Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
To vám takhle jednou jdu na hru Švestka. Dovolte, abych se s vámi velmi krátce podělil o své dojmy ze samotné hry. Švestka, ééééé, je to velmi užitečný strom. Její dříví je ideální na uzení a samotné plody v tekutém stavu mají blahodárné léčebné účinky. Avšak pozor na špačka. Hroznej prevít ten špaček. Ikdyž já znal jednoho (Špačka) a ten tvrdil, že etiketa je nesmírně důležitá věc. Neradno ji podceňovat. To jsem vám takhle v tramvaji jednou zažil, jak mladík, 1-čka to myslím byla, ta jezdí mj. kolem holešovické tržnice. Tam vám jsou tak hodní a přátelští lidé. Prodávají tam luxusní značkové zboží tááák pod cenou, že Ti chudáci si nemůžou vidělat ani na chleba. Já ale raději rohlíky. Pěkně propečené a křupavé. Není nad to se po ránu pořádně nasnídat, to vám potom jde práce pěkně od ruky. Nedavno jsem si postavil malou truhlárnu. Kšefty jdou jako po másle. Zrovna včera si jeden pán u mě objednal žebřík. Hrozně šikovná věc. Ideální při sklízení švestek.... Teď vážně. Jedno (ne)obyčejné nádraží jménem Středoplky, jedna švestka a jeden L. Smoljak resp. Přemek Hájek co neudrží myšlenku, zároveň ji však není schopen opustit a hrozně rád si potřásá pravicí. Jeden by řekl, že toto téma vystačí tak na pět (max deset) minut. Né tak v případě scénáristické dvojice S+S. Někomu se může zdát laciné, že tvůrci omílají stále dokola to samé, pro mě osobně (absurdní) slast. Když se k tomu ještě přidá Andulka Šafářová, co hrozně ráda zpívá resp. Petr Brukner a z vlaku právě vystupuje (Kryštof) Nastoupil a švestka stále neočesána, je o zážitek postaráno. Já se bavil jak seminářem, tak následně i hrou. Malá ochutnávka: „Já tam byl. První den nic, druhý den....nic, teprve třetí den....nebudete tomu věřit....Bolesti povolily co?....Ne, poblil jsem se..... Třikrát :-) Jeden z mých nejoblíbenějších Cimrmanů a důkaz, že senilita může být roztomilá. Říkejte to však člověku, co stojí pod švestkou, vedle košík, lano, pytel, háček a on neví, proč tam ten „bordel“ je....... 93% ()
Seminář - Stejně jako ve většině případů, i zde je seminář zábavnější polovinou celého vystoupení. Zejména přednáška Smoljaka na téma neschopnost udržet myšlenku je výborná. 4/5 Hra - Opakovat hodinu stále dokola dva fóry (zapomnětlivost, podávání ruky) může být holt někdy unavující... 3/5 ()
Mě se to líbilo strašně :) úvodní přednáška je k popukání a následná hra jakbysmet. Že některé momenty stojí za hovno..co byste nechtěli? Naprostá většina příběhu je 200%tní zábava. "Vy jste Pulec? Já jsem znal ňákýho doktora Žábu..nejste vy jeho syn?" "Sváťa Pulec, těší mě. Dovolte, abych vám potřásl pravicí za všechny ostatní. Takže nikomu dalšímu už ruku nepodávejte.." ()
Cimrman nezklamal ani tentokrát. Vedle fekálního, sexistického či estrádního humoru, který se na nás valí ze všech stran (od amerických teen komedií až po současné zábavní pořady místní produkce), se cimrmanovské hry s lehkostí vznášejí nad vším tím odpadem a ladně mávají křídly inteligentního a nenuceného humoru. A Švestka nevybočuje z řady. ()
,,To prej se stalo! V Lurdech!“ Švestce pravda chybí jakási lehkost a hravost předchozích her, která se však tu a tam objeví ve formě úderné hlášky. Úvodní seminář se mi líbil jen z půlky, doslova nadšen jsem byl však z příspěvku Smoljaka, který opět dokázal, jak dobrým hercem je. Hra samotná má svoje hluché momenty, především když se na scéně zpívá či se objevuje Brukner v maskách dívek nebo Kašpar, který je tradičně ve svém hereckém projevu o třídu níž než ostatní. Tyto nedostatky ale bohatě kompenzuje sklerotický Smoljak a hlavně nenápadná menší role Pence důchodce Motyčky, který většinu času prospí, aby se tu a tam jako uragán vřítil s nějakou svou důchodcovskou hláškou a totálně mě tím uzemnil. Takže duo Penc Smoljak tuto hru jednoznačně podrželi a jejich zásluhou patří mezi ty povedené. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama