Ulička přízraků

Celkovo mi uniká zmysel tohto filmu, keďže je to pomerne verný remake filmu z 1947. Nebavme sa o novej adaptácii knihy, lebo ak si odmyslíme gore a trochu sexuality, je to len veľmi jemný update, kde nevidieť rozdiel skoro 80tich rokov od ostatného spracovania. Pravdaže remeslo je to prvotriedne, ale s výnimkou nervydrásajúceho finále (ktoré je tiež viac menej totožné s originálom), som sa väčšinu času nudil a márne tápal, že prečo toto všetko? Keby aspoň cirkus nevyzeral ako od Burtona a bol viac historicky verný (Gresham o nich napísal aj non-fiction knihu, takže bolo z čoho čerpať). Casting je pravdaže skvelý (prial by som si regulérny neo-noir s Cate Blanchet ako femme fatale), ale čo si budeme vravieť, jeden Tyrone Power schová celý tunajší ansámbel. Najviac ma nakoniec zaujali kostýmy a art-deco kulisy (kancelária psychiatričky je dychberúca). (06.02.2022)

Dle všeho to vypadá, že klíčem k tomu si tenhle film užít, je neznat předlohu. Což je můj případ a tak jsem se naopak velmi bavil pozvolným rozšiřováním rozsahu děje a jeho nečekanými posuny, díky čemuž je vlastně prakticky celá první polovina filmu pouhou expozicí. Pokud jsem to ale během ní nerozeznal, přijde mi to v pohodě. Bavila mě zachovaná ta noirová naivita a dialogová těžkopádnost, stejně tak to převedení noirových vizuálních schémat pod aktuální natáčecí techniku. Nightmare Alley nikdy nevypadá jako věrná iluze doby, naopak je velmi scénická a vypulírovaná, což nám na jednu stranu posílá děj do laciných interiérů cirkusových šapitó, na stranu druhou nás to zas pozve do nejstylovější kanceláře všech dob, jejíž reálné vybudování by muselo stát přibližně stejně jako stavba Taj Mahalu. Podobně působily videohry kolem roku 2010 (předtím, než začal být trendy gritty look) typu FEAR, Deus Ex: Human Revolution či Doom 3. Vše se lesklo a působilo nepřirozeně čistě, včetně špíny. Často jsem si během sledování taky vzpomněl na Verbinskyho Cure For Wellness. (28.04.2022)

„TY LIDI NEKLAMEŠ. KLAMOU SE SAMI…“   Hezká atmosféra starýho cirkusu, nestvůr, kouzelnickejch triků a věštění či čtení mysli. Krom charismatu hereckýho ansáblu (přesně, co by to bylo za cirkus bez Perlmana?…) se na ni podepisuje noirovej nádech. Příběh „šarlatána“, kterej zašel příliš daleko, je sice kapku zdlouhavější, ale tím vším výše napsaným mě uspokojuje. Navíc má dobrou pointu…       /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1946 napsal William Lindsay Gresham, neznám. 2.) Umím prokouknout lidi. ///  Thx za titule „Petr Zenkl“ a „robilad21“.                     PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (17.03.2022)

Vizuálně bezchybné a v první polovině neuvěřitelně vtahující. Bohužel zbytečně dlouhé, vyprávěním rozpolcené a herecky nepřesvědčivé. Del Toro je vizuální mistr a jeho světy chce divák navštívit, ale nechápu proč zrovna tenhle příběh byl pro něj natolik důležitý aby ho natočil, bez jakýchkoliv režijních otěží. Co bych dal ta to, aby natočil nějaký monster horor. (14.05.2022)

Guillermo del Toro začal točit trošku jinak. Více akademicky a přilákal slušnou řadu velkých ryb. Tentokráte vypráví příběh z prostředí mentalistů, šejdířů, cirkusáků, kdy vrcholem všeho je někdy více či méně obalamutit diváka. Bradley Cooper se ukazuje jako stále lepší a lepší herec. Ulička přízraků není rozhodně krátký film, ale je to z důvodu toho, že film je rozdělen na dvě poloviny. Ta první se mě líbila o chloupek víc. 70% (04.05.2022)