Čas sluhů

Film o ženě, která byla pořádnou mrchou a šikovnou manipulátorkou. Výborné herecké výkony Karla Rodena a zvláště Ivany Chýlkové (její nejvýraznější filmová role, ve které jsem ji viděl). Celý příběh působil dost reálně (teda kromě té svatby, ta mi přišlo trochu na hlavu) a neuzavřený konec mu jenom prospěl. (28.07.2009)

Sex, lži a video, což je, přátelé, ideologická diverze, která otupuje jedince! Zatuchlé terárium, v jehož bezčasí se zamindrákovaná žába přemění na cílevědomou krajtu a dusí bezbranné potkany, aby nebyla sama zadušena. Hybrid Haliny Pawlowské a Párala, co sází na přepjatost a kouzlí bizarními výjevy a magickými tóny (tentokrát se Babiš mýlí, za toto fakt nemůže Kalúsek). Jestli má Jenda Kraus alespoň trochu představivosti, seká doma dobrotu.. (24.08.2022)

Zvěčnělý pomník MRCHY se všemi velkými písmeny, který v 89. roce po zásluze uchvátil diváky a leckoho naprosto fascinuje dodnes. Na režijní prvotinu (pro kina) v necelých třiceti letech skutečně pozoruhodně zvládnutý počin, u kterého se sešla řada těch, kterým dnes říkáme osobnosti českého filmu - je ovšem otázkou, zda to tím měla Irena Pavlásková ulehčeno, či naopak. To ale není důležité, narozdíl od dosaženého výsledku, a ten je bez debaty luxusní (viz třeba ta hudba!!!). Ivana Chýlková předvádí výkon, na který zůstáváte zírat nejen kvůli její Daně, ale i kvůli osobám v jejím okolí, které sebou nechávají vláčet tak, že se tomu rozum vzpírá uvěřit. Čas Sluhů je i jistou výpovědí o své době a lidech v ní žijících, ale zároveň je v lecčem nadčasový. Jen se rozhlédnete kolem sebe, poslechněte si zprávy, a zamyslete se nad tím, co se vlastně v lidech změnilo, a co to pro nás všechny i pro vás osobně znamená. Můžete pak dát cokoliv menšího než 80%? Nemůžete;) Víc byste mohli, ale já to neudělám, protože si ode mě film držel chladný odstup a nepustil mě k sobě. Třeba to je další rozměr kvality, který jsem nepochopil, ale pro mě je Čas Sluhů doslova osmdesátkový film. (08.01.2011)

U filmu jsem se sice nenudil, ale nic se mi v něm nelíbilo...po filmařský stránce mi to přišlo spíš průměrné s otravnou hudbou, jako nezpochybnitelnou kvalitu, tu uznávám jen herecké výkony, a to především Ivany Chýlkové, která zde zcela suverénně zpodobnila proměnu své postavy (a nepochybně by dnes za tento výkon brala Českého lva)...naproti tomu, kratičký epizodický výstup B.Polívky, který si zřejmě odskočil v pauze z natáčení Něžného Barbara, aby se buhvíproč objevil v tomto filmu, jsem nepochopil a přišel mi zde zbytečný a samoúčelný...o trvalých kvalitách tohoto díla dost pochybuju, ale jistou dobovou hodnotu zřejmě má. Mně ale tento film, respektive jeho děj, postavy a prostředí silně odpuzovalo. (21.12.2012)

To je snad ještě blbější film než "Requiem pro panenku".Pavlásková dělá uplně typický debutantský chyby.Točí to jako sled scén, který neumí pořádně vypravěčsky provázat.Místy to má i přes rytmickou a kompoziční střídmost vyloženě klipový charakter.Do toho tam má podivný vsuvky typu "Polívka poslouchá v restauraci zahraniční rozhlas" nebo "Skupinka ouřadů nacvičuje v plynových maskách chemický poplach".Těžko říct, jestli tyhle věci byly už ve scénáři.A nebo je tam Pavlásková vpašovala ex post.Jestli to měla být subverze, tak je blbě provedená.A navíc zbytečná, protože celý ten film se o režim otírá docela silně a tyhle skeče nebyly vůbec potřeba.Scénář je nedotažený.A vystačil by dějově na hutnou hodinovku.Rozhodně ne na bezmála dvě hodiny.Do toho vlastně není jasné, jaký má režiérka vlastně vztah k hlavní postavě.Po většinu času ji vykresluje jako totální kreaturu - byť místy poukazuje na její chladně pragmatickou logiku.Problém je v tom, že pak jejími ústy pronáší do kamery morální odsudky českého národa.A v poslední záběru je okolní společnost černo - fialová, zatímco Chýlková je provedená v červené.Čímž jako kdyby bylo naznačeno, že tahle odpudivá postava je v celé té mrtvé polečnosti vlastně jediný živoucí tvor.Samostatnou kapitolu pak tvoří Brabcova kamera.Na jednu stranu si ten film můžete zastavovat a záběr po záběru ukazovat, jak je to dobře nasnímaný.Jenže to působí trochu moc strojeně a opulentně.Jakože "děláme velký biják".A pak jsou tam podivné nesmysly typu "lidi stojí na zastávce" - v jednom záběru se mladící absurdně rozcvičují a ve druhém jsou starci melancholicky shrbení.To jsou takové ty momenty, kdy člověk zhruba chápe, co tím chce Pavlásková říct.Nebo co by tím chtěl říct, kdyby dělala nějakou krátkou skicu.Ale dramaturg už byl asi po smrti.Nebo se chystal na Sametovou revoluci. (25.09.2023)