Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (242)

sud 

všechny recenze uživatele

Já mám ajrkoňak docela ráda. - Takovej blivajz. Delikátní filmeček Československé nové vlny. Děj: jeden kamarád přijede navštívit druhého. To je celý :-). Ovšem všechno je tak přirozené, příjemné a lidské... Ve filmu se objeví velké množství hlášek, které mají grády, z úst výtečně přesvědčivých neherců. Ať jsou to kamarádi Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, krásná Věra Křesadlová, mudrlantský děda Jan Vostrčil či ten co hrál Jarouše, všichni jsou do jednoho úžasní. Malý velký a jediný český celovečerní film Ivana Passera by se nechal shrnout rovněž jednou replikou: Je to starý, jednoduchý, ale má to koule. 90%. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Passerův celovečerní debut, Intimní osvětlení, tvoří spolu s Formanovými filmy specifickou řadu v proudu české nové vlny - přesun zájmu k všednímu, obyčejnému, zakonzervování všednodennosti, pokus o oproštění se od stylizace a maximální příklon k autentičnosti, poetika trapnosti, pokus uchopit médium filmu jinak, než to bylo dosud běžné, práce s neherci, je tu slyšet ozvěna neorealistické vlny v jinde v Evropě... Co reflektuje sám Passer? Tendence urbanizovat kolektivizovaný venkov jsou liché stejně jako pokus vybudovat sociálně spravedlivou společnost, šedesátá léta jsou dobou vystřízlivění... Setkání dvou světů, přičemž není jasné, který z nich je kvalitativně hodnotnější - dva stárnoucí a bilancující přátelé, z nichž jeden dokázal z vesnice odejít a vybudovat kariéru ve městě, je zdánlivě úspěšný, má krásnou mladou přítelkyni, druhý zůstal a oženil se, má děti, nato pak vybudoval vícegenerační rodinný dům s plnou spíží a materiálním dostatkem vykoupeným věčnými půtkami a rozepřemi s rodiči... Oba jsou zdánlivě úspěšní a spokojení (,,Maruš sice není žádná intelektuálka, ale čuchni si..."), oba si však navzájem dost věcí závidí...oba zažívají pocit nenaplnění, intelektuálního zmaru... To je Intimní osvětlení, podobenství o duchovním stavu českého člověka té doby, pokud by tvůrci nasměrovali svůj reflektor do intimity kohokoliv, nenašli by tam tentýž obraz vnitřního smutku? Podobenství o tom, že na některých místech Evropy, zvláště v její východnější polovině, se díky politické konstelaci čas zastavil a na dlouhé desítky let zakonzervoval - nádherná symbolická scéna s přípitkem vaječným koňakem... Proto je tenhle film dokonalý. Podobné filmy: Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko, Žert, Ecce homo Homolka, Hogo fogo Homolka ()

Reklama

major.warren 

všechny recenze uživatele

Intimní osvětlení je dokonalým podobenstvím skutečného člověka. Vynikající scénář a především pak Passerova režie kladoucí na místo obsahu důraz na pozorování postav. Krásné drobné kontrasty mezi Passerovou a Formanovou režií. Myslím, že z hlediska Formanových filmů má Intimní osvětlení nejblíže Černému Petrovi, ale zároveň je to film viděný zcela jiným úhlem. Passerův režijní pohled je Formanovi hodně podobný, ale zároveň jiný. A právě tento autorský vliv a (neo)realistický pohled na svět dělá z Intimního osvětlení jedinečnou a kultovní komedii o české mentalitě. Vynikající práce herců "kapelníků," samozřejmě v čele s nestárnoucím Janem Vostrčilem, a dále pak s nádherně vysmátou Věrou Křesadlovou. Nic se tu neděje a přesto je to neskutečná zábava od které se dá jen těžko odtrhnout. Krásný a nezapomenutelný film, ukazující na plátně skutečné lidské bytosti. A scéna s kuřetem a koňakem...? Kdo neviděl, nepochopí... ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

V poslední době začínám objevovat a zároveň přicházet na chut snímkům z 60. let! A tato prvotina a celovečerní debut Ivana Passera se řadí, k tomu nejlepšímu,co jsem měl doposud možnost shlédnout! Tímto svým počinem se mně Passer přesně trefil do noty a vkusu. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále se zde mimo jiné objevila bývalá manželka Miloše Formana Věra Křesadlová. Jedná se o příběh " obyčejných lidiček " na vesnici, kam přijíždí jako sólista na koncet amatérského orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika málo hodin jsou konfrontovány, osudy těchto dvou, kteří se setkávají po 10 letech! První z nich má kariéru, krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům,..... Řeklo by se obyčejný příběh, ale divákovi je předložen opravdu pozoruhodným způsobem. Ač je snímek na první pohled prošpikovaný trefnými hláškami, které by zasloužily vytesat do kamene( viz : jo Smetana, dědek jeden hluchej, ale slyšel! To já su vám měl jednou, v takovýmhle žitě, takovouhle holku. Vidíš, taky plakala, taky plakala. Jenomže tohle není žito, dědo! .... No a co :o) To já vám jednou skákal z prvního poschodí, ale žádná bavlna, ale beton! Já měl nohy celý krvavý!.... Cos to měl za boty? Boty byly dobrý, ale já je měl v ruce. Já jsem mluvil s panem doktorem Šimáčkem a ten říkal, že si vezme taky jeden :o) Na co? Dyť to máš jedno. Na to jsem ještě nepil. Tak na to! Takhle bych mohl pokračovat pořád dál ( viz scéna s rozdělováním kuřecích stehýnek :o) ), tak zároveň snímek poukazuje ( a tím se povyšuje nad ostatní snímky) i na závažné problémy! Viz nádherná symbolika ve scéně s přípitkem s vaječným koňakem nebo také o tom, že někdy musíme dozadu, ikdyž chceme dopředu ( viz scéna s dveřmi). Výborná režie Ivana Passera, propracovaný námět a scénář Papouška a opravdu nádherná a autentická kamera Ondříčka. Připočtěte si k tomu opravdu pozoruhodné herecké výkony a vyjde vám z toho nesmírně silný zážitek! Bez většího přemýšlení a s nesmínou radostí udílím snímku poctivých 5 *! ()

Chrysopras 

všechny recenze uživatele

Je to takovej zvláštní snímek, kde ani nedokážu přesně definovat jak a proč, ale chytlo mě to. Další důkaz toho, že 60. léta byla zlatym obdobim česk. filmu. Kouzlo je asi v povedenejch figurkách - nejvíc mě zaujal p. Blažek ( klobouk dolu před jeho výkonem a 2krát větší poklona při uvědomění v jakym rozpoložení to hrál - jak se divák dozví v rozhovorech na DVD ), p. Vlková a třeba takový skvosty jako pan lékárník nebo Jarouš ( v dětství jsme měli za sousedy komedianty a byl tam i momentálně zaostalej človíček, kterej měl taky specifickou hlášku o ženskejch :-))). A hodně se mi líběj ty "uniformy" k pohřebnímu hraní ( viz obal DVD ) - jestli o nich někdo něco ví, rád se nechám poučit ... ()

Galerie (23)

Zajímavosti (30)

  • Věru Křesadlovou doporučil režisérovi Miloš Forman se slovy: "Prosím tě,vem ji, ona na mě doma pořád čeká sama." Jelikož Passer stejně nikoho lepšího nenašel, vzal ji. (hippyman)
  • Ve filmu jsou dvě scény, které v původním scénáři nebyly plánované - úvodní zkouška orchestru a scéna s Jaroušem. (sud)
  • Při filmování nastávaly komplikace s malým domovním prostorem, ve kterém byly rozmístěny velké kamery. (sud)

Související novinky

Miroslav Ondříček 1934 - 2015

Miroslav Ondříček 1934 - 2015

29.03.2015

Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)

Česká nová vlna opět boduje!

Česká nová vlna opět boduje!

01.03.2007

Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)

Reklama

Reklama