Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod

Tak tenhle film se ze začátku tváří jako velmi dobrý film, dokonce vidíte dalšího Burtona, ale pak se to najednou začne kazit, protahovat a dokonce trochu nudit. Takže herci jsou fantastičtí, včetně skvělých dětí, výprava je překrásná, ale celý ten příběh je velmi podivný, něco mezi detektivkou, dramatem, pohádkou a komedií, ale vlastně to není nic z toho. Takže ten úžasný pocit z počátku filmu se postupně vytratí a když nakonec zjistíte, že to vlastně neskončilo nijak a že ta pointa je také nijaká, ten dobrý pocit vyprchá. Takže 3,5* (23.10.2005)

Znáte to, jak někdy máte den blbec? Budík se porouchá, takže zaspíte, při ranním spěchu si pak o postel ukopnete malíček, venku prší, těsně před nosem vám ujede autobus a pocáká vás, zafouká silnější vítr a rozbije vám deštník, a nakonec po příchodu do práce/školy a pohledu do zrcadla zjistíte, že i ten/ta neznámý/á kluk/holka v autobusu se na vás usmíval/a jenom proto, že se vám na bundu/sako vydělal holub. Sourozenci Baudelairovi by snad za takový den byli i rádi. Jejich příběh začíná v den, kdy se na procházce po pláži z mlhy vynoří otylý bankéř Poe, aby jim sdělil, že oba jejich rodiče zahynuli při záhadném požáru rodinného sídla. Ze sourozenců Baudelairových jsou rázem sirotci Baudelairovi, a to je jen zlý začátek celé řady nešťastných příhod. Ta opravdová polízanice začíná teprve ve chvíli, kdy jsou svěřeni do péče vyžilého herce s obočím jak Brežněv, zlotřilého hraběte Olafa (Jim Carrey). Ten ve své snaze získat jejich pohádkové dědictví připraví sirotkům nejedno příkoří. To by ale bylo, aby si s nimi neporadili. Vždyť čtrnáctiletá Violet je nejnadanější vynálezkyní svojí generace, dvanáctiletý Klaus má načteno víc knížek, než mnozí přečtou za celý svůj život, a batole Sunny svými ostrými zoubky směle přehlodá třeba i ocelové lano, když je to zrovna potřeba. Nešťastné příhody Lemonyho Snicketa se objevily v příhodně nešťastnou dobu, kdy každá dětská fantasy byla smetena ze stolu jako laciná napodobenina Harryho Pottera, a je to zatracená škoda, protože zrovna v tomhle případě to je příslovečné srovnávání hrušek s jablky. Příběh Baudelairových se odehrává v učiněných steampunkových orgiích s nádhernou výpravou, už tak vynikající absurdní humor a hlášky knížky film šperkuje božským hereckým výkonem Jima Carreyho i dětských představitelů (především Emily Browning) a nevídaně hvězdným obsazením minirolí (mihne se Sue Sylvester, Stiflerova máma či Rainman), zatímco příběhově umně kombinuje děj prvních tří knížek s pár odkazy dílů dalších. Začalo to sice nenápadně, snad na čtyřech hvězdách, s každým dalším promítáním ale bylo jasnější, že tohle je srdcovka jako dělo. Fingers crossed pro sequel, už je nejvyšší čas... (18.12.2013)

Nevím, co z tohohle počinu budou mít děti. Ponurá stylizace (která mě ovšem moc nenadchla - to, co mělo být temné bylo jen "tmavé" s barevnými filtry nebo CGI pozadím a tmu řešil akorát naprostý nedostatek ppřirozeného světla), ne zrovna silný a rychle ubýhající děj a pár"dospěláckých" narážek a vtípků dětem asi sedět nebude. Pro dospělé je zase děj moc předvídatelný, přímý, kvůli dětem málo drsný. Tvůrci si měli ujasnit, pro koho vlastně film točí. Kdyby se atmosféra skutečně potemnila a postavy dovedly do extrému (ne pitvořivého, ale opravdové výstřednosti), mohlo vzniknout moc pěkné "burtonovské" fantasy. Takhle jde o podivný mišmaš, který neví kam sám sebe zařadit (rodinná temná fantasy komedie? Radši ne..), ale má i pár kladů - dobré herce (Jim Carrey zase jednou k nepoznání, Meryl Streep je krásně zmatená a i děti hrajou obstojně), několik pěkných momentů (mimino zakousnuté ve stolu, příprava večeře pro Olafovy hosty) a místy i zajímavou vizuální stylizaci (kulisy, kostýmy, mix viktoriánské doby a současnosti - všimli jste si, že Poe jezdil Tatrovkou?). (18.08.2007)

Můj první odpad, který jsem udělil "červenému" filmu. A na úvod musím říct, že proti filmu jsem nebyl nikterak předem zaujatý. Díval jsem se na něj naopak s poměrně velkými očekáváními. Jedna známá mi doporučila jak film, tak knihy, že prý je to docela fajn, ať se na to mrknu. Tak jsem se tedy jednoho dne rozhodl se na tento skvost podívat - a to, co jsem viděl, bych se neváhal označit za to pravé filmové zlo. Vždycky jsem se trochu uculoval nad některými komentáři, které psaly, jak se jim dělalo u filmu nevolno, jak chtěli jít blít atd., protože to znělo trochu nadsazeně. Ale teď jsem teprve poznal, jaké to je, když je vám z filmu úplně nanic. Tolik přehrávajících "herců" (a ještě tak hrozně okatě!) v čele s příšerně přehrávajícím Carreym (chudák, nechápu, jak se tomuhle mohl upsat) bylo tolik, že mi některých bylo vyloženě líto. Meryl Streep, Timothy Spall, Jude Law... proč? Proč? To mělo být jako schválně? No jestli jo, tak to je k pláči. Extrémně nesympatičtí smradi v hlavních rolích (při řevu "Aunt Josephine! Aunt Josephine!" jsem měl nutkání jít pro kýbl k blití), kterým jsem po většinu času přál, ať už sakra chcípnou (a pokud možno co nejvíc bolestivě!) a je konec, protože jsem stále věřil, že se ke konci film alespoň o trošku, trošičku vylepší. Ale ouha. Ba naopak - ke konci mi čím dál víc připadalo, že se to potápí do ještě větších sraček. Ty hrůzy, co vypouštěly postavy z huby, byly vyloženě na zabití. Udivuje mě, že scénář (a režie, která byla nejspíše po většinu dobu točení filmu někde na tripu) nekraloval na Zlatých malinách. Opravdu, hodnocení tohoto snímku zkrátka nikdy nepochopím. Tenhle film podle mě zkrátka sprostě uráží vše, čemu se říká filmové umění. Na druhou stranu - jediné, co na tomhle "skvostu" mělo svou světlou stránku, byla kamera a výprava. To bych jediné neodsoudil a možná by si to zasloužilo z mé strany alespoň jednu hvězdu, ale vzhledem k tomu, jak mě tenhle film nehorázně nasral, musím prostě dát z principu odpad. A jestli jsou stejně stupidní i knihy, pak si dávám na vkus mé známé velký pozor :) (14.06.2011)

Místy skutečně šťavnaté nápady nabízí režisér Brad Silberling společně s neselhávajícím Jimem Carreym v roli hamižného a cílevědomého strýčka Olafa. Hned od prvních minut je zřejmé, že se v téhle pohádkové fantasy bude hrát na podstatně černohumornější notu. Bez křečovitých scén využívá klasických propriet pohádkového žánru a s chutí je převrací, s láskou si z nich utahuje nebo je dovádí do relativně nezvyklých point. Tvůrci nám tak vmetou několik vrchovatě úsměvných momentů, škoda jen, že s přibývajícími minutami tempo i děj ztrácí na působivosti. Na závěr se nezapomene ani na naivní dětské představy a rázem tu máme nadprůměrnou 70%ní rodinnou podívanou, okořeněnou neokoukanými dětskými tvářemi a hereckými veterány, kteří snad ani nedokáží zklamat. Lemony Snicket je prostě JINÝ!! (04.07.2008)