Roseanne

Američané prostě nemají narozdíl od Britů ten kouzelný dotek, který dokáže udělat z každé věci zábavu, nebo kult. Naštěstí existují výjimky srovnatelné kvalitativně s tou Anglií. Tento sitcom mezi ně nepatří, přišel mi z těch amerických nejhorší. P.S. Nedovedu si představit, co by Roseanne dokázala udělat ze Ženatého se závazky, kdyby jí ten konkurs na roli Peggy vyšel. (23.01.2009)

Jeden z důvodů, proč se lidé dívají na sitcomy skrz prsty a řadí je k pokleslým žánrům jako jsou soap opery a telenovely. John Goodman je schopný herec, ale tady je mi z něj přímo špatně, Roseanne Arnoldová je stará tlustá štěkna, jakých znám celou řadu a proto vím, jak je tento typ lidí nebezpečný. Je mi tedy proti srsti dívat se na její exhibici jako na kladnou postavu. A to už nemluvím o nevzhledných a beze zbytku netalentovaných vedlejších hercích. Zejména děti jsou odporné. (28.07.2003)

Keď som pozeral príšernú poslednú sériu, v ktorej sa z Connorovcov stali milionári (!), skvelý John Goodman v nej už takmer vôbec nevystupoval a zvyšok jeho rodiny zažíval WTF absurdnosti typu "Roseanne vo vlaku likviduje teroristov". Vtedy som si pomyslel, že napriek tomu, že sa to končí tak trápne, stále budem mať tento sitkom rád, lebo máloktoré seriálové rodiny ma dokázali tak dobre pobaviť a zanechali vo mne takú hlbokú nostalgickú brázdu. Možno ešte tak Lambertovci s Fosterovcami, tí ale boli vyložene o komédii, kým Roseanne bola aj o vážnejších veciach (mnohopočetná, nie práve najbohatšia rodina, ktorej rodičia sa finančne snažili prežívať dňom za dňom bež vidiny žiarivej, bohatej budúcnosti, obklopení nie zlými, ale napriek tomu problémovými deťmi) a to ma na tom zaujalo. Potom ale prišlo posledných sedem minút posledného dielu poslednej sezóny a ja som nemohol uveriť vlastným očiam. To, čo som uvidel, mám dodnes v pamäti uložené ako niečo, čo mi pripomenulo svojimi "oslobodzujúcimi" pocitmi koniec VYKÚPENIA Z VAZNICE SHAWSHANK a neskôr záver 25. HODINY. A zároveň to z Roseanne robí jeden z mála dôstojne a plnohodnotne ukončených seriálov (ďalej napr. Priatelia alebo Dawsonov svet). (24.10.2004)

Něktré sitcomy mi připadají vcelku příjemné. Nejsou to veledíla, ale mě věci jako Roseanne, Step By Step a Ženatý se závazky neurážejí. A i když u toho nehýkám smíchy, náladu mi nezkazí, většinou spíš naopak. Zrovna u Roseanne beru nízká hodnocení ostatních vyloženě jako mladickou nerozvážnost. Ale taky je pravda, že jsem neviděl zdaleka všechny díly. Po pravdě řečeno, viděl jsem ze všech tří výše zmíněných seriálů dohromady sotva 50 epizod, spíš méně. Každý z nich je dost jiný, ale všechny mi připadají jako záležitosti, u nichž mohu konzumovat oběd, aniž by mi při tom přestalo chutnat. [Narozdíl od některých hezounky načinčaných nekonečných příběhů o hezounky načinčaných mladých lidech, kde se de facto každý kurví s každým (což je obvykle vydáváno za úžasně romantickou věc) a vedou se u toho nekonečné řeči o hovnu, obvykle zde vydávané za hlubokomyslné rozpravy o přátelství, lásce a zodpovědnosti.] (08.02.2007)

Soundtrack W.G. Snuffy Walden: 1. Roseanne ,2. Cheers ,3. Head of the Class ,4. Night Court ,5. Doogie Howser, M.D. ,6. Sledge Hammer ,7. Taxi ,8. Alf ,9. The Cosby Show ,10. Parker Lewis Can't Lose ,11. The Days and Nights of Molly Dodd ,12. Hooperman ,13. The Nutt House ,14. Newhart ,15. The Slap Maxwell Story ,16. My Two Dads , (14.06.2011)