Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod

Hlaným plusom filmu je jednoznačne jeho výtvarna stránka. Štylizované viktoriánske kulisy ako keby z oka vypadli z románov od E.A.Poea (ktorému je vo filme zdaný aj hold - menom postavy bankára) alebo Julesa Verna. Lemony snicket je obrazovou poetikou veľmi blízky "burtonovským" bizarným svetom s početnými intertextuálnymi narážkami na iné diela (napr. nástup strýka Olafa na scénu je krásnym holdom Browningovmu Draculovi, resp. jeho predstaviteľovi Belu Lugosimu, a rovnako sa dočkáme odkazu aj na ďalšieho skvelého herca nemej éry - Lona Chaneyho), lenže žiaľ bez "burtonovho" zmyslu tieto krásne príbehy aj pútavo rozprávať. Ako celok film nedrží pokope a rozpadá sa na epizódky, z ktorých niektoré sú veľmi vydarené, niektoré menej. Zbytočnú rozdrobenosť paradoxne podtrhuje aj výborný Jim Carrey, keď častokrát kradne celé scény pre seba. Z týchto sekvenciií je potom cítiť, že vo filme nie sú preto, aby podporili a pohli ďalej príbehom, ale naopak, dejové odbočky tu slúžia čisto iba pre Carreyho "one-man-show" kreáciu. Výsledkom je film, ktorý vás dokáže zabaviť v detailoch, ale celkovo mu chýba vnútorna iskra. (21.02.2005)

Podobně jako novější filmová adaptace Stopařova průvodce po galaxii i Řada nešťastných příhod trpí dosti podobným problémem, který je poměrně silná provázanost s knihou. Ať už Lemony Snicket napsal co chtěl a jak chtěl, je jisté že toto „oživnutí písmenek“ si užijí spíše čtenáři, kteří se asi mnohem lépe vyznají v charakterech jednotlivých hrdinů a hlavně v ději, který snad jako by byl dosti necitlivě sestříhán se odvíjí sice rychlým tempem, ale při jeho vnímání jsem občas musel díky vlastní fantazii překlenou poměrně dost „děr“. Rozhodně však nejde zatratit celková audiovizuální forma, v níž se vyřádili hlavně výtvarníci, kteří se dle poněkud dekadentně odvíjeného režisérova taktu (a pravděpodobně i knižního, když se hlavní hrdinové jmenují Baudelairovy) vyřádili hlavně na viktoriánských budovách a hned za nimi zase trikaři, kteří připravili velmi opulentní scénografii, která jako by z oka vypadla Adamsově rodině – na postu výkonného producenta najdeme Barryho Sonnenfelda, takže každý si dá dvě a dvě dohromady. A už vůbec nejsou k zatracení samotní herci, ať už trojice malých Baudelairovců, hlavně malá Sunny je dokonalá, a samozřejmě Jim Carrey, který si opět dokázal svým mimicko - pohybovým uměním získat diváka na svou stranu. Inu, Řada nešťastných příhod je sice hezké pokoukání, ale absence logicky odvíjeného děje jí vysloveně škodí. (17.08.2005)

Nu, asi nebylo nejšťastnější spojit první 3 díly třináctidílné série do jednoho filmu. Na druhou stranu, jeden knižní díl je na celovečerní film opravdu nedostačující. Jako vášnivý čtenář literární předlohy jsem si film nakonec pěkně užil. A mně jindy ne zcela sympatický J.Carrey odvedl slušnou práci...Jsem zvědav, jestli dojde i na Zákeřnou nemocnici, Ponurou sluj nebo Masožravý lunapark, páč tím se nám nejspíš filmová podoba úplně vymaní z ranku - pro dětského diváka... (25.12.2010)

Mal som radšej počúvnuť rozprávača na začiatku a pozrieť si nejaký veselší film ... Neucelený dej vo vizuálnom burtonovskom svete do seba ťažko zapadá. Čakal som čiernu komédiu a dostal som z toho filmového sveta depku. No aj napriek tomu sa film oplatí zhliadnuť: scéna v dome nad útesom, hlášky maličkej Sunny a priemerný Carrey. (18.05.2005)

Tento typ snímků, tj. míchaninu mezi rodinným, dobrodružným filmem, komedií a fantasy, obecně nemám rád. V hlavní roli vystupují přemoudřelé a po americku typicky hezounké děti (zpravidla obklopené extrémně hloupými a nechápavými dospělými), které musí čelit nějaké modifikaci zla a přitom zažijí n-e-u-v-ě-ř-i-t-e-l-n-á dobrodružství. Tihle hlavní "hrdinové" mi lezou na nervy, a tak se mi nezřídkakdy (přesněji řečeno skoro vždy) stane, že fandím záporákům (a spolu nimi chci dát těm spratkům lekci; což teda nikdy, vůbec nechápu proč, neprojde, ale čím víc špatností se jim stane, tím líp :-) ). Jenže těžce a nevtipně přehrávající Carrey si moje sympatie nezískal (já ho snesu asi opravdu jen v dramatu), tím pádem už nebylo fandit komu a všechny postavy (možná snad kromě tetičky v podání Meryl Streep) mě brzo přestaly zajímat a spolu s nimi i děj. Takže mi zbyla zase jenom formální stránka filmu, ale ta mě bohužel taky nijak zvlášť neohromila (dokonce ani hudbu jsem moc nevnímal). K tomu si připočtu moralizující a velmi "poučný" konec a na průměr (třeba i slabší) to ze svého pohledu už fakt nevidím. (11.12.2011)