Hříšní lidé města pražského

A nemám daleko k pěti - obdivuhodoně zdařilá atmosférická záležitost s naprosto neuvěřitelnou plejádou herecký smetánky, která se v seriálu za celejch těch 13 dílů vystřídala. Zasazení do období první republiky funguje bezvadně, detektivní rozměr neni hloupej ani prvoplánovej, zápletky jsou originální, herecký výkony téměř všech (předevšim ale samozřejmě ústřední čtyřky s Marvanem v čele) jsou bezvadný. Některý díly ale i tak jsou lepší a silnější než jiný.... A ta Liškova hudba? To pro mě bylo možná úplně největší překvapení: snad každej díl má svoje zvláštní a jedinečný téma, to vždycky skvěle padne k ději, no a písničky samotný (např. Maruko nebo Nešahej, nešahej) ani neni třeba dál rozebírat. Třeba to hudební téma třetího dílu (Lady Macbeth z Vinohrad) ve zvonkohře je prostě neuvěřitelný; až mě mrzí, že se nikde nedá sehnat žádnej kloudnej soundtrack. WTF moments: Tak třeba Skořepová sápající se po Fišerovi, vilně šeptající "Když já mám na tebe slabost, ty syčáku jeden. Ty můj Robertku malinkatej...". Ale jinak - děj je občas zbytečně moc zjednodušenej, stane se podezřele moc náhod (třeba potkání hraběnky ve vlaku /díl Telegram z Neapole/); občas příliš zkratkovitá a ne úplně objasněná detektivní rovina (např. ve slunečních lázních odehrávající se díl Turecké náušnice: vrahem byl sice trpaslík, ale proč? Jeho motiv? - to už se bohužel nijak neřešilo, jakkoli to bylo v rozporu s prostorem, kterej během celýho dílu dostane trojice podrobně zkoumanejch podezřelejch, který jsou nakonec nevinní) atd. A bohužel hodně retardovaně na mě působily vlastně asi všechny honičky, který se v seriálu odehrajou (díly Kaprova smrt, Špion přijede v sedm...) - pokud v uzavřenym prostoru nedokáže pět a víc zdravejch chlapů-policajtů zastavit jednoho zmateně, ne zrovna profesionálně prchajícího kriminálníka a groteskně u toho ve snaze chytit ho promáchávaj rukama, tak je prostě něco špatně. (19.04.2015)

Prorežimní tvůrce a zdatný řemeslník Sequens se za tenhle seriál rozhodně stydět nemusí. Parádní výprava, díky níž atmosféra Prahy 30. let z každého dílu jenom dýchá. Připočtu k tomu nenapodobitelný soundtrack génia české filmové hudby pana Lišky, zlatou českou hereckou generaci a vychází mi to na pět hvězdiček. (23.03.2003)

Tři neděle nevyšel pan Zeman z bytu. / A to vám nebylo nápadný? / Abych vám pravdu řekla, pane vrchní policejní rado, tý potvore to přeju. 13 případů komisaře Vacátka. V helénské barevné kombinaci soli, pepře a krve vyvedený televizní noir, který stylově sugeruje, že lidé sice jsou bestiemi jaksi od přirození, ale že mívali dřív trochu větší glanc. Pravdivá je spíše jen první část podprahové zprávy, o dalších podprahových ideologických sděleních, jimiž se kvalifikoval Jiří Sequens k dalším tvůrčím počinům, nemluvě. Série nejvíce fascinující v žánrové a kvalitativní schizofrenii, která mezi epizodami střídá frašku s hororem a kvalitní detektivní drama s břečkou. Též v momentech čiré makabrozity, k níž se Sequens uchýlil ještě zřetelněji v pozdějším tvůrčím období: scéna přestřelky s kreténem v epizodě Turecké náušnice či vysekávání tváře ze sádry ve Svědomí. Jedna hvězdička k dobru za 0.4 vteřiny odhalených kyvadel dentální hygienistky Květy Fialové, leštící chrup olovem. (07.12.2019)

Ačkoliv pánové Sequens a Marek byli komunisté jak řemen, nutno přiznat, že tohle uměli - v podstatě dobová rekonstrukce tehdejších kriminálních případů vychází velmi dobře, i proto, že Sequens natáčel co nejvíce na autentických místech, jež třeba hned po natáčení padla za oběť socialistické výstavbě (zdravíme do Holešovic!). Velmi dobří herci, zajímavé případy, některé dnes již kultovní scény. (30.10.2014)

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve. (09.02.2021)