Oko

Scénář možná není dokonalý, ale bratři Pangové ho dokázali natočit a sestříhat velice působivě. Chvíle vypětí jsou střídány oddychovými časy a za chvíli už je husí kůže zpátky na svém místě. Trochu mi sice vadila ta stále stejná hudba, ale i tak je film (spolu s Kruhem) ukázkou, že se ještě točí dobré horory. (01.04.2004)

Keď som sa chystal toto OKO pozrieť na DVD, nečakal som nič extra, išiel som do toho bez očakávania a neznalosti filmu. Vedel som iba to, že je to nejaký novší šikmooký horor. Úvodné titulky filmu mali pekné pozadie, aj keď to vyzeralo dosť cielene a nátlakovo na diváka, ale akceptoval som. Ale keď začal film, už nebolo čo akceptovať ani náhodou. Paradoxne to moje hodnotenie 1* je čisto iba za úvodné titulky, všetko ostatné si odo mňa nezaslúži ani chlp hviezdičky. Toto OKO nieje dobré z môjho pohľadu všeobecne ako film, a ako horor a ostatné žánre, ktoré tento film reprezentuje, už vôbec nie. Je to maximálna nuda, duchárska trápnosť, ktorá nestála skoro vôbec za nič (okrem titulkov :D). Žiadna z lakačiek mi ani jeden chlp nenadvihla a ani na 1 percento nepotešila, ale zato nadvihla žalúdok (negatíne). O to väčšie prekvapenie bolo vidieť hodnotenie na CSFD (k 28.4.2007 – 73%). Ja to vidím na 1* MAXIMÁLNE. (28.04.2007)

Strach na thajský způsob. Při prvních minutách jsem několikrát zažil onen pocit, který krásně charakterizuje jedno slovenské slovo - „zimomriavky“. To by člověk nevěřil, jak jej dokáže vyděsit scéna, ve které bezmocná poloslepá dívka prochází zdánlivě liduprázdnou nemocniční chodbou. Pro dosažení kýženého efektu doporučuji sledovat Oko sám, v noci a na přístroji s pořádnou zvukovou aparaturou. Ovšem krom atmosférických duchařských lekaček nemá první hodina filmu čím zabavit. Příběh nikam nesměřuje, hlavní hrdinka svůj problém neřeší, spíš se mu vyhýbá. Teprve v posledních třiceti minutách nabírá odvahu zjistit, řečeno hororovým slangem, „kde je zakopaná mrtvola“. Škoda že celý film nedisponuje kvalitami několika scén na hranici geniality (divoká hra na housle, oběšení), ale to už by byla příliš velká nálož i pro ty nejotrlejší borce. Pokud se rádi bojíte a dáváte přednost stupňované atmosféře strachu před upižláváním končetin, klidně si tuto verzi příběhu o tom, že někdy je lepší nic nevidět, dopřejte. 65% Zajímavé komentáře: MIMIC, Terminus, Kusko.t2, galiyosha (28.08.2006)

Brrrrrrrrrr... Nikdy jsem se v kině tak nebál, jako u Oka. Šestý smysl se stává hadrem na podlahu... Tohle mě zaujalo. Zatímco v onom snímku čekal diváka nejsilnější zážitek v poslední minutě a v Kruhu jsem si připadal jako ti první diváci v kinech, kteří, vidouc jedoucí lokomotivu, uhýbali ze sedadel, při Oku mnou projížděly takové záchvěvy strachu, mrazení a děsu, že jsem si myslel, že to snad ani nejsem jááá... :-) Na druhou stranu je pravda, že pokud zapojíte všechny složky, to znamená že hrdinka ještě pořádně nevidí, vše je rozmazané, to toho se vám jako klíny do hlavy zabouchává hudba (která je mimochodem úžasná) a navíc se divák i kroutí pod sluchovými vjemy, je jasné, že se vyděsíte docela snadno. Ale, i tak, i tak... Neřekl bych, že si na mentalitu honkongských herců Evropan nemůže zvyknout, jenom je pravda, že ta mentalita je jiná. A neurážely mě ani dialogy o nemoci a lásce, jenom mě napadlo, že by to tam třeba nemuselo být. To hle všechno ale nemění nic na tom, že takové nepatrné vady na kráse nemohou snímku ani náhodou ublížit. Ten závěr je úplně jasnej. 1) paralela 2) a to už by byl spoiler. Nicméně závěr vás dozajista ohromí, bude vám připadat, že se tam ani nehodí, ale jenom do závěru toho závěru :-) Myslel jsem si, že v Kruhu už jsem zažil vše a bylo to překvapivě překonáno. Co mě ještě čeká? Vždycky jsem neměl rád horory a teď vím proč. I když jsem samozřejmě slyšel, že lidé se rádi bojí. Já k nim začínám patřit taky... (17.05.2003)

Motivická zacyklenosť vychádzajúca zo siahodlhých mytologických koreňov. Jian gui nie je vlastne horor, to je len z polovice. Z tej druhej je tradicionalisticky konštruovanou komornou tragédiou dvoch žien, spojených náhodou naprieč časom a priestorom, ktoré čelia nezvratnosti osudu. Je psychologickou drámou o ťažkom návrate do normálneho života (z temnoty do svetla, ale ako sa hovorí, pod lampou býva najväčšia tma) i spoločenskou alegóriou reprezentujúcou pestrú paletu nepovšimnutých životov, ktoré skončia v zabudnutí a blúdia ako duchovia. Alebo vyčkávajú v aute netušiac, že prišiel ich koniec. Jian gui tiež, i keď nemá hlbšiu myšlienku, ktorá ide za hranicu toho, čo z filmu hneď pochopíme, pracuje vo viacerých plánoch. To môžeme postrehnúť napríklad aj v súvislosti s hrdinkiným liečiacim sa handicapom a s tým súvisiacimi desivými víziami - mimo paralely s vycibrenou audiovizuálnou stránkou, ktorá ponúka hneď niekoľko priam geniálnych scén (pasáž s horu na husle) je to práve zjavovanie duchov. Duchovia sa zjavujú len hrdinke, ak sa pozerá na miesto, kde práve sú. Zároveň ich však vidí len bezprostredne svojimi očami. Lenže vo filme sú dve scény, v ktorých sa duch nachádza kdesi v pozadí, napr. na konci chodby pred bytom, a hrdinka ho vôbec nevidí - my však na chvíľu áno. Dá sa to vysvetliť niekoľkými spôsobmi. Buď vidíme odraz v zrkadle, a tak môže ducha v skutočnosti vidieť aj hrdinka bez toho, že sa k nemu otočí. To by sedelo aj v súvislosti s neúmerne predĺženou chodbou oproti realite. Alebo, naopak, hrdinka ducha nevidí a natíska sa otázka: implantovali bratia Pangovci ono "oko" aj nám? Tretia možnosť je, že sa prosto jedná o chybu, ktorú si nikto nevšimol - ale to je vysoko nepravdepodobné. Záverom jedna otázka na hodnotiacich - prečo všetci píšete, že je to horor thajský, prípadne japonský, keď je už od pohľadu jasné, že je čínsky, resp. hongkongský? No, neriešim, ale je to vcelku vtipné. Hlavne keď sa tak hlúpo pomýlia inak tak inteligentní užívatelia. Ale to už som mimo tému. 80% (23.10.2014)