Byli jednou dva písaři

Gustave Flaubert v závěru svého náročně nenáročného života a po vytvoření obou vrcholných děl (Paní Bovayrová stejně jako Citová výchova) prostě musel nějak rozptýlit, uvolnit, pobavit. A podařilo se mu to skvostně. Kniha poučná i zábavná jak v originále, tak v českém překladu Věry Smetanové. A navíc umožňuje různé přesahy; jeden z filmových od Dietla, Sováka a Horníčka není jen vydařenou, napůl improvizovanou, taškařicí, ale i poučením jak (v důchodu) myslet, mluvit a jednat. - Nebo si alespoň uvědomit, jak jsou tyto způsoby mnohým vzdálené. (28.12.2019)

Nejkrásnější místo na světě je francouzský venkov! Skvělý nápad z pera romanopisce Flauberta o dvou potrhlých penzistech,kterým zbylo ještě dost energie na spoustu krásných objevů a tajů světa. Z celého seriálu na mne dýchá vlna krásy a nezlomnosti lidského ducha,obklopí Vás plno energie, pocítíte někde uvnitř velké napětí, silný vnitřní náboj. Říká se, že stárnutím se chlap vrací do dětských let-je to zde zřejmé, jen bych dodal, že spolu s životní moudrostí, jenž mu zůstala ...Kdysi jsem tento román četl po prvním shlédnutí seriálu ještě za totáče a stalo se, což je naprostá vyjímka, že jsem byl mistry Horníčkem a Sovákem natolik ovlivněn a s postavami svázán, že se mi román oproti tomuto filmovému zpracování zdál plochý a nudný. Samozřejmě tomu tak není, ale zkuste si pustit po tomto výkonu třeba tolik opěvovanou Nemocnici-nedá se,že? Co z toho tedy plyne na závěr? Neradno sledovat před hodnocením jiného seriálu! (04.06.2008)

Tento nesmrtelný seriál přesně vystihuje rčení "uplést z hovna bič". Když se sejdou dva geniální herci, je možné vytvořit vynikající seriál v podstatě "na dvorku", bez jakýchkoli filmařských fičur. Dva rentiéři řeší ty nejbanálnější problémy, jaké si lze představit, a divák se při tom královsky baví. (03.01.2008)

Ti dva rozšafní pánové, hloupí ve své vychytralosti, jsou občas geniální, občas mi neskutečně lezou na nervy. Tedy v tomto seriálu. Jejich rozmluvy a "moudra" jsou právě tak občas skvělá, občas na levačku. A také oba herci - Horníček mi přijde, že jede stále v dané linii (není poznat, že během natáčení došlo k tragédii v jeho rodině), u Sováka mi to přijde ale velmi nevyrovnané - jednu chvíli jede na plný plyn, jindy to celé ak nějak šolíchá. Ještě že je tam okolní osazenstvo, třeba Klára Jerneková, jež tomu dodává chvílemi větší šmrnc. (30.10.2014)

Jednoznačně jeden z nejlepších komediálních seriálů všech dob. Herecké mistrovství pánů Sováka a Horníčka, z jejichž výkonu přímo srší, jak je natáčení bavilo (i přes tragické skutečnosti úmrtí Horníčkova syna) a jak si svůj improvizační prostor dokonale osvojili. S knihou tak nemá filmové zpracování prakticky skoro nic společného a dovolil bych si říct, že to samé asi platí i o Dietlově scénáři. Z jednotlivých scén přímo čiší duch improvizace, herci si vzájemně nahrávají a zdařile chytají nahrávky toho druhého. Úplně vidím štáb, jak se při natáčení válí smíchy po zemi... (19.06.2016)