Balada o Cable Hogueovi

Tak nějak mi k postavě režiséra Sama Peckinpaha sedí spíš drsní hrdinové, macho týpci a úplně jiný žánr, než je komedie, nicméně tohohle úsměvného příběhu z doby, kdy Divoký západ přestával být divokým a kovboje a dobrodruhy nahradili obchodníci, podnikatelé a jejich personál, se zhostil víc než se ctí. Není to žádná crazy komedie, kde se řehtáte na celé kolo, spíš film, kde se vám každou chvíli na tváři objeví lehký úsměv. Snímek není silný dějem, ale spíš atmosférou odlehlého koutku země, pustiny, kde lišky dávají dobrou noc a kde je potřeba si každý kousek živobytí zatraceně zasloužit. Svojí nostalgickou náladou tenhle film navazuje na podstatně známější snímek z Peckinpahovy filmografie Pat Garrett a Billy Kid. Konec jedné epochy je jasně vymezen příjezdem automobilu, který znamená konec světa, kde se rychlost pohybu řídí koňskými kopyty. Celkový dojem: 75 %. (31.12.2012)

Celkom zábavné. Robards je výbornou postavou. Uchopenou za správny koniec. Rovnako aj David Warner v úlohe kňaza, čo má rád ženy. Stevensovej prsia a zadok rovnako potešia. Peckinpah vytvoril po Divokej bande veľmi príjemný film na hranici romance a komédie. Málo akcie si to vynahrádza správnymi hodnotami u postavách. Lenže absencia výraznejšej dejovej zápletky spôsobuje, že sa film hlavne v druhej polovici zbytočne ťahá. Ako keby Peckinpah nevedel ako to ukončiť. A koniec ma výrazne sklamal. Finálna kňazova reč v pohode, ale koniec si žiadal rovnako pozitívny prístup ako zvyšok filmu. Výborná téma nesúca sa celým filmom a tým pádom aj skvelý soundtrack od Goldsmitha. Aj keď je to Peckinpahov najobľúbenejší film, ja si radšej dám Divokú Bandu, aj keď kvality mu nemôžem odoprieť. (23.08.2015)

Peckinpah se již v úvodní scéně rozloučí s násilím utrženým ze řetězu (zpomalený záběr rozstřeleného ještěra), které tolik charakterizovalo anti-westernovou Divokou bandu. Symbolicky tím nechává staré časy za zády a jasně předznamenává, že baladické vyprávění o Cable Hogueovi nebude westernem šponovaného napětí, přestřelek, honiček s dostavníky nebo podobných žánrových trademarků, ale zkrátka a dobře jen příběhem o životním bilancování a šťastném nalezení "obrozující" vody (symbolu vodního zřídla je ostatně podřízena výstavba celého filmu), kterou lze chápat jako naději, resp. novou chuť do života. V neposlední řadě je také šikovným zamyšlením nad soumrakem primitivizmu Divokého západu a jeho "zkrocení" rozpínavou technickou civilizací (zde zastoupenou nástupem automobilismu). Nostalgické, poetické, břitce a trefně humorné (dojde i na grotesku), pravdivé, lidské a nevyhnutelně ústící (nezapomínejme, že jde o baladu) v hořkosladké, nikoli však bezútěšné usmíření. Děkuji programovému oddělení TV Prima, že si vzpomnělo. (28.01.2009)

Už z názvu filmu je sice všem jasné, jakou bude mít náladu a jak skončí, ovšem že by to vadilo? Ani náhodou. Pět hvězd je zasloužených - Sam, ať už se o tom, jak moc byl nebo nebyl zfetovaný, mluví jak chce, dokázal natočit pro něho netypický, nicméně po čertech povedený snímek. Jason Robards je neskutečně sympatický špinavec, kterému fandit prostě musíte, David Warner už tolik sympatický není, ale skvělý je zrovna tak, no a Stella Stevens, to je taková krásná ozdoba. Nejlepší scéna ovšem přijde na samém začátku. Úvodní dokonalá titulková sekvence, v níž se Cable táhne přes poušť a do toho mu hraje Jerry Goldsmith... Kdo neviděl a neslyšel, měl by dohnat. Jeden z mých nej filmů, jeden z mých nej soundtracků. (16.10.2007)

Balada o Cable Hogueovi ma mimochodom v mnohých veciach naprosto zázračným spôsobom prekvapila, a to už len z toho prostého hľadiska, že sa režisér tentoraz vyhýba priamemu zobrazovaniu explicitného násilia, čo by v predchádzajúcej Divokej bande, absolútne nepripadalo do úvahy, pričom toto veľké nadšenie vari dlho nepotrvá, keďže hneď v tom nasledujúcom počine sa opäť vráti do starých koľají, a tak si môžem aspoň teraz naplno vychutnávať tento, vskutku, celkom ojedinelý zjav, ktorý mi i napriek tejto absencii, pomerne veľmi často vytieral zrak. Treba tiež podotknúť i to, že to „násilie”, prezentované, či už predtým, alebo potom, je zakaždým opodstatnené, čiže tým pádom nie je samoúčelné. Radšej prejdem k tomu, čo ma aktuálne oslovilo. V prvom rade to je obsadenie. Film sa totižto nazýva podľa protagonistu, ktorého stelesnil charizmatický americký herec Jason Robards, áno, jednoznačne na jeho pleciach spočíva celá ťarcha tohto filmu, o tom niet žiadnych pochýb, ale zase na druhej strane mu väčšinou zručne sekundoval, iný herec s dostatočnou charizmou, Brit David Warner, ktorého, snáď to môžem konečne prezradiť, trochu skazená postava „reverenda”, Joshui Duncana Sloanea, je totižto nezabudnuteľnou perličkou scenáristickej fantázie, a to konkrétne s niekoľkými kultovými scénami, na ktoré len tak rýchlo nezabudnem. A predsa by som mal tiež niečo spomenúť i o deji. Totiž, Cable Hogue bude zo začiatku priamo konfrontovaný s dvomi najväčšími rivalmi, ktorí ho nielenže ponechajú kdesi uprostred arizonskej púšte, ale aby toho ešte nebolo zrovna málo, tak nemá ani žiadnu vodu na pitie, ktorá je v tomto prostredí tak extrémne nevyhnutná. Samozrejme, že Hogue nájde východisko z tejto nepriaznivej situácie, ktoré mu zároveň otvorí dvere do podnikateľských sfér, či dokonca aj privábi k atraktívnej žene, ale najmä popri týchto všetkých súvislostiach, i hĺbkovo premýšľa, kedy znovu natrafí na týchto dvoch kreténov... PS : „A na samý koniec iba doplním, že film vyžaduje mimoriadne tolerantného a v podstate i vnímavého diváka, pretože má pomalšie tempo, a tak niektorá, priam špecifická kategória divákov, by sa práve kvôli tomuto faktu, mohla začať výraznejšie nudiť, či nebodaj by ani vonkoncom nebola schopná, (do)pozerať snímok až do konca...?! Mám značné obavy, že ...” (01.09.2022)