Dekameron

Prvý a podľa môjho názoru najlepší z trojice Pasoliniho filmov, ktoré sú známe ako trilógia života. V tomto prípade ide o adaptáciu niekoľkých poviedok z klasického diela Dekameron, ktorého autorom je taliansky renesančný spisovateľ Giovanni Boccacio. Takže dej týchto stredovekých „prci, prci, prcičiek“ sa tentokrát odohráva v Taliansku. Protagonistami jednotlivých poviedok sú väčšinou ľudia z nižších spoločenských vrstiev, častokrát s chrupom v dezolátnom stave. Jednotlivé poviedky sú viac, či menej úsmevné. Nechýbajú nadržané mníšky, ktoré obhospodaruje mladý záhradník, neverná žena, ktorá svojho milenca ukrýva v sude, či mladí milenci, ktorí sú pristihnutí v posteli rodičmi jedneho z nich. Kritici vyčítali Pasolinimu, že trilógiou života vyšiel v ústrety širšiemu publiku, ale pochybujem, že jeho svojský štýl, ktorý je charakteristický pre všetky jeho filmy, vyhovuje každému. (08.11.2010)

Stále viac ctím Pasoliniho odvahu, než remeslo, ktoré tŕnisto pokrivkáva. Dekameron je zameraný pudy, na bezbrehé porušovanie etiky jedincov. Úplne najviac fascinuje práve presvedčenie, ak vám pochybná osoba povie, že sex s rodinným členom nie je hriech a on exploduje nadšením, že pácha všetko v súlade lásky a učenia zo svätého písma. Osadenstvo je prikované a zdôrazňujúce špinu mentálnej skľúčenosti toho najškaredšieho zo všetkých škaredých prostredí, aké vari existuje. Ale pre koho. Pre niekoho najväčším darom z nebies. Film ako taký je ťažká amatérina, zaujímavá kontroverzia, očité prehrávanie a taký dovetok vetra pre divákov, ktorých to má vyviesť z miery. Avšak aj v porne sú presvedčivejšie peripetie záhradníka s "obeťou", ideologicky a marketingovo hrané, než celovečerné chumelenie bez invenčných umeleckých prísad. Ba čo viac, s nevyrovnanou celoplošnou dramaturgiou. Stále však mrazivo interesantné a slušné v rámci priemeru. Poviedkový charakter tú stopáž zachraňuje. (04.06.2016)

Takže všechno se to točí kolem toho, jak sehnat prachy nebo někoho voject. A už je jedno, je-li to žena přítele, dcera někoho nebo jeptiška. Všechno je ospravedlněno. A tak to má být. Humoru je tam dost, ale místy je to takové podivné. Možná je to rukopis Pasoliniho, že nechává kameru koukat na postavu v jejím vyjeveném, vysmátém neb naštvaném výrazu, ale to mi připadlo takovy blby. (09.05.2006)

Vcelku dobře odvedená filmařská práce a silně přehrávané herecké výkony hold k Pasolinimu patří. Líbí se mi lechtivé, ne-li přímo vzrušující filmy, a nevím jestli se mám stydět, když prozradím, že mne příjemně lechtalo v podbřišku při sledování Dekameronu. Nebylo to ovšem způsobeno přitažlivostí ani jednoho z těch zajímavých komparsistů (opravdu nevím, zda takoví "fešáci" chodí po italských plenérech, nebo má Pasolini v týmu tak šikovné maskéry), ale bylo to způsobeno tím drsným, nevybíravým způsobem, jakým Pasolini zobrazuje jinak tak báječnou činnost, jakou je sex...a jéje...nějak se červenám, ale to naštěstí nevidíte. (11.08.2006)

Říká se zrovna, ale bylo to před nedávnem, jsem dočetl český výbor z Korsárských spisů, Pasoliniho novinových článků, které zveřejňoval především v Corierre della Serra, po Dekameronu do roku 1975. Na vybrané příběhy z Boccaccia se tak dnes dovedu podívat jen prizmatem těchto textů. Pokud je považuji za upřímné (a mám k tomu sklon), potom vidím v jeho Dekameronu určitou neupřímnost. A vůbec už to nedovedu nahlédnout v rámci barthesovské "smrti autora", naopak v každém příběhu, v každé souloži, zde vidím jen reprodukci jeho homosexuálního ega. (13.07.2024)