Švestka

Slabší Cimrman, kterého drží nad vodou jen geniální Smoljakova přednáška, Skutečně jsem nechápal, proč se ve hře dějí některé věci (co má být ten motiv s držením ruky? Je to vtipné - ale PROČ to tam je?), stejně jako kde se tam najednou vzala ta sufražetka. Tato hra je bezpochyby senilní - jen nevím, kde končí záměr a začíná omyl. (12.02.2011)

Stařecké neduhy stokrát jinak. Tak tady opravdu Smoljak exceluje, jeho sklerotické výjevy nemají daleko k dokonalosti, což ovšem platí také o hereckých etudách ostatních česačů ovoce. U této hry si také více než u jiných všímám toho umění vytvořit zábavu tam, kde vlastně chybí děj. Nicméně, jeho nepřítomnost jsem však přece jen občas pociťoval. (11.04.2014)

Švestka graduje. To jak v seminář, tak v samotné hře. Cimrmany mám strašně rád a tahle hra (speciálně verze se Svěrákem) je opravdu povedená. Jen to prostě všechno trvá. Člověk Cimrmana znalý už spoustu vtipů očekává a tak třeba všemi vzpomínaný Smoljakův monolog o stáří mi přijde z celé hry nejslabší. Naopak, to, co Smoljakovci předvádí na konci semináře je opravdu nezapomenutelný zážitek, který bych bez ostychu zařadil do zlatého fondu Cimrmanů. Jedná se o dokonalou choreografii u písničky "Na železnici dějou se věci." Stejně tak je to i se hrou. Tentokrát se tu a tam objeví i koření v podobě sprostých slov a musím říct, že to sedne. Využití japonských masek je další z nezapomenutelných momentů. Opět jen škoda, že než se hra dostane do zničující fáze (do fáze, kdy postava Václava Kotka sází jeden nekompromisní vtip za druhým) trošku to škobrtá, trošku klopýtá a kolikrát si řeknete:"To už v některé hře bylo." Jasně, je to záměr a navíc je to hra o stáří, ale trošku to narušuje spád hry. Což je asi taky záměr. Všechny pochybnosti ale maže protřídní finále, takže Cimrman opět nezklamal. Palec nahoru i pro švestku. (26.01.2008)

Neustálé opakování určitých vět a situací ve hře, byť se tak děje pod záminkou sklerózy, není vůbec vtipné, naopak to nudí a nudí, podobně jako ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Stejně tak trable s podáváním ruky působí hodně vykonstruhovaně a tedy otravně, přeci není takový problém říct, pusť mi ten úd. A vymyslet pak jiný závěr. (26.08.2012)

No, já se na tuto hru nikdy nepodíval, protože podle mých rodičů patří k těm slabším mezi ostatními skvosty. Tak jsem nato koukl sám a nestačil se divit. Ladislav Smoljak mistrně rozehrává seminář svoji skvělou sklerózou a v tu chvíli zapomenete, co povídali páni před ním a už jen bezmocně sledujete koloběh asociací a zdánlivě nesouvisejících myšlenek. No a k samotné hře: Začátek se opravdu pomaleji rozjíždí, ale s postupem času, jak přibývá postav, přibývá i vtipu, někdy až absurdního humoru. Smoljak znovu ovládne pódium, jedinou protiváhou mu je pak Jan Kašpar a tito 2 mě opravdu dohnali k slzám. Těch gagů zde bylo dost, ale na to podávání pravé ruky opravdu už nikdy nezapomenu ;-). (17.05.2008)