Železný kříž

SAMA PECKINPAHA uznávam,poznám,rešpektujem a nepamätám si,kedy som videl takýto surový,brutálny,nekompromisný pohľad na vojnu,ktorá v tomto prípade človeka vyšťaví na maximum,už pri geniálnych úvodných titulkoch som vedel,že Sam prinesie filmový zážitok,ktorý sa rovná intenzívnemu,vyčerpávajúcemu dvoj hodinovému besneniu,kde rýchle tempo strieda pomalé,inak strih je v jeho filmografii podstatný jav! Výborní,najmä COBURN,SHELL a MASON! (26.01.2015)

Docela zajímavý pohled na východní frontu z německé strany. Ne moc často člověk ve filmu vidí tento pohled na válku. Akce je tam dost dobrá. Z filmu jde cítit bezmoc a zoufalost německých vojáků, kteří až na výjimky na žádnou Říši nevěří a jde jim jen o to zachránit si svůj vlastní krk. Vše se změní nástupem aristokratického kapitána, který je pro získání ono Železného kříže ochoten udělat téměř cokoliv. Možná bych filmu vytkl trochu pomalejší tempo. "Jak se přebíjí?" (05.04.2019)

║Rozpočet $6miliónov║ Sam Packinpah je zo svojou tvorbou ako na hojdačke, niekedy dokáže ponúknuť fakt skvelú surovú akčnú žánrovku(Útek), niekedy slušný priemer(Divoká banda) a niekedy skĺzne do akejsi jemu sebe vlastnej samoľúbosti a stratí oprate nad filmom, dej sa pod nánosom samoúčelnej surovosti, režisérskej bláznivej invencie a zmäteného strihu skoro úplne vytratí, hlavne začína strácať nejakú podstatu a potom z toho vzniká len jeden veľký miš-maš ako je tento Železný kríž(1977) alebo aj jeho predchádzajúci film Prineste mi hlavu Alfreda Garciu(1974). /35%/ (11.05.2010)

Tak jako nebylo to špatný, ale zase moc nechápu všechny ty chvalozpěvy o tom, že se jedná o jeden z nejlepších válečnejch filmů všech dob a že je to naprostá "must see" záležitost. Některý bojový scény jsou opravdu hodně brutální, hodně povedený a hodně se mi líbily. Ani mi moc nevadilo, že jsou natočený poněkud chaoticky a zmateně. Akorát snad hromadu zpomalenejch záběrů si moh Peckinpah odpustit. Na zbytek se dá koukat, chvílema jsem teda postavám některý ty jejich pohnutky a nejrůznější kecy moc nevěřil, ale budiž. Jinak na filmu je znát, že opravdu vznikal asi ve skormnejch podmínkách a byl spíchnutej tak trochu horkou jehlou. Jsou tam takový stupidní chyby jako konvoj americkejch náklaďáků na východní frontě (byl jsem upozorněn, že tohle chyba neni) + naprosto nesmyslná technika jako Fiat Campagnola nebo poválečný Saurery (v tomto případě teda spíš nějaký jugoslávský licenční výrobky). Celkovej dojem z filmu je spíš pozitivní, ale víc jak 3 hvězdy fakt nedám. P.S. Nejvíc mě dostalo, když jsem asi 5 minut po skončení filmu zapnul televizi a tam zrovna Kyslík se Zounarem vystupovali z vlaku a mašírovali si to do kasína. Jako podívat se bezprostředně po sobě na Železný kříž a na epizodu ze seriálu Chlapci a chlapi je opravdu zajímavá kombinace :-) (05.07.2012)

Jako dobrodružný film funguje Železný kříž vcelku dobře, když James Coburn disponuje velkou dávkou osobního charisma, německá uniforma mu sekne a ve své jednotce má řadu dalších zajímavých charakterů, jejichž osudy divák sleduje s napětím. Zajímavé je i zasazení příběhu na východní frontu v době, kdy americká historiografie v duchu studené války sovětský přínos k porážce Osy bagatelizovala a v médiích nebo uměleckém prostředí se bývalý válečný spojenec připomínal jen ryze okrajově. Jako protiválečný snímek už Peckinpahův projekt nepůsobí tak jednoznačně, na to je jeho hlavní hrdina příliš komplikovaně napsaný a jeho chování je v nejednom případě v příkrém rozporu s jeho výroky. Bez války by tenhle protřelý válečník byl vlastně ničím, a tak je jeho protiválečná rétorika pokrytecká. Navíc umělecké prostředky, kterými chce režisér podpořit svou vizi, jako jsou krátkodobé flashbacky nebo halucinogenní scény, mě spíš vadily. No a konečně jako film zasazený do konkrétního prostředí a snažící se tvářit realisticky pak Železný kříž selhává úplně. Je to typický scénáristický konstrukt člověka, který píše z pracovny vzdálené země a o desítky let později, aniž by byl schopen se vcítit do poměrů a myšlení svých hrdinů. Film obsahuje desítky nesmyslů, o kterých by se dalo sáhodlouze vyprávět. Steiner například v jedné scéně seřve velitele i s jeho zástupcem v době, kdy v tzv. demokratických armádách by za totéž v čase úspěchů putoval do zařízení, o kterém pojednává britský Pahorek, v čase neúspěchů pak rovnou ke zdi. V totaliťáckých armádách, ať už šlo o Japonce, Němce nebo Sověty, si s takovými ptáčky dokázali poradit ještě nepoměrně účinněji. V trestních jednotkách byla úmrtnost fascinující a takový Solženicyn by mohl vyprávět, za co že to dostal svůj pobyt v gulagu. Některé dialogy a nejvíc asi plukovníkova řeč ke svému kapitánovi zavání patosem a šustí papírem. Řada dalších motivů taky neobstojí, když např. Steiner zajme sovětského chlapce, není to akt milosrdenství, jak si možná tvůrci představovali, ale opravdu zlomyslný ortel smrti. Sověti podobné navrátilce pravidelně stříleli... Celkový dojem: 60 %. (24.04.2010)