Rogopag

Rosellinni, Godard, Pasolini a Gregoretti = RoGoPaG, vskutku z môjho pohľadu dosť rozporuplný, ďalej v danej veci nadviažem; poviedkový titul, ktorého zvláštny názov mimochodom pochádza z práve prvých dvoch písmen priezvisk režisérov, resp. na konci už teda iba konkrétne z prvého písmena, ktorá bola nakoniec úplne tou najlepšou, v opačnom prípade by bolo konečné [z]hodnotenie zrejme aspoň i o stupeň nižším, a veď predsa napokon posúďte sami: 1). Il libatezza ["Sloboda"] je pomenovanie prvej poviedky, ktorá pojednávala o zväčša sexy čiernovlasej letuške AnneMárii, do ktorej sa extrémne, a k tomu snáď i chorobne, počas daného letu, zamiloval istý, americký pasažier Joe, čo bolo v podstate úvodným spúšťačom nasledujúcich udalostí... HODNOTENIE: *** • 2). Il nuovo mondo ["Nový svet"], sa zase pre zmenu venoval iným postavám v zložení: Muža & Alessandry, akomsi páru na konci so vzťahom [narážka na autora!], pričom zároveň taktiež zrovna prebieha[la] i akási, apokalyptická konštelácia hviezd v podaní neďaleko explodovanej, atómovej bomby...! HODNOTENIE: ** • 3). La ricotta ["Tvaroh"]  Film vo filme; akosi tak trochu obrátenom naruby, ktorý povedzme nakrúcal »biblický epos« tak, ako sme ho vari ešte nikdy predtým, ba asi ani potom, nevideli, kedy trebárs medzitým taký naozajstný: Orson Welles, stelesnil nikoho iného, než ústredného Režiséra tohto filmu...? HODNOTENIE: ** • 4). Il pollo ruspante ["Kura z voľného chovu"], ma oslovilo plne najviac, pretože MIMORIADNE konzumná spoločnosť v druhej polovici 60. rokov minulého storočia, rozhodne neprebiehala iba v týchto pohnutých časoch v Taliansku, ale súčasne sa tiež preniesla, a to ani nehovoriac o celkovej ROZŠÍRENOSTI zo svojej strany, aj do aktuálneho 21. storočia, vrátane i Slovenskej republiky, kde sa môžeme kľudne považovať za akýchsi maximálnych konzumentov, konečných spotrebiteľov so spotrebiteľskými trikmi zo strán predávajúcich: par excellence! Účasť oboch Ugov, na jednej strane za kamerou [U. Gregoretti], a pred kamerou v podaní Ugoa Tognazziho, bola naprosto najideálnejšou, keď by som na záver len podotkol, že malého syna tejto postavy si zahral skutočný Ricky Tognazzi, čím sa dosiahol i neuveriteľný punc autenticity; skrátka: to najlepšie prišlo [AŽ] na koniec. HODNOTENIE: **** • VÝSLEDOK? Nebyť priaznivého záveru, tak by to skončilo zle-nedobre! (18.12.2023)

Rossellini: Sympatický ženský charakter. Príbeh, aj ostatné postavy stojace na ňom. Koniec trochu vyšumený. 3*; Godard: Bezobsažný pozérsky bullshit. 2*; Pasolini: Od tohto som čakal viac. Welles je dobrý Pasolini, inak ale klasický ppp; progresívne natočená, bolševická propaganda. Niečo jak mix Teorémy a Vrabcov. 3*; Gregoretti: Inteligentné, moderné, dobre zahrané. Kazí to len tá doprovodná časť z konferencie (či ako to nazvať). A opäť nesúhlasím. 3* (19.10.2020)

Upraveno v červnu 2024. Rogopag, povídkový film o veselém konci světa, provokuje, byť některé ty akty provokace dávaly svůj plný smysl především ve své době a na daném místě. Koncem světa stal se pád ideálů vlastních předsudků, alergická reakce na neustálou hrozbu v racionálním světě, určitá mravní zkaženost či samotná struktura liberálního tržního hospodářství. Celek je svěží a odlehčený, drzejším zaujetím, jízlivějším obrazovým i ideovým způsobem. Roberto Rossellini si v Cudnosti vzal na mušku tradiční italské maskulinní stereotypy a svým způsobem emancipuje ženu v tradiční zemi katolického patriarchátu. Mezi prostředky jeho jízlivějšího šlehnutí patří dotěrného zájmu zbavující se letuška Anna Maria (Rosanna Schiaffino), sebevědomý i zoufalý obchodník Joe (Bruce Balaban) či jihoitalsky ortodoxní snoubenec Anny Marie Carlo (Carlo Zappavigna), nešťastný ze ztráty cudnosti. Jean-Luc Godard, jediný neitalský spolutvůrce, v Novém světě především alegoricky dopracovává důsledek panické úzkosti doby, již vyvolala kubánská krize. Vždyť samotná podstata hrozby doby je zcela jistě nelogická z hlediska poučení se z dějinné paměti. Jeho prostředky jsou Paříž, muž (Jean-Marc Bory) zaznamenávající ztrátu logiky a jeho exmilující milenka Alexandra (Alexandra Stewart). Pier Paolo Pasolini je se svým Tvarohem, jako obvykle, kriticky prostořeký. A to ke společnosti a k její morálce. Používá k tomu ostrý kontrast mezi hodnotovými idejemi základního symbolu kulturně etické podstaty evropské civilizace a realitou, nemilosrdnou, a to jak tím sociálním rozčleněním, tak rovněž citovým zhrubnutím jednotlivostí i celku. Prostředkem je mu prostředí jeho vlastní filmařské profese, manýristické obrazy a osobní poezie. Výrazovými útvary jsou nejubožejší a stále vysmívaný komparzista Giovanni Stracci (Mario Cipriani), nadneseně pasoliniovský filmový režisér natáčeného filmu (Orson Welles s hlasem Giorgia Bassaniho), hlavní herecká hvězda snímku Sonia (Laura Betti) i přehlížený novinář (Vittorio La Paglia). Ugo Gregoretti v Kuřeti z volného výběhu se sžíravou ironií nahlíží nejzákladnější principy konzumního způsobu života, onu esenci pokroku a úspěchu západní civilizace. A na tom se vlastně, bohužel, dodnes nic nezměnilo. Jeho obětí i satirickým prostředkem je středostavovská rodinka Togniů: do všech pastí systému se stále chytající mužská hlava rodinky (Ugo Tognazzi), jeho ženuška (Lisa Gastoni) a jejich reklam znalá dítka (Ricky Tognazzi a Antonella Taito). Je to kousavé, dynamické, provokující, drzé, karikující. Ta jistá nepoučitelnost člověka je současně zábavná i děsivá. Pronikavější, než by se mohlo na první pohled zdát či jevit. (13.10.2009)

Povídkový film, který vlastně nic nespojuje, protože se na něm podíleli režiséři rozdílných škol, generací, národností i témat. Tím pádem je i nevyrovnaný, absolutní vrchol pro mě představuje Pasoliniho povídka z prostředí filmového štábu - mistrovská analýza lidského sobectví a bezohlednosti. Zaujal mě i opomíjený Gregoretti se svou temnou satirou konzumní společnosti stojí na dobře vypozorovaných situacích a absurditách, které přináší moderní prosperující společnost. Slabší je Rosseliniho povídka, která je spíš nataženou zfilmovanou anekdotou, a neoslovilo mě ani Godardovo zpracování jinak zajímavého námětu. Celkový dojem: 70 %. (19.05.2008)

Štyri kvalitatívne aj námetovo rôznorodé poviedky s podtitulom o začiatku konca sveta nakrútila štvorica režisérov pod názvom Rogopag (názov filmu je zložený zo skratiek priezvisk režisérov). 1. CUDNOSŤ (r. Roberto Rossellini) o letuške, obťažovanej nepríliš úspešným záletníkom. Krátka trpko-smiešna moralita o vynútenej vulgarizácii správania naprieč spoločnosťou, tiež zaujímavo predpovedá dnešný digitálny vek zachycujúci cez okienko hľadáčika všetky zážitky a osoby. 70%. 2. NOVÝ SVET (r. Jean Luc- Godard), obrazovo úsporné spracovanie následkov výbuchu atómovej bomby prostredníctvom vzťahu muža a ženy. Strata logiky, významu slov, nadobúdajúcich iný zmysel (pôvabný je najmä ženin výraz: "Ja ťa exmilujem"), nadužívanie liekov, relativita sľubov - sú hlavné zdroje nového sveta. Strohosť spracovania nahrádzajú typické godardovské slovné hračky a rôzne drobné odkazy, či citácie z literárnych diel (tu napr. Paul Eluard), trochu sa strácajúce vo vznešenej intelektuálskej nude. 60% 3. TVAROH (r. Pier Paolo Pasolini) - marxisticko-kresťanský režisér v podaní Orsona Wellesa má jasný vzťah k odporným kapitalistom, ktorí sú producentami jeho filmu a šľahá ironickými poznámkami k ikone talianskej kinematografie („Fellini – ten tancuje“), Kristovo umučenie sníma v nádherných renesančne sýto farebných obrazoch, no na hladujúcich štatistov jeho presvedčenie akosi nesiaha. Ostrý sarkastický škľab napravo aj naľavo v najvydarenejšej poviedke filmu. 90%. 4. DOMÁCE KURČA (r. Ugo Gregoretti) – sociologická prednáška podaná strojovým hlasom cez dierku v hrdle významného vedca, je prekladaná opisom jedného dňa stredostavovskej talianskej rodiny, ilustrujúcim prednášané tézy. Ideálni konzumenti spôsobia však niekedy výrobno-obchodnej mašinérii nečakané problémy, s čím však teória počíta. 80%. (24.09.2006)