Balada o Cable Hogueovi

V rámci Peckinpahovej nadupanej a krvou pretekajúcej kinematografie vcelku príjemné osvieženie. Na rozdiel od Pata Garretta či Divokej Bandy je tu však konflikt medzi starým a nastupujúcim Západom a jeho následná demýtizácia nepekne doslovná a výpoveď o to lacnejšia. Úsmevný príbeh starnúceho zálesáka sa pokojne mohol skončiť inak a nemyslím si, že by to bolo prekážalo. (20.06.2006)

Peckinpah se již v úvodní scéně rozloučí s násilím utrženým ze řetězu (zpomalený záběr rozstřeleného ještěra), které tolik charakterizovalo anti-westernovou Divokou bandu. Symbolicky tím nechává staré časy za zády a jasně předznamenává, že baladické vyprávění o Cable Hogueovi nebude westernem šponovaného napětí, přestřelek, honiček s dostavníky nebo podobných žánrových trademarků, ale zkrátka a dobře jen příběhem o životním bilancování a šťastném nalezení "obrozující" vody (symbolu vodního zřídla je ostatně podřízena výstavba celého filmu), kterou lze chápat jako naději, resp. novou chuť do života. V neposlední řadě je také šikovným zamyšlením nad soumrakem primitivizmu Divokého západu a jeho "zkrocení" rozpínavou technickou civilizací (zde zastoupenou nástupem automobilismu). Nostalgické, poetické, břitce a trefně humorné (dojde i na grotesku), pravdivé, lidské a nevyhnutelně ústící (nezapomínejme, že jde o baladu) v hořkosladké, nikoli však bezútěšné usmíření. Děkuji programovému oddělení TV Prima, že si vzpomnělo. (28.01.2009)

Velmi zvláštní western, kde se moc nestřílí ani nepije, zato se tam zpívá! Ano, velmi zvláštní western s nádechem grotesknosti a komična. Někdy se daří, jindy ne. Melancholická atmosféra a stesk nad něčím, co se už nikdy nevrátí, jsou dobře demonstrovány v závěru, kdy tam začnou místo dostavníků jezdit auta. Robards je dobrý, Stevens je taková zvláštní femme fatale, navíc jí zpěv moc nesedí. Warner je ale výborný, úžasně zvrhlý reverend, nejvtipnější postava celého filmu. Vtipné hlášky, dobré výkony, jistá režie, originální střih, na druhou stranu pomalé tempo, dlouhá stopáž, místy hluché momenty. Pro mě lepší průměr. (28.01.2009)

Tými správnymi, no nie vždy v dobrom pomere presnými prísadami premiešaný pohodový a pôvabný westerník. Správny chlap, túžiaci po pomste, stretne osudovú láska a naháňa sa za bohatstvom a túto púť mu spríjemňuje bláznivý sukničkársky reverend. Tomu sa povie správne rozohraná partia, len škoda, že sa hrala až tak dlho. 65%. (28.01.2009)

Výborný film. Peckinpahovi se daří skvěle kombinovat komické pasáže s dramatickými, drsnost s lyričností - a tato neobvyklá směs funguje. Hodně mu pomáhá Jason Robards v sympatické roli, který zvládá všechny zmíněné polohy. Podobně jako v Divoké bandě i zde se vyskytnou otravní pánbíčkáři, tentokrát je Peckinpah nerozstřílí, stačí mu, že je zesměšní. Zajímavá je i postava "reverenda" (pobavila například scéna, kdy poskytuje duchovní útěchu ženě, která ztratila bratra). A chci také zmínit velmi pěknou hudební složku, za kterou stojí Jerry Goldsmith. Už úvodní píseň v kombinaci s titulkovou scénou je dokonalá. (11.10.2009)