Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (585)
Písničky od Floydů, které znám názvem, bych mohl spočítat na jedné ruce. Z osazenstva znám jenom Waterse a celkově mě ta skupina nijak nebere, takže The Wall je spíš jen doplňokovou podívanou. A jak to dopadlo? No nic moc. Sice filmem zněly povětšinou chytlavé melodie a animované sekvence byly naprosto dokonalé a geniální, ale výsledek je trošku jedna velká nuda. Alan Parker mi prostě moc nesedí. ()
Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... ()
Nicota, zmar a rouhání životu - to vše zabalené do (nutno uznat) vysoce uměleckého roucha. Proto chápu celkem vysoké hodnocení, ale já ho pro obsah dát nemohu. (Umělecké hodnocení 5!): tohle ovšem naprosto skvělé: https://www.youtube.com/watch?v=P2zpA5dvUl4 ()
Asi za to môžu prehnané očakávania, aj keď som nemal predstavu, čo mám od filmu vlastne očakávať. Videl som už dávnejšie v rámci filmového klubu, ale moje prapodivné pocity po vzhliadnutí filmu, keď som nevedel, čo si mám vlastne o ňom myslieť, si ešte dobre pamätám. Typ filmu, ku ktorému sa asi pre objektívnejšie hodnotenie treba po určitom čase vrátiť. Možno až potom, keď začnem počúvať Pink Floyd, čo som ešte neučinil, ale mám to v pláne. VIDENÉ ZNOVA 11/20: Objektívnejšie konštatujem, že The Wall na druhýkrát funguje rozhodne lepšie a menej zmätočne. Nedá sa síce tvrdiť, že ide o nadčasové dielo, kritika a celkový feeling sú mierené na konkrétnu dobu a miesto, avšak práve v tejto nostalgii u mňa tkvie to najväčšie kúzlo filmu. Až má človek chuť si pustiť po The Wall celých Profesionálov. ()
"Táta odletěl za oceán. Zůstala jen vzpomínka. Fotka v rodinném albu. Táto, co jiného jsi mi zanechal? Táto, cos mi tu po sobě zanechal? Tak jako tak to byla jen cihla ve zdi. Tak jako tak to vše byly jen cihly ve zdi. Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlenek. Žádný sarkasmus ve třídě. Učitelé, nechte ty děti být! Hej! Učitelé! Nechte ty děti být! Tak jako tak - je to jenom další cihla ve zdi. Tak jako tak - jsi jenom další cihla ve zdi..." Znepokojivý psychedelický muzikál "The Wall" je memento voči tyranii, despotizmu a totalite. Úžasné, nadčasové hudobné a zároveň i filmové dielo. Album, ktorý bol vydaný v roku 1979, aj snímok, čo natočil režisér Alan Parker v roku 1982, partia medzi klenoty svetovej art rockovej tvorby. "The Wall" je kult! ***** ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
![Pink Floyd: The Wall - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/092/161092399_013e09.jpg)
Zajímavosti (43)
- Skladba „When The Tigers Broke Free“ měla zajímavý osud – původně ji Roger Waters chtěl zařadit na 2LP „The Wall“, ale ostatní členové skupiny jeho návrh vetovali. Vydána pak byla na singlu s poněkud matoucím dodatkem „Použito z LP The Final Cut“, jenže na tomto albu se také neobjevila. Její původní název měl být „Anzio, 1944“, posléze „When The Tigers Break Trough“ – v textu se Waters vyrovnává se smrtí svého otce. (Robbi)
- Během natáčení filmu režisér Alan Parker několikrát hodlal projekt opustit kvůli neshodám s Rogerem Watersem. Důvodem byly rozdílné názory na konečnou podobu: Waters chtěl natočit spíše kultovní snímek, Parker hollywoodský film. Waters na dalším albu skupiny "The Final Cut" (1983) v některých textech režiséra osočil, Parker zase po letech prohlásil, že jde o nejdražší studentský film. (don corleone)
- Určitě jedna z nejznámějších skladeb skupiny, symbolická "Another Brick In The Wall, Part 2" byla vlastně protestsongem, namířeným proti tehdejšímu striktnímu způsobu vyučování na britských školách. Filmová pasáž tomu bezezbytku odpovídá. (Morttuus)
Reklama