Náruživost

Budem tu za pravdovravného barbara, ktorý nechápe Bergmanove filmy. A pritom na niektoré z nich mám veľmi dobré spomienky. Nič s tým však nenarobím. Náruživosť som na dvakrát dopozeral a okrem stretnutia so známymi hercami nezanechala vo mne žiadnu stopu. Možno nabudúce. Len neviem, či sa k nejakej repríze odhodlám. (25.12.2010)

Náruživosť. Áno, to je vynikajúci titul..... Formálne známy a vysokopozoruhodný Bergman, avšak k vrcholnému ako obdivovateľka niečo postrádam. Najmä viac tej medziľudskej reakčnosti, s ktorou vie Bergman zachádzať ako nikto iný. Múdra a úvahy postáv valcujú praobyčajné, zato však intímne prejavy duší (Ullmannovej "Prišla som ťa požiadať o ospravedlnenie..." v závere napríklad) vždy, keď je im umožnené presiaknuť na povrch. Deje sa bohužiaľ len niekedy... Herecké kvarteto tieto momenty povyšuje na pôžitok, aký možno dosiahnuť len pri málo činnostiach, cez ktoré na Zemi prežívame.:) Môžem sebeviac chcieť, ale odporučiť En Passion lepšie ako Silas vo svojej poslednej vete proste nezvládam. Prezradím vám tajomstvo: ono to ani nejde. 90%. (08.12.2008)

84% - Opět... Opět Bergmanovské moudro, opět výtečná studie postav, opět skvělé výkony čtyř autorových dvorních hereckých hvězd, opět Nykvistovy úžasné záběry, opět absence hudby s výjimkou v pozadí znějícího Bacha, opět opět opět... Kdyby to byl můj první Bergman, asi by plný počet tomuto filmu neunikl. Takto jsem bohužel místy cítil svou vlastní ironii, vždy, když nějaká postava opakovaně pronáší dlouhý a chytrý monolog, jakoby přebírala Nobelovu cenu... Passion je rozhodně skvělý film, ale fanouška Bergmana překvapí pouze interaktivními hereckými zpovědmi a magickými kontrasty v podobě Anniných snů... Když to tak po sobě čtu, je mi fakt líto, že jsem tu pátou hvězdu nedal. Měnit to ale nebudu! (05.11.2006)

Bergman se obvykle ve svých filmech zabývá vztahy mezi lidmi, na jejichž základě profiluje osobnosti postav. Zde je tomu naopak. Analyzuje do hloubky charaktery a poté je zanechá vzájemné konfrontaci. Dalo by se říct, že téměř(!) povídkovsky projíždí jednu postavu podruhé, nahlíží do jejího života a zkoumá ji. Zjišťujeme, že všechny žijí alespoň trochu ve lži, před ostatními jsou pokrytečtí a překrucují svoji minulost. Do toho občas prostřihne nerušivé promluvy samotných herců o své roli, motivaci - vcelku věcně ji vykreslují. Bohužel oněch známých silných vztahových momentů je zde pomálu, potěší krátké epizodky jako ta se psem.__Vychutnejte si složení Bergman-Nykvist-Sydow-Josephson-Ullmann-Andersson, nic lepšího se vám v jednom filmu nesejde! (15.08.2006)

Film představuje bergmanovský standard. Standard - měřeno ovšem výhradně bergmanovskýma očima - lehce opotřebovaný. Mnohé z toho, co je tu řečeno, jsme již určitě slyšeli. Způsob, kterým se přechází z flirtu (byl to opravdu jen chvilkový flirt ?) mezi Andreasem a Evou do vleklého Andreova soužití s Annou, je vysvětlen velmi vnějškově (opět s ohledem na Bergmanovu dimenzi). Že se i tak jedná o vrcholné dílo mistra světové kinematografie, zůstává zřejmým. Stejně tak jako skutečnost, že kdesi v pozadí slyšíme plačící či jinak strádající autorovo srdce. Poznání, že Bergmana - právě proto, že je to Bergman - nikdy není dost, rozhodně nezarmoutí. A to i v případě NÁRUŽIVOSTI. (23.05.2011)