Téměř dokonalá tajemství

Dlho som nepočul, tak hlbokú myšlienku ako to, že mobily sú čierne skrinky nášho života. A vystavať na tejto myšlienke film je výborný nápad a našťastie sa im to podarilo správne uchopiť. Film je spočiatku trochu uťahaný, no postupne graduje a graduje a dynamika filmu sa stupňuje až je z toho výborná zábava. (19.07.2020)

Nejsilnější jádro veleúspěšné trilogie Fakjů pane učiteli je zpět v další nevyhnutelné předělávce neuvěřitelně poutavých italských Naprostých cizinců a třebaže je kopíruje ve většině scén až okázale přesně, já se znovu výborně bavil, hážu za hlavu všechna srovnávání a právě proto, že mám tak blízko k Elyasovi "Zekimu" M'Barekovi i oběma dámám, se kterými nás provedl už předchozí Borovou sérií, tak jsem si další přírůstek do rodinky mých oblíbených konverzaček náramně užil. Už teď se těším na Dagtekinův další kousek. (17.04.2020)

Kopírka vynikajúceho filmu, kde v podstate nič nebolo menené, a tak nešlo nič pokaziť, až na jedno. V talianskej verzii hrá 17-ročná pubertiačka a tej dal otec kondómy. Ok, ale v nemeckej verzii sa bavíme o 14-ročnom decku a dokonca to nikomu naokolo nevadí. To je v Nemecku nejaký nový štandard? U nás by ešte aj predseda parlamentu Boris Kollár píše slečnám až od 15 rokov a slušný chlap by pri čo len i zmienke, že jeho 14 dcéru obrába nejaký chlapec alebo muž zošedivel a bral by guľovnicu. V Reichu majú pedofili asi raj. (10.03.2021)

Chtěl jsem napsat, že nedokážu pochopit když Evropa vykrádá Evropu, že tohle je přece parketa našich amerických přátel, ale zjistil jsem, že těch verzí existuje několik - francouzská, španělská, polská a chystá se na nás i česká... Námět absolutně chytlavý a před dvaceti až třiceti lety nemožný, dnes vysoce aktuální aneb jak nám mobily ničí vztahy. Jako první jsem viděl původní italský snímek a to byla pro mě bomba, Němcům však nechci upírat, že by se mě stejně silně nelíbila tato verze, kdybych ji viděl dříve. Proto dávám taktéž plný počet a jsem klidnější, když vím, že Němci nemají zapotřebí vykrádat Italy, že jde o evropský trend chopit se této osvědčené látky. (12.11.2020)

Loni mě mile překvapila nápaditá komedie Bez věcí nad věcí. I tady kamarádi uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Sic v opileckém rozpoložení, přesto měla konzumní společnost dostat pořádně přes prsty. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Tak to stejné cítím i tady. Navíc oba snímky spojuje jméno Floriana Davida Fitze (minule i režisér a scénárista, tady „jen“ herec). Patří mezi sedmičku přátel, která také lehce ovíněná vymyslí při společné večeři hru, kdy všichni položí doprostřed stolu mobily a dají svým kamarádům nahlédnout do svého osobního života. Vždyť se přeci dobře znají, o nic tedy nejde. Jenže! Objeví se drobné nepravdy i velké lži. U výše zmíněné komedie platilo, že se solidní námět v druhé polovině krapet rozmělnil a ztratil kouzlo, tady mi naopak přišlo, že to bylo přesně naopak. Série nepříjemných situací získává solidní tempo, pochopitelně je ale třeba myslet na to, že je to celé hodně přitažené za vlasy. Prakticky každá z postav má tu smůlu, že zrovna v daný večer „něco“ vyplave na povrch. S tím (!!!) je třeba počítat. A nejsou to žádné malichernosti (nevěra, skrytá homosexualita, chybějící komunikace ve vztahu, stížnosti na sexuální život). Pod režijním vedením Bory Dagtekina, jenž se u německých sousedů proslavil trilogií Fakjů pane učiteli (a vzal si s sebou i několik herců), každopádně vznikla svižná záležitost s výbornými herci. Koutek mi cukl mnohokrát, se záchvaty smíchu to bylo horší. Přesto spokojenost. (18.05.2020)