Oidipus král

No tak musím se přiznat, že přibližně prvních 10 minut jsem měl silné nutkání film vypnout. Poté jsem si však tak nějak na vše zvyknul. Vše se nějak ustálilo a začalo se jet přibližně po Sofoklových kolejích. Film se velmi slušně drží předlohy - tedy neovlivnitelnosti předpovězeného osudu. Zpracování filmu je však děs a hrůza. Dokonce při té mečovací scénce jsem měl pocit, že si z diváků dělá režisér Pier Paolo Pasolini prdel. Herci jsou neskutečně nesympatičtí, a to úplně všichni. Přostředí kde se děj odehrává je naštěstí slušné. Dávám 2* s očima v takové poloze jako byly Oidipovy oči v samotném závěru. A věřte, že toho zrovna moc neviděl. P.S. Viděno v italštině s anglickými titulkami. (12.05.2012)

Ticho, řev a hrozivá pomalost, jakoby se po poušti plazil Chřestýš. Průběh uštknutí je bolestivý, konec tragický. Říká se, že film, který člověka zasáhne, ve špatném nebo dobrém smyslu, tak že na něj vzpomíná i po čase, je dobrý. Můj názor na snímek dozrával pár měsíců a přece mi obrazy z něj stále zůstávají v hlavě. Oidipus král staví na známém řeckém mýtu a snaží se všechny jeho základní rysy a výjevy, jež předkládají různé zdroje spojit v jeden celek. Výsledkem je úžasná tragédie s námětem, jež nepatří jen do dob starých Řeků a jež zasáhne v kterékoliv době. (12.05.2008)

Přenádherná krajina. I komponování obrazů v ryze estetických intencích se mi dost líbilo. Proto je pro mě nepochopitelné, proč byla kamera místy tak rozklepaná a proč to vypadalo, jako by to natáčela banda nadšených kamarádů po civilní šichtě. Škoda, že to PPP neudělal celý v současnosti. A jednoznačně miluju Juliana Becka v roli slepého věštce. (19.10.2010)

Nebýt prologu a epilogu ze současnosti, byla by to obyčejná adaptace antické tragédie. Prostřední část totiž není ničím víc než velmi neosobním a zdlouhavým dramatem na téma neovlivnitelnosti osudu. Odvážil bych se dokonce tvrdit, že prvních a posledních deset minut mělo Oidipa pouze povýšit mezi artové filmy, jinak nemáme nad čím dlouze přemýšlet. 70% (27.04.2006)

Ten film má skvělou výpravu, výborné exteriéry, zajímavé kostýmy (snad jeden z mála filmů, kdy jsem si něco takového podrobně prohlížel), jenže mi vůbec nesedl příběh, respektive způsob jeho vyprávění. Franco Citti jako by se teprve rozehrával, občas mi svou křečovitostí připadal až trapný. Chytlo mě to až někde půl hodiny před koncem. Tam se najednou všechno změnilo, příběh chytl pořádný dech, nabral koule a strhl mě s sebou, Citti se rozehrál a Silvana Mangano v modrých šatech je naprosto božská. Pasoliniho ćameo velmi pobavilo. Ne že by byl nějak extra špatný, ale zatím je to nejslabší film, co jsem od Pasoliniho viděl. (02.05.2012)