Intimní osvětlení

"A boty byly dobrý, držel jsem je v rukou..." Teď po letech je Passerova celovečerní prvotina ještě zábavnější než v době vzniku. Zároveň funguje i v linii ososbnostního balancování stárnoucích mužů a ve třetím plánu je to satira dobové společnosti, která o šedesátých letech za železnou oponou vypovídá mnohé. Ale hlavně je to fakt nabité humorem! (23.10.2009)

-"Smutek, ten je všade stejnej." Já nevím, já jsem asi moc velký elitář na to, aby mi tyhle filmy o "obyčejném životě" a "lidské povaze" něco řekly. Intimní osvětlení jsem poprvé viděla před nějakými deseti lety jako nevzdělaný teenager a tedy jsem si z něj odnesla pouze dojem, že jsou tam na sebe všichni strašně hnusní, pořád si na něco a na sebe navzájem stěžují a při sebemenším náznaku konfliktu i před cizími lidmi začnou vytahovat urážky a kostlivce ze skříně. (Což je tedy hřích mnoha filmů, které se celé odehrávají během krátkého časového úseku, a ani nemusí jít přímo o tady tu specifickou odnož nové vlny.) Teď jsem o něco starší a filmově vzdělanější, ale nevidím tam o moc víc. V podstatě to na mě funguje jako injekce negativity přímo do krevního oběhu (podobně jako Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří má panenko) - zkazí mi to náladu a funguje to jako inhibitor kreativního myšlení. A není nic, čím by byl tenhle temný mrak vykoupen nebo vyvážen, prostě jen hodina a čtvrt dobrovolného utrpení, po kterém nenásleduje katarze, nýbrž jen vtíravý pocit, že stojím po kolena v bahně. (Jo a ne že by z toho muži vycházeli nějak skvěle, ale všechny ženy jsou tam vykreslené jenom jako hloupé či vyloženě krávy, což taky ničemu nepřidá.) (28.03.2019)

Na podobenství je krásné to, že se nemusí pochopit. Pár scének, jdoucích rychle po sobě, vytvářející jakýsi obraz. Obraz o lidech, které vidíme každý den a známe je. Ten obraz je tu sice černobílý, jak jste jistě poznali z obrázků. Najdete tu mimo jiné nepřeberné množství vlastností lidí, špatných i dobrých. A my to někdy potřebujeme vidět, abychom si zopakovali, co je správné a co nikolivěk... A upřímně říkám lidem majíc absolutní sluch: až začne orchestr hrát, zacpěte si uši. Hrají totiž tak falešně, že to slyší i ta národní lípa.... (13.07.2010)

Intimní osvětlení je film v tom nejlepším slova smyslu experimentální. Podobně jako Miloš Forman, i Ivan Passer tehdy nově ohmatával a vytyčoval možnosti filmového média. Kam až lze zajít? Co činí film filmem? Jakou roli v něm hraje náhodnost? Intimní osvětlení ovšem není samoúčelnou hříčkou. Nejen, že skutečně otvírá nové možnosti, že vnáší do českého filmu témata, která se pak budou až do omrzení objevovat v různých variacích v díle nejpodivnějších epigonů jako jeden z charakteristických rysů vesnického života (pohřeb, dechovka, stavba rodinného domu, soužití dvou generací, slepice kálející na zaparkované auto) ale navíc skutečně funguje jako silný příběh. Zdánlivá idyla s koťaty a živou hudbou se mění ve zvláštní nevyslovené drama. Otázka po tom, zda-li si člověk skutečně správně vybral, zda zdánlivě utěšený a nekomplikovaný život není ve skutečnosti a od počátku jakýmsi omylem patří k těm nejsilněji vysloveným v naší kinematografii. K tomu připočtěme skvostné (ne)herecké výkony, v nichž zazáří nejen oba hlavní protagonisté, ale také náš nepochybně nejtalentovanější neherec Jan Vostřčil. Pozoruhodné je srovnání s Formanem. Passer je civilnější, přirozenější a méně vybroušený. Forman je fanatickým pozorovatelem detailů, Passer spíše pomalu a s rozmyslem načrtává a buduje celek. Vlastně je velmi zajímavé, jak tito dva na první pohled svým projevem téměř zaměnitelní režiséři používají zcela odlišné režijní přístupy... Zajímavé komentáře: Matty, DaViD´82, Shadwell, francis (24.09.2008)

O životě se toho dá namluvit hodně, ale v symbolické větě "To chce trochu trpělivosti, ale zato je dobrej." se skrývá celé jádro pudla. Anebo neskrývá? Podobně od lesa na to totiž jde celý film. Je o ničem i o všem, je prázdný i plný, je všední i nevšední, je intimní i nebývale otevřený. Jinými slovy je (jako život samotný) jen takový, jaký ho chceme mít, jak ho chceme vidět - dává nám na výběr. A to je zřejmě důvod, proč se jej čas ani trochu nedotknul. (17.08.2009)