Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (586)
Pane režisére, když se mi některý váš kolega líbí, poznám jeho styl. Jen u vás to mám tak, že čím víc vašich filmů jsem viděla, tím méně vás poznám. Pokaždé něco nového. Nyní jste se mi představil jako úžasný obrazotvůrce. Především animované pasáže překonávají hranici geniality. Tak už jste se Švankmajerem dva. Jen na okraj podotknu, že jsem ráda, že jste nenatočil poctu Evě a Vaškovi, protože se obávám, že by se mi takový film líbil a až by mi došlo, co to poslouchám, omdlely by mi uši. Hudba Pink Floydů je aspoň snesitelná, i když nepatří k mým favoritům. ()
"Floydi" na velkým plátně. Funguje to a hodně. Roger Waters poskytl hudbu a o zbytek se postaral Alan Parker. Waters by se sám postavil do čela, ale jelikož dostal do vínku spíše hudební vlohy, hlavní role se ujal Bob Geldof. Zřejmě poslední vrcholové LP Pink Floyd a jedno z mých nejoblíbenějších (lepší už je snad jen Wish You Were Here). Vysoká kvalita hudby je i dnes nezpochybnitelná, stejně tak filmového provedení. ()
Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... ()
Písničky od Floydů, které znám názvem, bych mohl spočítat na jedné ruce. Z osazenstva znám jenom Waterse a celkově mě ta skupina nijak nebere, takže The Wall je spíš jen doplňokovou podívanou. A jak to dopadlo? No nic moc. Sice filmem zněly povětšinou chytlavé melodie a animované sekvence byly naprosto dokonalé a geniální, ale výsledek je trošku jedna velká nuda. Alan Parker mi prostě moc nesedí. ()
The Wall, aneb parádně zfilmované delirium. Dejte si jointa, pusťte si nějaký dokument z války, k tomu animovanou řezničinu s mlýnkem na maso a máte film, který nemusíte pochopit, ale budete ho mít rádi. Pink Floyd je zásadní skupina, která tímto albem vkročila do Valhaly...Bob Geldof sice vypadá jako oběť koncentračního tábora, ale bez něj by film ztratil kousek kouzla. ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- Jenny Wright si zahrála americkou fanynku. Nebyla předem upozorněna, že Pink (Bob Geldof) po ní bude házet sklo, takže její reakce je zcela spontánní. (don corleone)
- Kromě problémů s vodou má Bob Geldof také panickou hrůzu z krve. Když si Pink holí obočí a začne krvácet, znamenalo to pro Boba velké sebezapření, ale vžil se do role natolik, že si začal si holit celé tělo. Inspirace vycházela od zážitků zakládajícího člena skupiny Syda Barretta. Jeho stále se zhoršující stav nakonec vedl během práce na druhém LP k odchodu ze skupiny, ale dokázal za sebe najít náhradu v podobě kytaristy Davida Gilmoura. Podle členů Pink Floyd jednou Barrett odešel z večírku, oholil si hlavu a vrátil se zpět, jako by se nic nestalo. Blízcí Barrettovi přátelé však filmovou "holící scénu" označovali za nestravitelnou. (don corleone)
- Na premiéru snímku byl pozván i režisér Steven Spielberg. Po představení se otočil na bubeníka skupiny Pink Floyd Nicka Masona, jenž vzniklou situaci popsal slovy: "Tak divně se na mě podíval, potom pokrčil rameny ve stylu »Co to, sakra, bylo?« a odešel ze sálu." (Beckett51)
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Reklama