Železný kříž

Nejlepší německý válečný film. Nejzajímavější válečný film, který jsem doposud viděl. Veškerá absurdnost, špína, zoufalství a brutální syrovost války, stejně jako děj filmu a jeho vyprávění, je ohromující jednak svou velkou realističností a originálností s patřičně bohatou režií Sama Peckinpaha. Speciálně pak, akčních sekvence, střih a téměř až magická atmosféra. Jamese Coburnova postava četaře Steinera je geniální po všech stránkách (skvěle zahraná). Nikdy nezapomenu na jeho snahu vyvést z války všechno a všechny ("ukážu vám, kde rostou Železné kříže"). No a scéna kdy vojáci z kruté války plné hrůz objeví plnou chatrč krásných dívek jak v ráji, mě opravdu dostala. Kdo film nevyděl, tak nevyděl pořádný válečný film. (18.07.2015)

Typický Peckinpah s oblibou v násilí a zobrazování násilí. Příběh kohoutího sváru kapitána a četaře, z nichž jeden je namydlinkovaný teoretik a druhý drsný praktik, s nějakým tím, aby se neřeklo, pozadím jakože ti Němci byli fakt jinak zlí a válka zlá a nesmyslná, Pár dobrých válečných akcí, ale celkově bez napětí, atmosféry, čehokoliv, co by mne drželo. (21.04.2013)

Honba za kusem železa, které mnozí staví nad morální hodnoty i lidský život. Peckinpah silný v dramatických scénách, ale překvapivě chaotický a nepřesvědčivý v těch bojových. Holt východní fronta není Divoký západ. Nejen vizáž psychopatického vraha dělá z Davida Warnera velmi zajímavého herce a zde mu zdatně sekunduje prošedivělý kovboj Coburn jako božský sadismus postrádající četař Steiner. V závěrečných titulcích tvrdá pravda od Bertolta Brechta: „Don´t rejoice in his defeat, you men. For though the world stood up and stopped the bastard, the bitch that bore him is in heat again.“ (09.01.2009)

Nemělo to vůbec špatný námět ani scénář (z německých pohledů se většinou WWII filmy netočí, že), ale zpracování bylo úděsné (naprosto nelogické zpomalovačky na místech, kde neměly co dělat - zpomalovačka běžící slepice???), nevhodně a blbě udělané flashbacky a bohužel jsem měl tu čest s českým dabingem - dabéři se snažili, ale zvuk upravoval debil. No, čekal jsem víc. (17.05.2011)

Zajímavý pohled na válku na straně "těch zlých", to znamená na straně německých vojáků. I tam totiž, ať se to zdá jakkoli podivné, fungovaly bytosti vybavené charakterovým spektrem od rovného Steinera pohrdajícího Bohem ("bůh je sadista, ale neví o tom"), důstojníky a pachtěním za válečnými skalpy, přes obyčejné vojíny, kteří jedou na setrvačník, aniž už vlastně vědí proč, až po šmejda Stranskyho, třesoucího se na vyznamenání v závětří zato s plnými ústy válečné strategie a psychologie. Konflikt těch dvou je nosnou silou příběhu a musim říct, že se mnou tenhle film a mazácké herectví Jamese Coburna hodně zahýbalo. (22.05.2005)