Náruživost

Pro mne nejkontroverznější Bergmanův film, u kterého se nemůžu rozhodnout jestli se mi líbil nebo nelíbil a jestli je opravdu dobrý a funguje jak má nebo je správný pocit, že něco je špatně. Hodně mě překvapil naturalismus obrazu, kdy se Nykvist s Bergmanem často ani nesnažili o nějakou stylizaci či změkčení, což má kromě syrovosti za následek i občas lehce laciný look. Ta rudá tam sice účinkuje dobře (zkrvavený prostor kolem ovcí, šátek Ulmannové v nejvyhrocenější scéně, kabát Bibi, oheň), ale celkově mi barevný Bergman jaksi nesedí, není to ten Bergman, jistý a sebevědomý v každičkém černobílém záběru jako nikdo jiný. Něco tam drhne, je cítit tápání (to ostatně koresponduje s režisérovou tvůrčí krizí), což možná zapříčiňuje i množství zbytečných střihů, prostřihů a sebeuvědomělých vložek, kterými jako by Bergman, ať už chtěně či nechtěně, podlehl módě typické pro introspektivně-esejistickou odrůdu filmů konce 60.let. Ale možná právě takový ten film má být - neklidný, přerývaný a rozrůzněný jako povrch zobrazovaného ostrova a nitro tvůrce. Ve svém osobním žebříčku si jej však zařazuji spíše na spodní příčky. 3,5*. (18.03.2014)

Pět * spíš kvůli neskutečné kameře a dokonalé formě. Ta tam je NUTNOST vrcholných Bergmanů. Ale copak jsme tu na závodišti, ptá se to hned ve mně??? Každopádně mi u dřívějších Bergmanů nebývala dlouhá chvíle (snad je to redukcí, možná je jejím důsledkem i jistý nedostatek); nechyběly mi u nich ani expresionisticko/naturalistické gradace pomocí zachycení vraždění. V tom mi to evokuje úpadkového Triera. Poprvé jsem si uvědomil, kolik si Dogma95 z Bergmana tohoto stylu vzalo. (29.05.2022)

Film představuje bergmanovský standard. Standard - měřeno ovšem výhradně bergmanovskýma očima - lehce opotřebovaný. Mnohé z toho, co je tu řečeno, jsme již určitě slyšeli. Způsob, kterým se přechází z flirtu (byl to opravdu jen chvilkový flirt ?) mezi Andreasem a Evou do vleklého Andreova soužití s Annou, je vysvětlen velmi vnějškově (opět s ohledem na Bergmanovu dimenzi). Že se i tak jedná o vrcholné dílo mistra světové kinematografie, zůstává zřejmým. Stejně tak jako skutečnost, že kdesi v pozadí slyšíme plačící či jinak strádající autorovo srdce. Poznání, že Bergmana - právě proto, že je to Bergman - nikdy není dost, rozhodně nezarmoutí. A to i v případě NÁRUŽIVOSTI. (23.05.2011)

Subjektivně vrchol ostrovní trilogie. Tečka. Uvedl bych důvody, ale přiznávám, že je neznám, zkrátka neumím racionálně vysvětlit, proč mne Náruživost na rozdíl od předchozích dvou části výše zmíněné trilogie zaujala až tak, že jsem chvíli váhal nad absolutním hodnocením. Nebudu po tom ale pátrat, stačí říct, že Náruživost je filmem, který si zaslouží divákovu pozornost. ___ Jen ještě malá zmínka o civilním výstupu jednotlivých herců, tento Bergmanův tah je skutečně zajímavý. Proto si zaslouží, abych ho alespoň takto zaznamenal ve svém komentáři. 80% (27.05.2013)

Náruživosť. Áno, to je vynikajúci titul..... Formálne známy a vysokopozoruhodný Bergman, avšak k vrcholnému ako obdivovateľka niečo postrádam. Najmä viac tej medziľudskej reakčnosti, s ktorou vie Bergman zachádzať ako nikto iný. Múdra a úvahy postáv valcujú praobyčajné, zato však intímne prejavy duší (Ullmannovej "Prišla som ťa požiadať o ospravedlnenie..." v závere napríklad) vždy, keď je im umožnené presiaknuť na povrch. Deje sa bohužiaľ len niekedy... Herecké kvarteto tieto momenty povyšuje na pôžitok, aký možno dosiahnuť len pri málo činnostiach, cez ktoré na Zemi prežívame.:) Môžem sebeviac chcieť, ale odporučiť En Passion lepšie ako Silas vo svojej poslednej vete proste nezvládam. Prezradím vám tajomstvo: ono to ani nejde. 90%. (08.12.2008)