Režie:
Ivan PasserHrají:
Jan Tožička, Kamila Turková, Leopold Smolík, Miloš Končický, Josef Vaništa, Ota Hurych, Bohumil HrabalObsahy(1)
Filmová anekdota o hospodě a fotbalu podle povídky Bohumila Hrabala... Režijní debut Formanova spolupracovníka Ivana Passera z roku 1964, natočený podle povídky Bohumila Hrabala, byl zamýšlen do povídkového hrabalovského filmu Perličky na dně. V distribuci však byl promítán jako samostatný krátký film. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. Zatímco pár staříků mudruje o fotbale, neznámý mladík provokuje hospodského tím, že si ničeho nevšímá a zaníceně čte jakousi knížku. A z elegantní dámy, která se prochází před lokálem a na někoho čeká, se možná vyklube samotná Smrt… Film byl promítán v soutěži XIV. mezinárodního filmového týdne v Mannheimu v roce 1965 a získal Zlatý dukát v kategorii krátkých filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
No tak jasnej nářez. Tohle je jak kdyby mě Ivan Passer do nejbližší nálevny na jedno. "Jak si někdo může číst knížku, když Bohemka hraje o postup do první ligy. Co to je za debila." Tak za tuhle větu musí každej správnej zelenobílej fans přidat jednu hvězdu. Jsem velkej vyznavač relaxačních několika hodinovejch pobytů v žižkovskejch pajzlech. Příhod a keců co tam člověk prakticky denodenně zažívá se nikdy nemůžu nabažit a ty osobnosti tam a jejich hlášky, ke kterým se hrdě hlasím, to je prostě vymalováno, stejně jako ze Žižkovských osvěžovniček, tak i z tý Passerovi útulny odcházím totálně spokojen. ()
Fádní odpoledne. Staré ženské co zpívají písničky a hrají karty, skupinka zbytečných kmetů, kteří nudně popíjejí pivo, tlachají hovadiny o fotbale a sborově nadávají na mladíka, který se jim výborně hodí na buzeraci (vlastně jakoby se dnes nic nezměnilo, snad jen ty stařeny jsou tu trochu navíc). Pak chlápek, co se mu ještě pořád zapalují lýtka (s těmi koníky už to tvůrci trochu přestylizovali) a jiný, kterému ne, neboť mu je už vše jedno...Alespoň ten kluk, co měl starší "moudrou" generaci totálně u vy-víte-čeho, je trochu zajímavější postava, ale ani on nevytrhne tenhle kraťas z průměru. ()
Platí totéž, co jsem psal u Perliček, duchem do nich Passer jednoznačně patří, na druhou stranu je otázka, jestli by s další čtvrthodinou držely pohromadě stejně dobře. Fantasticky přesná atmosféra s geniálně využitou melancholií ženských trojhlasů, které mě neomylně vracejí do dětství – když jsem byl malý kluk (70. léta), o fádních odpolednách tetky u nás doma opravdu takhle zpívávaly. Inu tak, holt už leccos pamatujem. Škoda, že z české nové vlny přežil hlavně homolkovsko-papouškovský trapnohumor, tyhle jemnější odstíny měly taky hodně, hodně do sebe. Zamačkávám slzu a sázím plný počet. ()
Ivan Passer se vypořádal s Hrabalem elegantně se ctí. Hrabalovská poetická atmosféra zakouřených lokálů a osobitých metafor moudrosti je věrně zachycena v obraze. Můžeme sice něco namítnout proti neohrabané strojenosti neherců, ale výsledek působnosti tím není snižován. Zaujme Jan Tožička v roli výčepního, sluneční kráska Kamila Turková, či vitální bývalý fotbalista Leopold Smolík. Fádní odpoledne je lehká a osvěžující filmová adaptace Bohumila Hrabala. ()
Čtvrthodinový pohled do jedné žižkovské hospody jednoho líně se táhnoucího odpoledne....chlapi v žabomyších fotbalových a mezigeneračních debatách popíjejí pivo s konstantním atmosférickým stabilizátorem v podobě zpívající skupinky žen, hrajících karty.....uklidňující hrabalovská poetika bez příběhu.... ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- Ceny: MFF Locarno 1966: Velká cena za krátký film; MFF Mannheim 1965: Zlatý dukát za krátký film. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- V úvodní scéně, kdy vycházejí chlapi z hospody, je mezi nimi i autor předlohy Bohumil Hrabal. (Skladatel)
Reklama