Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Někdy trpím podivným rozdvojením osobnosti. Nemám rád násilí ve filmu, přesto se mi líbí filmy Sama Peckinpaha, kde násilí hraje dost podstatnou úlohu. O tomto filmu jsem četl, že rozděluje diváky na dvě poloviny, jedni ho odmítnou, druzí ho ocení nejvyšším hodnocením. Myslím, že to tak není, není to film, který by měl polarizovat diváky. Přesto připouštím, že na tom něco bude, že pro ty, co zrovna nejsou Peckinpahovými fanoušky, to může být složitěji stravitelné sousto. Já to strávil lehce a někdy si dám repete. (29.06.2007)

Skvelá Peckinpahovská drsňarina, ktorá mi pripadala ako vzdialená variácia na Bonnie and Clyde. Pomalé tempo ešte viac zdôrazňuje násilnejšie scény (dosť krvavé nielen na rok 74), ktoré o to viac zapôsobia a dajú iný rozmer inak jednoduchému príbehu. Proste takto nejak vyzerá ešte vydarenejší predchodca filmov ako Natural Born Killers či True Romance. (19.06.2005)

Kéž bych žil ve sladkém nevědomí a naivně si myslel, že se pouze nějaký neschopný režisér snaží napodobit geniální Peckinpahův Útěk. Akorát bez přidané hodnoty v podobě jeho talentu, stylu či čichu na výběr setsakra charismatických herců, ale zato úděsně utah*zííív*aně po celou stopáž, ve které i ty zpomalovačky působí jako nechtěná parodie sebe sama. Snad jen úplný závěr je "good old Sam". Ovšem pohnojil si to sám, takže... No, řeknu to tak, že po tomhle mám i ten Ostermanův víkend hnedka o něco raději. (06.03.2009)

Parádny Peckinpah, zasadený do 70tok, aj keď sa jedná o klasický western. Tento film zrejme inšpiroval mnohých súčasných režisérskych bláznov ako Tarantino alebo Rodrigez. Je to otázka vkusu, ale aj keď som mladší ročník, Peckinpahov ironický krvavý štýl mi vyhovuje viac a zdá sa mi "umeleckejší". Zo súčasnosti mi tento film trochu pripomína Jonesove Tri pohreby. Jeden z exemplárnych príkladov, kde slová v komentároch nič nezmôžu, treba jednoznačne zažiť. (29.05.2012)

Zpočátku jsem vážně nechápal, co na tomhle „gringo“ filmu všichni vidí. Muž a žena a piknik a konvenční režie. Téměř hodinu Hlava budila dojem brakovitého, nezajímavého a hloupého pozdravu z Mexika, který mě jenom utvrzoval v přesvědčení, že Peckinpah byl hajzl, šlo-li o zacházení se ženami. A potom se něco změnilo, kdesi cosi křuplo, hlava opustila svého majitele a najednou jsem sledoval docela jiný film. Bizarní, surrealismem přiotrávenou frašku, směřující k další brutální ukázce režisérova charakteristického rukopisu. Poslední třetina filmu je v tom nejlepším smyslu „baadasssss“ a nadchne i naštve zhruba stejné množství lidí. Intelektuálové mohou opět vést polemiky, jestli je glorifikováním násilí, když zhrzenej klavírista zahraje nejkrvavější symfonii svého podělaného života na úkor životů mnoha posluchačů, ale osobně se nedokážu přimět hledat za tím vším něco jiného než zmatené shrnutí životních postojů jednoho unaveného notorika (Peckinpah Hlavu označoval za svůj nejosobnější film). Apendix: Když už několik desítek minut nudy za několik desítek minut kombajnového masakru, pak raději Scottova Muže v ohni . 70% Zajímavé komentáře: Renton, Exkvizitor, Lookass (04.03.2009)