pauzoval a šel to rozdejchat na čerstvej vzduch. Nemám slov. Nikdo se nenarodí s nenávistí, ale ku*va co to bylo a dodnes je za lidi, aby zvládali páchat takovýhle zvěrstva? Kde se to v nich bere? Já vím, že mi na to nikdo neodpoví, dokonce ani tohle mrazivý drama s geniálním Hackmanem nenabízí příliš odpovědí, jen podává extrémně brutální výpověď o té době s pár kapkama kontextu, a následně naplňuje fantazii o sladké a zasloužené pomstě. Všichni přitom ale víme, že ta nikdy nebyla a nikdy nebude tím správným řešením. Jestli ten film něco vysvětluje, tak že Amerika směřovala do doby Trumpa už pekelně dlouho, a mě jen děsí představa, že díky němu lidé jako v tomhle filmu znovu dostávají hlas. A to fakt není dobře. (02.08.2020)

Včerejší opětovné zhlédnutí tohodle filmu mi znovu připomnělo několik věcí. Jaký byl Alan Parker vynikajicí režisér, jaký byl Gene Hackman skvělý herec, jaký byl Will Dafoe slibný herec a jak vůbec vypadala kvalitní filmařina, která už se dnes možná objevuje taky, ale vypadá prostě jinak. I když je v Hořícím Mississippi pár klišé a nějaký ten nezbytný sentiment a patos, nic to nemění na tom, že jsem při jeho sledování cítil nostalgii po zašlých časech, kdy se točily "opravdu velké filmy". Člověk si přitom taky uvědomí, že tadle stará éra - kdy filmu vládli herci jako Hackman - je už dávno pryč. O to více vychází najevo, jak znamenitý herec to byl, a jak moc bude takovýdle herec filmovýmu světu chybět. Hackman hrál vždycky takový tvrdý chlapíky, občas to bylo i klišé, ale zde to proložil takovou lidskostí a místy i takovou měkkostí, že to je prostě nezapomenutelný. Fakt mi ten herec i ta doba chybí a budou chybět. (09.01.2016)

Film hodně poplatný své době. Od tématu rasismu až po metody policejního vyšetřování. Tempo však není vůbec špatné a s tím i údernost dějových kliček. Gene Hackman je docela ostrý chlápek s nefalšovanou dávkou charismatu, Willem Dafoe pak svým způsobem zdatný protipól. S myšlenkou, která příliš nestárne, to bylo i po třiceti letech po všech stránkách velmi koukatelné. 7/10 (26.05.2019)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $34,603,943║Tržby Celosvetovo $39,200,000║ škoda že Alan Parker nevie ísť s postavami viac do hĺbky aby sme ich mohli troška lepšie spoznať, takto tu vynikne len sám Gene Hackman, ktorý to sám ťahá, ináč aspoň celkom slušné napätie sa obalilo okolo príbehu, na túto tématiku to je len priemer /60%/ (01.12.2009)