Železný kříž

Docela zajímavý pohled na východní frontu z německé strany. Ne moc často člověk ve filmu vidí tento pohled na válku. Akce je tam dost dobrá. Z filmu jde cítit bezmoc a zoufalost německých vojáků, kteří až na výjimky na žádnou Říši nevěří a jde jim jen o to zachránit si svůj vlastní krk. Vše se změní nástupem aristokratického kapitána, který je pro získání ono Železného kříže ochoten udělat téměř cokoliv. Možná bych filmu vytkl trochu pomalejší tempo. "Jak se přebíjí?" (05.04.2019)

Už trošku starší válečné drama, ale celkem mě zaujalo. Ale víceméně to bude hlavně tím, že se většinou na válečná dramata nedívám, čili jednou za čas podobný film neuškodí. Zároveň ale nemůžu říci, že bych si chtěl někdy v budoucnu pustit tenhle film znovu. Hm, ušel, říkám si, ale mohl jsem vidět spoustu pro mě zajímavějších věcí, a když se budu chtít na něco koukat znovu, tak určitě pro takové chvilky se dokážu vybrat zajímavější kousky. (21.02.2008)

Zrejme príliš veľké očakávania, no absolútnou chybou z mojej strany je fakt, že som dúfal najmä v inú formu podania námetu. Boje ako také, ma v tomto prípade príliš nezaujímali, no odlišnosť pohľadu na násilie vo vojne rozhodne áno. Taktiež som si myslel, že dôjde na konflikty pre rozporuplné rozkazy, ako v prípade takého: "Paths of Glory". Lenže tu je to také monotónne, pričom spomínaný snímok mal v rámci tématiky rýchlejší spád, principiálne príbehovo gradoval, no najmä disponoval vhodnou dĺžkou stopáže. Toto mi prišlo zbytočne dlhé i keď musím uznať, že tu je snaha podať konflikt aj v podobe dopadu na spoločnosť .. (07.04.2022)

Jsem pacifista, který ani při dětském válčení nedokázal zastavit špuntovkou nepřátelský tank. Přesto se občas na nějaký ten válečný snímek mrknu, tedy obzvlášť na takový, který si najde čas na podumání o nesmyslnosti válečného běsnění. V tomto případě byla volby jasná, neboť Sam Peckinpah patří mezi mé nejoblíbenější režiséry a tak nebylo pochyb o tom, že dokáže válečnou řezničinu zobrazit naprosto dokonale. Překvapením pro mne však bylo, že solidně zvládl i názorový souboj rozumného Steinera s křížechtivých aristokratem Stranskym. A ačkoli mám drobné výhrady k několika scénám, tak mi nezapomenutelné kousání ruské zajatkyně do nacistického penisu umožnilo hodit tyto výhrady za hlavu. (29.06.2013)

Peckinpahova tvorba je zajímavým způsobem rozkročena mezi minulostí a budoucností. Právě na Železném kříži se to dá velmi dobře vysledovat. Technickými postupy, především ultra-rychlým střihem, střídajícím se s efektními zpomalovačkami, předbíhá film dobu bezmála o několik desetiletí. Avšak v rovině narativu se ohlíží zpět. A teď nemám na mysli zasazení příběhu do období 2. světové války. Hlavní postava Steinera, symbol autorových názorů, postojů i životní filosofie, jako by snad ani nebyla z dvacátého století. Je přenesena do válčícího Německa z dob dávno minulých, téměř zapomenutých. A ať již její vidění světa založené na cti a pevném charakteru sdílíte, či je vám proti srsti, stejně ve vás nakonec vzbudí určitý druh obdivu. Jako ostatně vše, co je ve své jedinečnosti vzácné. (01.06.2016)