Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Hádám, že v tomto případě se jedná o čistě terapeutický snímek, jež by byl výživný spíše pro psychology, než filmové kritiky. Ostatně nebylo by divu, při tom množství groteskně-depresivních postav, hektolitrech tequily a s (poněkud jednostrannými) rozhovory hlavního hrdiny s (mrtvým) Alfredem Garciou. Ale což, u umělců je celkem běžné, že jsou tak trochu „na hlavu“, to není nic nového pod sluncem. Avšak mnohem zajímavější mi přijde otázka vztahu filmu a alkoholu – čím to, že tolik vlivných režisérů buď alkoholu nezřízeně holdovalo (Peckinpah, Orson Welles, či „náš“ František Vláčil) a nebo naopak byli jeho zapřísáhlými odpůrci (Federico Fellini, Ingmar Bergman, etc.)? (06.11.2016)

Vo veľmi štýlovej, prachom sýtej a vizuálno-zvukovo perfekcionistickej autobiografii S. Peckinpaha vidíme v metaforickej podobe režisérov útek z vlasti a následné maximálne úsilie v podobe zháňania prostriedkov pre ďalšie megalomanské filmy, ktoré producentov stáli veľké náklady. Film okrem hlavnej línie sleduje road movie zápletku vzťahovej ústrednej dvojice odtrhnutej od civilizovanej dôstojnosti, ktorá si hľadá naspäť cestu k sebe. Určite najsilnejšou zbraňou tohto viacžánrového filmu je zvláštna zmes kombinovanej realistickej surovosti, priamočiareho zápalu a zvláštnej atmosféry samoty a zneistenia. Inak veľmi zrozumiteľný a oddychový biják, ktorý vám pri správnom načasovaní a nálade pripraví recept, ako sa vám všetko rozpadne z rúk, pokiaľ pôjdete až ďaleko za hranu znesiteľného [MFF Cinematik, 2018]. (15.09.2018)

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. (03.11.2007)

Všechny filmy tvůrčího solitéra Sama Peckinpaha jsou v podstatě stejné - výlučný svět mužů, kterým upomíná na časy ortodoxního patriarchátu, a to nejen tím, že ženy v jeho mýtickém světě odkazujícím k (přežívajícímu) dávnověku hrají vedlejší roli, ale i tím, že v něm vládnou skutečně jen patriarchové, tedy muži v pokročilém věku, vrstva stařešinů rodových klanů, pomyslná rada starších, zatímco mladí mužové jen sbírají drobty ze stolů a mlčky třímají zbraně někde na stráži u brány... Stokrát obehraný model westernového schématu - jeden proti všem, pomalé plynutí a naplňování postupně sílících rysů tragédie, skutečně naturalistická podstata příběhu, kdy individuální predestinace - setkání s násilím a zlem, postupně smete vše dobré, co se ještě nestačilo utopit v desítkách lahví alkoholu... Studie násilí i silně depresivní film o temných stranách duše... (nicméně síly a rozměru takových Strašáků nedosahuje...) (06.03.2009)

Starší kúsok od legendy menom S. Peckinpah má v podstate jednoduchý dej. Názov nám prezradí v podstate polovicu deja, pretože on tú hlavu so sebou naozaj nosí a s ňou aj niekoľko dotieravých múch. Kto je Alfrédo Garcia? To nie je podstatné. Živý ani mŕtvy sa vo filme neobjaví. Vypísaná je iba odmena na jeho hlavu. Hon sa môže začať... Warren Oates je známy aj z iných Packinpahových filmov a do tejto úlohy zapadol dobre. Potešil ma aj mexický herec známy z Divokej bandy ako generál Mapache. Jeden z mála filmov tohto legendárneho režiséra ku ktorému sa bol problém dostať. Ešteže existuje ČT2. 80%. (02.04.2009)