Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Recenze (586)
Dost ujetý a depresivní film, kterému asi né každý porozumí. Jedná se vlastně spíše o jeden dlouhý hudební videoklip, takže záležitost víceméně jen pro fanoušky Pink Floyd a nejnáročnější filmové fajnšmekry. Běžnému divákovi to, ale asi moc neřekne. ()
Miluju hudbu a animované sekvence (i když jsem z nich měl v dětství trauma). Samotný film je pro mne zcela zbytečná nadstavba. ()
"Zeď" je legendární album a neméně legendární film britské rockové kapely Pink Floyd. Obě díla jsou legendami ve svých žánrech, obě ve vás zanechají neskutečně silné pocity. Tohle není hudba, kterou si poslechnete jen tak, ani film není takový, který si užijete u žehlení. Musíte je procítit. Až v takovém stavu mají ten správný efekt. Přiznám se, že po dlouhé roky mě hudba Pink Floyd míjela. Nevyhledával jsem ji. Jsem si jistý, že kolem mě zněla, ale já jsem prostě neměl tu možnost je blíž poznat, protože jsem se o ně nezajímal. Nechci přímo říkat, že je mi to líto, ale když jsem poslouchal film "Pink Floyd: The Wall", došlo mi, že jsem skutečně o dost přicházel. Znalost skladeb "Another Brick in the Wall" rozhodně není všechno, protože i jejich další skladby jsou neskutečné. "The Wall" je album nabité silnými texty, což bylo následně přeneseno i do filmu, kde hlavní roli Pinka ztvárnil Bob Geldof, frontman skupiny The Boomtown Rats, který se proslavil hlavně pomocí africkým národům v podobě gigantického projektu "Live Aid", který spojil umělce za účelem získání dostatečných finančních prostředků. Výběr tohoto muzikanta jako herecké hvězdy byl výborný. Je místy dostatečně šílený a dává své postavě to správné charisma i šílenství. V osobních a niterných scénách je lidský, stejně jako je nelidský v roli diktátora. Film je plný skvělých obrazů, ať už po známé mletí žáků v obrovském mlýnku na masu, anebo po pochod kladiv. Rozhodně se jedná o zážitek, který se musí prožít. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/jeden-den-jak-porodit-oliver-twist-wall.html ()
Jeden z mála snímků, který se zcela otevřeně vymyká klasickému hodnocení a zárověn redefinuje pojem "podivnost" o uplně nový rozměr. Na počatku se ještě musím zmínit, že dotyčnou skupinu mam velmi rád, jejich hudba je mi blízká, a tak se i přes veškerou objektivitu přece jenom stávám subjektivním hodnotitelem. Celý film mi predevším připomínal jeden velký videoklip - tedy dynamický sled jednotlivých scén podbarvených výbornou hudbou již zmíněné bandy. To, do jake míry se diváka dotkne ne příliš zřetelný podtext filmu, je však ryze individuální záležitost. Na někoho to muže působit jen jako odosobní sled divoce sestříhaných obrazků, jiný si ze snímku odnese vymazlený zážitek. Já osobně jsem pres veškerou snahu neviděl dál než na obrazovku, kde mě oslovila právě ona uchvatná vizuální stránka , která je opravdu na vysoké urovni- perfektní strih a hlavně animováné sekvence spolu s geniální hudbou povyšují celý počin do vyšších sfér. Na 5* to ale buhužel nestačilo, na 4 zcela jistě. ()
Toto je povinné pre milovníkov hudby typu David Bowie , Pink Floyd, a milion dakších parafrázatoratoch ,toto ked nepozriete dostanete Fx aj v Afghanistane ()
Zážitok, ktorý slovami ťažko popísať a vyjadriť. Harmónia hudby, obrazu a myšlienky vo svojej absolútnej podobe. Emocionálnu katarziu, ktorú to vo mne vyvolalo, pochopia iba tí, ktorú ju taktiež prežili, takže je vlastne nielen nemožné, ale aj zbytočné niečo popisovať a vyjadrovať. A keď to človek navyše prežije na live koncerte v podaní samotného Rogera Watersa, môže už spokojne zomrieť. (10/10) ()
Závidím starším generáciám podobné klenoty. Čo máme my??? Musím to stráviť. Toto dielo som určite nevidel naposledy... ()
Za doprovodu geniálních písní skupiny Pink Floyd se odehrává jeden z nejdepresivnějších filmů historie. Ten je založen na myšlence, že každý z nás si okolo staví zeď (odtud název), která ho izoluje od okolí a nechává ho ve svém vlastním světě plném depresí, rezignace a zloby (na sebe i na druhé). Ona zeď je tvořena z cihel, jež představují traumatizující zážitky v průběhu našeho života. Popsaný stav je ve filmu vyjádřen jak obrazem (hraná složka se vynalézavě doplňuje s animovanou), tak především hudbou, jejíž převážnou většinu má na svědomí baskytarista a zpěvák Roger Waters, který je také autorem scénáře. Z této kombinace vzniklo mnoho silných scén (např. demolice Pinkova bytu, školáci jako náplň mlýnku na maso...). Ve filmu nenajdete známky humoru ani odlehčení, naopak celý snímek popisuje stavy, ze kterých je nesmírně obtížné se dostat (je-li to vůbec možné). Proto také finále "The Wall" není jednoznačné a my si nemůžeme být jisti, jak celý film skončil. Jedno je ale zřejmé: Nesmíme dovolit zdi, aby nás přerostla. 10/10 ()
Prvně podotknu, že nejsem žádný velký fanda Floydů (některé písničky uznávám geniálními, jiné průměrnými a další zase slabými). To ovšem nemění nic na tom, že tenhle film je skutečné umělecké dílo - skvělou hudbou, texty a procítěným zpěvem začínaje a kreslenými sekvencemi konče. Ale tuším, že jsem ani z poloviny neodhalil smysl filmu a (stejně jako např u Donnieho Darka) ani neodhalím. ()
Hypnotická záležitost!! ()
Celkově neskutečný zážitek... externě i interně. V nadvládě vyšší moci mozek dostal zabrat a nitro je dostatečně rozervané. Hudba propojená s obrazy vám nabízí možnost nejen k zamyšlení, ale i k vizuálnímu užívání si. Chcete-li dumat, můžete. Nebo nic neřešte a prosněte se smětí obrazů a dojmů, příběhem člověka a jeho rodiny, možná i příběhem celé generace. Doporučuju koukat s někým, s kým můžete diskutovat a vnímat každý okamžik ještě intenzivněji. Ostatně doporučuju s někým takovým i žít a třeba se vyhnete podobným stavům, které pronásledovaly hlavního hrdinu. ()
Vizuálně dokonalý artový snímek doprovázený bezchybnou hudbou z jednoho nejznámějších alb skvělého art rockového kvarteta. Depresivně pohlcující atmosféra temně zrežírovaného filmu je umocněna charismatem hlavní postavy, úžasně ztvárněné Bobem Geldofem. Promyšleně zpracované dílo, v němž se prolínají mnohdy abstraktní hrané pasáže s dechberoucí animací, jejímž autorem je Gerald Scarfe. Pro někoho filmová extáze, pro jiné nesnesitelná magořina. ()
Fanoušci tak dychtivě nasávají každé uprdnutí popkulturní celebrity, až tato sama nakonec uvěří, že její větry mají nějakou hodnotu. Když takto medituje puberťák, je to v pořádku, ale jako dospělý bych se tvorby něčeho takového zúčastnil leda za peníze. ... Což je ve Watersově případě pravdě asi nejblíž. ()
Neskutečně silný film s výbornou atmosférou. Hrozně moc symbolů vypovídajících o všem možném (válce, synovské lásce, konci manželství), celkově ale ukazujících krutost světa a lidí, kteří se stávají stádem a dělají, co jim říkají jiní. Geldof předvedl v roli Pinka obdivuhodný výkon, postavu plnou vzteku, strachu a deprese ztvárnil naprosto dokonale. Muzika Pink Floydů dělá z filmu jedinečný zážitek, pokud ale znáte texty (nebo si na DVD pustíte stopu s texty) stává se zážitek ještě jedinečnějším. Síla filmu tkví také v tom, že nemáte šanci ho na první vidění pochopit a musíte ho vidět víckrát, abyste pochopili všechny spojitosti a odkazy. Celkový dojem ještě umocňují bravurní animované sekvence, které mají pro film stejný význam jako animace Gilliama pro Pythony. I když je film starý skoro třicet let, témata jsou aktuální a celé dílo je nadčasové, stejně jako geniální dvojalbum Pink Floyd. 100% ()
Tak, The Wall som si znova zopakoval po niekoľkých rokov. A na moje prekvapenie ma to bavilo viac ako naposledy. Tá depresívna industriálna atmosféra v ktorej jedinec neznamená nič viac iba "ďalšia tehla v stene" ma teraz riadne uzemnila. Hoci reálne zábery nepovažujem sa niečo extra, tie abstraktné, psychedelické surrealistické animácie ma unášajú s tejto reality každým ďalším pozretím ďalej do temnej ničoty. ()
Skvělá hudba, skvělý film, jedinečné provedení a nápady a ve výsledku dílo, na které bolí se dívat. ()
IS ANYBODY OUT THERE??? Nejgeniálnější hudba!!! ()
Hudbu od Pink Floyd jsem nikdy neměl zařazenou ve stabilní diskografii, ale po takovémhle zážitku zřejmě otočím. V tomhle filmu, který se jeví jako nějaký pozdní záchvěv expresionizmu, mě každopádně zaujaly především animované sekvence, kterých mohlo být použito více. (784., 27. I. 2013) ()
Bohužel to šlo mimo mě. Pink Floydy jsem nikdy neposlouchala, ač proti nim nic nemám a jejich hudba se mi docela líbí. I tady patřily scény, kdy hrály jejich písně, k těm, které mě bavily více. Forma je to zajisté zajímavá, progresivní, je třeba ocenit takový převod hudby na filmové plátno, avšak pokud se spíše nudíte a koukáte na hodinky, je něco špatně... ()
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Wow, uz dlouho jsem nevidel takhle cistokrevne umelecky expresivni dilo. Nebo mozna jinak, videl jsem vubec nekdy takto pusobivy audio-vizualni masterpiece? Nikdy jsem nebyl buhvijaky hardcore Pink Floyd fan, takze sem nic moc necekal, ale tohle me totalne rozsekalo. Sel jsem si uvarit veceri a The Wall mi melo podle puvodniho planu poskytnout background k jeji tvorbe a nasledne konzumaci. Skoncilo to tak, ze mezitim co se tam neco smazilo jsem cumel s otevrenou pusou na tuhle dokonalost az do konce a to, ze tam po hodine a pul nekde v kuchyni lezelo pripalene cosi co melo byt puvodne jidlo bylo v porovnani s timhle zazitkem naprosto irelevantni. Ano, tak moc me to pohltilo. Je ale fakt, ze se to do meho nitra muselo prokopavat tak 15 minut. Ze zacatku to pusobilo dost pochybne, jakoby se nekdo snazil vytvorit za kazdou cenu art snimek a sekal tam radoby umelecke zabery dohromady s radoby umeleckou hudbou hlava nehlava. Nenechte se ale odradit a doprejte zdi nejaky ten asimilacni cas. Pro me prisel bod zlomu v moment, kdy zacaly pulzovat prvni rytmicke tony Another Brick In The Wall a do toho tam roztocil svoji evil show na houpackach demonicky vypadajici infant, ktery jakoby vypadl z oka Damianovi z kultovniho hororu The Omen - jedna z nejlepsich scen. Dalsi highlight je excelentni zobrazeni skolniho brainwashingu, destrukce individualniho mysleni a transformace deti do formy prasat jdoucich bezhlave na porazku do masokombinatni masinerie zvane spolecnost. Koukam, ze malo tohle vsechno totalne zripoval Trent Reznor o par let pozdeji, ale i dalsich xx umelcu, coz jen dokazuje vizionarstvi tohoto dila. Kapitola sama pro sebe jsou potom vsechny animovane sekvence, ktere spolehlive valcuji ty hrane. Napr. kresleny flower sex byla jedna z nejlepsich erotickych scen, ktere jsem kdy videl, nebo temne apokalypticke vize, a krvacejici krize za doprovodu Goodbye Blue Sky byl znacne dechberouci stuff. Moje umelecka kompatibilita s timhle dilem je az zarazejici, znalci tusi, napr. pouziti zminenych nebeskych bleeding crosses na obalu meho posledniho alba, evil flowers atd. dalsi z mnoha duvodu proc mi to hned po 1 shlednuti tolik prirostlo k srdci a vubec nevaham nad maximalnim hodnocenim. Jakozto kriticka vytka by se dalo namitnout obsazeni hlavni role, kterou ztvarnil neuveritelne nesympaticky Bob Geldof, vetsiho slizouna byste tezko pohledali, ale zamyslete se nad tim - jeho role byla zahrat ultimatni junkie zdevastovanou trosku krizenou s Hitler-type diktatorem, na takovou roli si proste nemuzete poridit nejakeho charismatickeho sympataka a Geldof sem tak svou odpudivosti padne jako ulity. Jedna z nejlepsich veci na cele filmove zdi je fakt, ze se zde temer nemluvi a veskery lyricky a pribehovy obsah je vyjadren skrze vybornou hudbu a predevsim zpivane texty, ktere jdou ruku v ruce s tim, co se zrovna deje vizualne. V podstate se jedna o jakysi 95ti minutovy videoklip, ktery ale nepostrada koncept, story a predevsim smysl. Vetsina beznych videoklipu ma tendenci ruinovat sonickou predstavivost, kterou hudba poskytuje a casteji znici celkovou atmosferu a vyznam songu, nez ze by je podporila. Ne tak The Wall, kde je to presne naopak a jedna se o idealni pripad harmonickeho souzneni audia a videa. Nemate radi Pink Floyd? Nevadi, tahle filmova bomba to cele dostava do naprosto nove dimenze pusobivosti. Navic je tenhle pocin dokonale nadcasovy, je to sice ctvrt stoleti stara zalezitost, ale vubec to na tom neni poznat. Kousky v me soucasne filmove TOP10 se zacinaji opravnene trast strachem, protoze uz podvedome tusi, ze jeden pujde nejspis v brzke dobe z kola ven a uvolni misto Pink Floyd - The Wall. Ja si jdu mezitim doplnit vzdelani a prozkoumat, jestli Pink Floyd maji jeste neco podobne pozornosti-hodneho krome proflakle The Wall a Dark Side Of The Moon. 10/10 () (méně) (více)