Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (259)
Kontrasty čiernej a bielej sú ostré ako nôž, či presnejšie - ako mlčanie a štebotanie hlavných hrdiniek. Či úplne najpresnejšie - ide o delikátne, jemné nuansy všetkých odtieňov sivej, pretože to jednak nemôže byť ináč z čisto technologického hľadiska a jednak ide vo filme o jednu a tú istú osobu - Miss či Mrs Grey. Vyvstáva otázka, či titulná persona označuje rozdvojenú osobnosť na spôsob Herzovej Morgiany (tak, ako ju Herz pôvodne zamýšľal) alebo Bergman personalizuje svedomie. Je pozoruhodné, že film je dokonale funkčný, aj keď je nazeraný jedným či druhým spôsobom. V druhom prípade otázkou je, kto je tu človekom a kto svedomím. Bergman so samozrejmosťou génia servíruje "ľudsky" chybujúcu a "ľudsky" trpiacu hrdinku Liv Ullmannovej, na druhej strane "ošetrovateľku" Bibi Anderssonovej ("Mám sa predsa o vás starať!"). Nie je však napokon Liv sama Svedomím, keďže s metaforicko- alegorickým mlčaním jej to ide nemenej dobre ako Bjornovi Andresenovi vo Smrti v Benátkach? A nie je to náhodou úplne jedno? Vyhnite sa omylu, že Liv tu mala slabší part. Herec musí vedieť mlčanie. Dokážem si predstaviť, ako strašne groteskne to mohlo dopadnúť s inou herečkou. Takisto sa vyhnite omylu, že ide o ilustrovanú prednášku zo psychológie - žiadna prednáška totiž nebude mať estetickú hodnotu, aj keby sa pri nej premietali veci od Edvarda Muncha alebo Egona Schieleho v 3-D (však, kolega saladín :-). Persona je o niečo slabší kúsok ako Jesenná sonáta, ale čo sa mňa týka, "U Bergmana" znamená bývať v päťhviezdičkovom hoteli, akurát nie vždy je k dispozícii prezidentský apartmán. ()
Je úžasné sledovať Bergmanove hrdinky v ich psychologickej štúdii. Liv Ullmann ako mlčanlivá herečka a Bibi Anderssson ako jej ošetrovateľka, ktorá vie o nej všetko a preto jej začne rozprávať všetky problémy a traumy s jej života. Pre mňa jeden z najlepších Bergmanových filmov a slabšie hodnotenie (aj tak úctyhodných 83%) mi akosi nejde do hlavy. ()
Ze začátku se nám může zdát, že bude svědky filmového experimentu. Vidíme chlapce hledícího na neznámou ženu... podivné střihy. Pak se však přesouváme do ústavu pro duševně choré a zjišťujeme, že budeme sledovat film o dvou ženách, z nichž jedna si chce popovídat a ta druhá zaritě mlčí. Ingmar Bergam se pokusil natočit něco jiného, než čeho jsme mohli být v té době svědky. Podařilo se mu stvořit komorní drama jehož konce jsou volně rozhazovány a až na úplném konci snímku se spojují v jednu nitku. ()
Jeden z filmů, kvůli kterým se jednoznačně vyplatí na chvíli ignorovat celý okolní svět a přijmout nové estetické a intelektuální hodnoty, jež nám jeden geniální umělec exkluzivně a zadarmo předkládá. Kouzlo Persony tkví v tom, že chápeme, o čem chce vypovídat, ale její výpověď probíhá způsobem, který následně nelze doslovně interpretovat a vysvětlovat. Minimalistická, ale nekonečně kreativní oslava filmové řeči, tiché i konverzační, spalující psychologická hra s dvěma stěžejními charaktery a s diváckým očekáváním, které je v průběhu vystřeleno na maximum, přestože Bergman nepotřebuje šílené zvraty ani velkou pointu. Za málo peněz neskutečné množství poctivého filmařského kumštu, já děkuji... ()
Galerie (48)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (30)
- Podle Liv Ullmann (Elizabet) se scéna, v níž Alma (Bibi Andersson) popisuje Elisabetino mateřství, natáčela dvěma kamerami, přičemž každá z hereček měla jednu, a záběry obou se měly při střihu míchat. Pak se Ingmar Bergman rozhodl, že každý úhel sděluje něco důležitého, a použil oba záběry vcelku, jeden po druhém. (classic)
- Ingmar Bergman napsal scénář za devět týdnů, když se zotavoval ze zápalu plic, a velkou část své práce odvedl v nemocnici Sophiahemmet. (classic)
- Jméno postavy, kterou si zahrála Bibi Andersson, je Alma, což je španělský výraz pro "duši". (mi-ib)
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
„Ako žena a umelkyňa si skoro dokonalo vybavená. Ale chýba ti materský cit.” • A vari konečne [od]teraz už iba váš milý recenzent: »Ako muž a umelec si dokonalo vybavený, ale nechýba ti [ani] režisérsky cit« → I N G M A R B E R G M A N = Inžinier Kinematografie! • Vskutku počas posledného predstavenia hry: Elektra, tak zrovna vtedy vychýrená, divadelná herečka: Elisabet Voglerová, úplne znenazdajky akosi extrémne «onemela», čo bolo v podstate i ústredným leitmotívom naprieč celým týmto: VEĽKÝM ARCIDIELOM, ktoré rozhodne považujem za vôbec najlepší režisérov TITUL; snáď nielen len maximálne hodným značného obdivu nie iba z mojej strany. • Výnimočný AUTOR sa tentoraz zameral, resp. znovu horúčkovito rozpitvával medziľudské vzťahy medzi dvomi ústrednými protagonistkami, keď na jednej strane sa tejto úlohy zhosťuje už medzitým spomínaná: mlčiaca [sexy] ryba, pričom druhú stranu povedzme zase reprezentuje jej pravý protipól v podobe zdravotnej sestričky/ošetrovateľky v jednom ponímaní skrz: Almu, keď v prvej fáze sa na samý úvod najprv nachádzame v akomsi špitáli, zatiaľ čo v druhej fáze sa bude už oveľa podstatnejšie, a k tomu i voľnejšie dýchať na istom ostrove [Fårö], kde sa tieto postavy zrejme ešte i o trochu predsa viacej zblížia; čo poviete, je to napokon i reálne dosť možné? A čo spadá do úvahy ďalej? • Skrátka; tento REŽISÉR stopercentne vytvoril svoje pravé: OPUS MAGNUM, a to i napriek tomu holému faktu, koľko vlastne celkovo vynikajúcich titulov v rámci svojej plodnej kariéry, napokon nakrútil, tak tento medzi nimi najviac vyčnieva. • Už úvodná montáž explicitných obrazov, hodne veľa predznamenávala, čo bol totižto iba začiatok, od ktorého sa hádam i následne priamo odvíjala nasledujúca ponurá atmosféra, ponurého Švéda, s ktorou mimochodom - mimoriadne kvalitne pracoval, a to ani nehovoriac o samotnej estetickej stránke z pohľadu hlavného kameramana: Svena Nykvista, ktorý si určite dal na detailných záberoch oboch švédskych predstaviteliek: Bibi Anderssonovej & Liv Ullmannovej, teda E X T R A záležať, čo bolo skutočne ústrednou špecifickou doménou, aká sa azda bezprostredne dotýkala tohto, vysoko a poriadne [nedo]ceneného: UMELECKÉHO, MAJSTROVSKÉHO ARCIDIELA. • Vedľa réžie, v priamej nadväznosti na unikátnu čiernobielu kompozíciu obrazu a excelentných, hereckých PREJAVOV, by som ako ďalšiu, technickú zložku - spomenul predovšetkým perfektnú, strihovú skladbu, na ktorej som takmer nenašiel ani žiadne, výraznejšie «vady na kráse», čo je ďalším kľúčovým faktorom, ktorý si i o to oveľa viacej vážim. • Ako zvyčajne, tak i teraz som sa pokúsil nájsť nejaké, hocaké »hluché miesta«, týkajúce sa danej veci; no musím podotknúť, že sa mi to [na(ne)šťastie] nepodarilo, čo je asi pozitívne znamenie...? Nie, je to naprosto geniálne poznanie, že popri všetkých filmov/FILMOV, ktoré sa doposiaľ nakrútili, jestvuje iba naozaj malá HŔSTKA tých nadčasových [maximálne číslovka do dvadsiatky]; proste ozaj NAJLEPŠÍCH, aké sa ponúkajú, a toto je akurát jedno z nich s názvom: P E R S O N A. () (méně) (více)