Ruróni Kenšin: Saišúšó The Final
Rurouni Kenshin: The Final
Režie:
Keiši ÓtomoScénář:
Keiši ÓtomoHudba:
Naoki SatóHrají:
Takeru Sató, Emi Takei, Munetaka Aoki, Jú Aoi, Riku Óniši, Makkenjú Arata, Jósuke Eguči, Kasumi Arimura, Rjúnosuke Kamiki, Kazunori Mimura, Šó Kasamacu (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V roce 1879 se Kenšin a jeho spojenci musí postavit zatím nejmocnějšímu nepříteli: Kenšinovu bývalému švagrovi Enišimu Jukiširovi a jeho poskokům, kteří přísahali pomstu. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (53)
Hodnotím kladně, že nám tvůrci dopřáli setkání se všemi oblíbenými postavami, moje srdíčko zaplesalo, Takeru Sató už je dospělý mužský a ztratil ten chlapecký šarm, ale pořád stojí za to ho sledovat, jen je prostě jiný.. Pochopitelně mou pozornost zaujal i Enishi (Mackenyu Arata), jehož motivace byla svým způsobem pochopitelná, viděl jako dítě na vlastní oči svou sestru zemřít.. ()
A přišel konec ve velkém stylu. Na: No, ty krávo! Fakt to bylo dobrý. Bez obav, pokud vám váš status drsňáka zabránil sledovat čtyřku, tak tady se to hezky shrne a to bez toho sentimentu, takže to zvládnete ;) A co zbytek filmu? Naprostá lahoda. Příběh o pomstě, kde jsou skvěle vysvětlené motivace (i pokud jste nějakým nedopatřením vynechali předchozí díly) a celé je to zakončené moc dobře. Jak v úplném závěru jeden na jednoho, tak závěrečnou cestou, takhle to mám prostě raději. Povedená série :) ()
Parádní zakončení téhle povedené série, jen škoda toho náhodného tahání známých postav z rukávu ke konci, to bylo dost na oko. Jinak velká spokojenost, příběh se uzavřel, souboje opět super, osudovost až na půdu. Sem tam pár nelogičností, které mě trochu tahaly za mozek, ale v rámci tohoto žánru je prominu. Slušné 4 hvězdy. ()
Tak a máme tu velké finále. Čekala jsem něco úplně jiného, ale jsem ráda, co jsem dostala na oplátku. Sice mi to přišlo, co se příběhu týče, trochu plytké, ale nepochybuju, že poslední část "The Beggining" mi leccos ještě osvětlí. Pokud mám toho brát jako poslední rozloučení s Kenshinem, musím uznat, že jsem byla velmi ráda na této cestě. Užila jsem si ji. Takeru Sató mi přirostl k srdci a už pokukuji po jeho dalších počinech na plátně. Stejně tak i jiné postavy, samozřejmě, ale dlouhou dobu se mi nestalo, abych si skutečně oblíbila hlavní postavu a měla ji ráda po celou dlouhou cestu příběhu. ()
Po dlouhém odkládání jsem se nakonec dokopala i ke shlédnutí Kenshinovského finále a je bohužel přesně takové, jaké jsem se obávala že bude. Což znamená, mimo jiné: dlouhé tragické čumění do blba skrze přerostlou ofinu, soubojové scény zrychlené na Mach 1 aby to bylo co nejvíc kůl, dialogy pojaté pouze jako krátké berličky podpírající chatrný děj, vedlejší postavy z předchozích filmů objevující se deus ex machina, a ta šílená diference mezi reálně historicky pojatými kladnými postavami a wtf komiksovými záporáky je ještě výraznější než kdykoli předtím. Zachraňuje to jen finální souboj, který je skutečně velmi osobní a emocionální. ()
Reklama