Byli jednou dva písaři

Kdyby mohl každý takhle prožít důchod, nestály by fronty důchodců před lékárnami, nenadávali by na poplatky za položku na receptu a neremcali proti 30 Kč u lékaře. Proč? Protože by žádnýho felčara nepotřebovali. Nádhernej seriál se scénářem, za který by se měla udělit Nobelovka, protože nemá obdoby. A duo Horníček-Sovák vstoupilo do filmové Valhaly. Plné hodnocení nechám na důchodový věk, protože pak si budu seriál pouštět od rána do rána. (26.07.2010)

Herecký koncert pánů Horníčka a Sováka bohužel poněkud sráží velmi nedbalá a vpravdě televizní výprava. Písaři sice píší husím brkem, ovšem pohybují se v interiérech vybavených zhusta předměty, vyrobenými až na konci 19. či počátku 20. století. V jednom záběru se dokonce mihne jakýsi elektrický vypínač. Samozřejmě uznávám, že jsem v této věci asi postižený vlastní specializací, ale truhlářské výrobky či oděvy vyrobené na první pohled o sto let později než by bylo zdrávo mi potěšení ze sledování seriálu opravdu dost kazí a ze slunné Francie počátku 19. století mě neustále přenášejí spíše kamsi do Povltaví počátku století dvacátého. To samozřejmě také není špatné, ale v tom případě by jistě nebylo od věci, kdyby jej tvůrci do těchto míst a časových souřadnic přenesli vědomě... Celkový dojem: 80% Výprava 55% herectví 90% humor 120% ;o) (18.01.2016)

Tenhle styl intelektualního humoru mi nikdy moc nepřirostl k srdci a to i přesto že pana Sováka (především toho filmoveho) jsem miloval u pana Hornicka to už tak srdcové nebylo. Ten hrát neuměl, to byl především brilantní mistr slova že všech těch "Hovoru H" apod. Koukat se na ty dva nešiky jak pracuji nebo vedou chytré řeči kolem ale skutek utek, to chce opravdu silné nervy. Ti dva vlastně názorně předvádí jak jsou tito lidé v bežném životě ztracení a na trhu práce téměř neupotřebitelní, nic neumí jen blbě kecat, na bežné domácí práce si musí zavolat řemeslníka, páč neumí zatlouct ani blbej hřebík, onen řemeslník to už pozná mezi dveřmi a pak je i patřičně natáhne a oni mi za to ještě podekuji. Tak to má být :) Blbý je že tihle rádobyintouši které dnes chrlí jedna nepotřebná škola za druhou se všemi těmi tisíci nesmyslnými studijními obory z filolo-gender-politolo ranku nejčastéji, právě v praxi nejčastěji těmito lidmi pohrdají, různě je dehonestují a nalepkují, tedy přesně tak jak je tomu na těchto elitních školách naučili a nebo co kde a od koho slyšeli. Sami asi tušíte jak, co dnes letí, co je dnes moderní. Herectví dobré ale raději bych se koukal na lidové mistry humoru :) (06.04.2020)

Československý televizní komediální seriál natočený podle románu G. Flauberta Bouvard a Pecuchet, jenž se odehrává ve Francii v 19. století. Dva přátelé písaři na odpočinku si podle scénáře slavného J. Dietla užívají život na venkovském sídle, kde svůj volný čas zasvěcují vědeckému bádání a intelektuálním rozhovorům. Hlavní představitelé J. Sovák v roli majitele panství Bouvarda, jež získal v dědictví, muž s ostřejším slovníkem a dominantnější náturou a M. Horníček coby pan Pecuchet, citlivější Bouvardův druh, vytvořili ve svých postavách a zejména v jejich improvizovaných dialozích a debatách na rozličná vědecká témata, stejně tak jako v jejich amatérských neúspěšných pokusech, něco výjimečně kouzelného a zábavného, neboť taková mistrovská sehranost obou herců a inteligentní humor se jen tak nevidí. Dvojici diletantských, a právě proto tak mimořádně vtipných vynálezců, na jejich venkovské usedlosti doplňuje kuchařka Heřmanka (nabroušená V. Tichánková), vzpurný čeledín Guy (J. Moučka), platonická láska obou písařů spanilá Rozálie (K. Jerneková), místní strážmistr J. Kemr či jejich rozverná sousedka madame Bourdenová (L. Havelková). Desetidílný seriál předčasně zesnulého režiséra J. Roháče představuje navzdory počátku normalizačního všeobecného úpadku skutečný vrchol televizní seriálové televizní zábavy, zejména kvůli pětihvězdičkovému Horníčkovi a šestihvězdičkovému Sovákovi a jejich naprosto neuvěřitelně přirozené improvizační konverzaci a neobyčejnému hereckému souznění. (22.03.2017)

Když si uvědomím, že víc jak z poloviny jsou dialogy a scény improvizací Horníčka a Sováka, smekám a hluboce se klaním. Tento způsob humoru je mi velmi blízký a na každou reprízu Písařů se moc těším. Vždy, když toto dílko sleduju, uvědomuju si, jak nedoceněný herec a autor Horníček je. Tohle je zkrátka šálek mojí kávy. (28.03.2011)