Byli jednou dva písaři

"Pane Bouvarde, existují lidé, kteří tvrdí, že černá jako barva vůbec neexistuje. Že je to vlastně jen nejtemnější odstín bílé. A bílá že také neexistuje, protože je to jen nejsvětlejší odstín černé." ; "To je zajímavé.. šalvěj, vypadá úplně jako konopí" "ale vždyť to je konopí!" "to je konopí?? to je zajímavé, vypadá úplně jako šalvěj".. A mnohonásobně víc perel je v tomto pro mě nejskvělejším českém seriálu. VELKÁ INSPIRACE JAK STRÁVIT PODZIM ŽIVOTA. (26.12.2007)

"To byl postrach všech kurtizán!" "Co to je, kurtizán?" "To je taková ženská, která si od chlapa veme peníze a potom se na něj vykašle." "A v čem byl jejich postrach?" "On jim ty peníze dal a pak se na ně vykašlal sám..." A takových konverzačních perel najdete "u dvou písařů" bezpočet. Bohužel se mi časem improvizační umění pánů Sováka a Horníčka docela přejedlo a na rozdíl od většiny zdejších uživatelů bych těch dílů raději viděla méně... (06.12.2019)

Spletenec milých, zábavných povídek s těmi otravnými, vyčpělými. Horníčkovo nicneříkající "herectví" je v ostrém kontrastu s geniálním herectvím Sováka. Unikátní je také Josef Dvořák, předvádějící divadelní roli Mylady a Polednice. Když Eva Svobodová  v dané situaci místo "jedem" zařve "hijéééé", jdu pokaždé do vrtule - takový spontánní humor miluji - to vymyslí jedině génius nebo to vznikne, pravděpodobně, úplně náhodně. (11.02.2023)

Gustave Flaubert v závěru svého náročně nenáročného života a po vytvoření obou vrcholných děl (Paní Bovayrová stejně jako Citová výchova) prostě musel nějak rozptýlit, uvolnit, pobavit. A podařilo se mu to skvostně. Kniha poučná i zábavná jak v originále, tak v českém překladu Věry Smetanové. A navíc umožňuje různé přesahy; jeden z filmových od Dietla, Sováka a Horníčka není jen vydařenou, napůl improvizovanou, taškařicí, ale i poučením jak (v důchodu) myslet, mluvit a jednat. - Nebo si alespoň uvědomit, jak jsou tyto způsoby mnohým vzdálené. (28.12.2019)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)