Čas sluhů

K časti filmov, ktoré som ohodnotil bez toho, aby som k nim niečo napísal, sa vraciam, aby som potvrdil alebo korigoval môj prvotný dojem. Patrí k nim aj Pavláskovej prvotina, o ktorej som časom nadobúdal pocit, že som ju nedocenil. Tak som si ju kritickým okom pozrel opakovane a ... bohužiaľ. Film má viacero silných momentov, ale približne aj toľko neprehliadnuteľných slabín. Je pochopiteľné, že vykreslenie doby a prostredia bolo s ohľadom na dobu vzniku filmu rozpačité a šablónovité. V každom prípade však sťahuje film, ktorý vo vzťahovej oblasti a hereckými výkonmi patrí k mimoriadnym, na úroveň lepšieho nadpriemeru. (17.08.2020)

Film, díky kterému jsem začala bytostně nenávidět Ivanu Chýlkovou. Ona samozřejmě za svou roli nemohla. Dostala už ji tak napsanou a dala jí jen reálné rozměry. Já jsem ji prostě po shlédnutí dlouhou dobu nedokázala rozdýchat. I teď mám stále takové smíšené pocity, když ji vidím v něčem jiném nebo ji potkávám v obchodním centru na Andělu( ve skutečnosti působí jako velmi příjemná žena). Tohle holt byla její životní role a ta se těžko překračuje. (05.01.2011)

Studie pokřivené lidské osobnosti, které nahrává nejenom doba ve které žije, ale i zbabělost a slabošství jejího partnera. Herecký koncert Ivany Chýlkové a zřejmě její životní role, a pro mě už tehdy jasný signál, že takhle si partnerství opravdu nepředstavuju. Ještě vzpomenu nezapomenutelnou píseň. A škoda, že Irena Pavlásková to pak už bere jenom šusem dolů. (29.04.2014)

Časem sluhů vzbudila Irena Pavlásková slibné naděje. Její psychologické drama je působivé v obrazech, tématu, ději i hereckých výkonech. Neklidná kamera F. A. Brabce rozprostírá náladu nejistoty do vnitřních orgánů postav, aby je vytrhávala z navyklého poklidu a rozvracela bezpečnost a důvěru. V nastalém chaosu vládne pomstychtivá vztahovačnost. Téma o morálce je stále strhující svým důrazem, atraktivní a bezprostřední formou zpracování i rozdanými kartami. Hlavní postavou příběhu je Dana (vynikající Ivana Chýlková), chladnokrevná hysterka. Vynucování pozornosti je začátkem cesty za osobní představou štěstí. Počáteční nesmělé oťukávání možností se po prvních úspěšných krůčcích ctižádostivých tahů proměňuje v nebezpečnou suverenitu, která vládne a trestá. Z pouhého rozmaru a prohlubujícího se pocitu neohroženosti. Komfort, vysoký životní standard a nicnedělání je cílem, manipulativní hrátky jsou zpestřením a potěšením, tresty rozkoší a subjektivním pocitem spravedlnosti. Hlavní mužskou postavou je Milan (velmi dobrý Karel Roden), slušný a nadějný mladý muž. Laskavost se vymaká kontrole, je rafinovaně znásilněna a zotročena až na samé dno lidské důstojnosti a mravnosti. Stává se prostředkem a hračkou bez osobní vůle. Výraznou postavou je šlechetná Lenka (zajímavá Jitka Asterová), využitá Milanova přítelkyně a první oběť nekompromisní hry o trůny. Nejzneužitější postavou je historik Luboš (velmi zajímavý Libor Žídek), důvěřivý Danin milenec. Ovládaný všehoschopnou intrikánkou v destrukci celého svého dosavadního života. Z dalších rolí: zákeřně trestaný přelétavý Danin přítel Marek (příjemný Miroslav Etzler), naslouchající a obětavá Danina kamarádka Bohunka (dobrá Eva Holubová), upovídaná a věrná Danina kamarádka Hanka (zajímavá Vilma Cibulková), žoviální Milanův nadřízený a zástupce ředitele Stach (dobrý Petr Haničinec), jeho povýšená manželka (velmi zajímavá Helga Čočková), zásadový a neústupný Milanův kolega Pražák (pozoruhodný Jiří Brožek), Danina malá dcerka Markéta (Daniela Reischlová s hlasem Adély Draxlerové), starostlivá Lubošova domácí (příjemná Jiřina Steimarová), či svérázný muž v restauraci (velmi zajímavý Bolek Polívka). Naléhavost v obrazech a zvuku prohlubuje dramatické divadlo o zhoubné možnosti nebezpečného rizika vynalézavé pomstychtivosti zhrzené ženy a chladné manipulátorky s její osobní představou o životním štěstí a spravedlivé rovnováze světa. (24.02.2017)

Abych pravdu řekla měla jsem sto chutí při sledování praštit Jitku Asterovou krumpáčem do palice....Měla jsem štěstí, že nebyla poblíž, jelikož by mě zavřeli(a nebo za brutální vraždu krumpáčem amnestií propustili? :D). Ivana Chýlková patří s Karlem Rodenem k mojí špičce ledovce v českém velmi bahnitém a kamenitém rybníčku občas porostlém sinicemi ...Jenže ani ze začátku mi nebylo líto Ivany Chýlkové, že je z ní takové neohrabané kuře, které se zoufale zamilovalo do celera - pardon pana Etzlera(což nikdy nepochopím) ale v roli "mrchy" se mi líbila více :-). Co na to více říct? Zajímavé, ale podruhé pravděpodobně nekoukatelné. (04.01.2013)