Il traditore
Le Traître
Il traditore - Als Kronzeuge gegen die Cosa Nostra
O Traidor
Prvý zradca
The Traitor
The Traitor
Režie:
Marco BellocchioKamera:
Vladan RadovičHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Cascio, Maria Fernanda Cândido, Alessio Praticò, Fausto Russo Alesi, Fabrizio Ferracane, Patrick Simons, Paolo La Bruna (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Itálii. Klany sicilské mafie mezi sebou nelítostně válčí o moc. Vláda si se situací neví rady, dokud se neobjeví první zrádce. Tommaso Buscetta udělá dosud nemyslitelné. Poruší přísahu, popíše praktiky největší mafiánské organizace Cosa Nostra a pomůže soudci Falconemu dostat stovky jejích příslušníků za mříže. Brzy se ale začne schylovat k tvrdé pomstě. Strhující a realitě velmi věrný příběh člověka, který navždy změnil svět mafie, představil legendární režisér Marco Bellocchio v hlavní soutěži festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Videa (11)
Recenze (76)
Zrádce má nezměrný potenciál, který však zabili scénáristé. O Cosa Nostře není ve filmu řečeno prakticky nic, stejně jako o roli našeho milého práskače v celém tom prohnilém syndikátu. Ergo po většinu metráže filmu je divák nucen se dívat na práskače sedícího na kanapi či v soudní síni. Kdyby scénář přepsal například scénárista Clayton Trussell (Narcos: Mexiko), byla by to podívaná vskutku parádní. 62 % Celosvětový příjem k 4. 3. 2020: $8,616,219 ()
Bellocchio je v osmdesáti podobný ďábel jako sedmasedmdesátiletý Scorsese. První zrádce sice trvá dvě a půl hodiny a je z velké části založen na dialozích, ale jde o tak našlapaný, různorodý a svižně odvyprávěný životopis jednoho „pentita“, že pocitově působí jako lehká devadesátiminutovka. Žádný rozhovor nepůsobí strnule díky tomu, jak živě jsou napsané dialogy a jak Bellocchio zapojuje do hry mizanscénu (zvuky a dění v zadním plánu, různé odrazy, důvtipné vizuální nápady při volbě a snímání lokací). Obejde se přitom bez stylistických ornamentů, v nichž si libuje Sorrentino, jehož Božského film lehce připomíná. Režie je uměřená, vyprávění jde bez zdržujících oklik přímo k věci. První a nejdynamičtější půlhodinu, jejíž konsekvence řeší následné dvě hodiny, tvoří v podstatě jen dlouhý výčet obětí Cosa Nostry. Divák neznalý italské historie (příp. dějin italské mafie) nemá, čeho by se chytil. První zrádce ale není nádherně nekompromisní jen informační přehuštěností (aniž by byl nepřehledný, matoucí nebo těžkopádný), ale také nakládáním s postavami a dost přímočarým zobrazováním násilí a korupce na všech úrovních italské společnosti (což film v pozdější fázi proměňuje z drsného thrilleru v hodně jízlivou satiru). Skoro nikdo není bez viny a nedojde klidu, boj se zločinem je zničující pro jednotlivce i systém a dílčí vítězství nepřinášejí velkou úlevu. Jeden z nejlepších mafiánských filmů posledních let. 90% ()
Opět jsem si potvrdil, že životopisný film je asi nejnudnější žánr. Sledovat osudy Tommase Buscetty mě těžce nebavilo, ten film je úmorně dlouhý, nesmyslně zahlcený postavami, a povětšinou se tam nic neděje. Některé momenty jsou velmi silné, ale jako celek mi to přišlo strašně nepřehledné a nezáživné. Škoda, od filmu od Aerofilms jsem měl větší očekávání (Pierfrancesco Favino na mě navíc před lety udělal dojem ve filmu Suburra a možná pod vlivem toho jsem trochu mylně myslel, že První zrádce bude něco podobného). ()
Z tohto príbehu by sa dal spraviť veľmi dobrý seriál. Natlačiť život "prvého zradcu" Cosa Nostry do dve a pol hodiny bolo priveľa. Navyše keď sa podstatné udalosti (ako jeho predošlý život) vynechajú, a nepodstatné veci sú zbytočne naťahované. Na začiatku som nevedela, kto je kto, kto patrí do akej drbnutej rodiny, kto chce koho a prečo zabiť... A vlastne ani na konci. Keďže tam bolo asi sto postáv, tak sa to ani nedalo. Stupídne, až groteskné tliachanie v súdnej sieni - taký scenár by napísal aj žiak strednej školy. Neviem, či to mal scenárista zo záznamov, ale ak tak fungovalo v Taliansku súdnictvo, tak sa nečudujem, že si tam mafia urobila zo štátu ihrisko. Natočené to bolo dobre, však Rím je pekný, aj Brazília... Ale najviac ma štve, že film urobil z Buscetta obetného baránka, doslova baránka, lebo celý film vyzeral ako trpiteľ, pritom sám zabil ktovie koľko ľudí, a bol prvotriedny kurevník. Jasné, že je ťažké vybrať si (keď sa čírou náhodou ocitnete v Cosa Nostre) či niekoho zabiť, alebo zabijú vás a vašu rodinu, ale aj tak. Nik ho nenútil vstúpiť do zločineckej organizácie. Je pekné, že dostal do basy niekoľko stoviek členov, ale zradil nie z etických dôvodov či kvôli výčitkám svedomia, ale kvôli tomu, aby mohol byť so svojou rodinou, odprataný od všetkého v nejakej cool vile financovanej štátom. Čiže zo sebeckých dôvodov. Proste hajzel bonzujúci na iných hajzlov. ()
Galerie (43)
Photo © 01 Distribution
Zajímavosti (1)
- Film Itálie vyslala do soutěže o Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. (JoranProvenzano)
Související novinky
Šarlatán má 10 nominací na polské Orly
Polská filmová akademie zveřejnila kompletní seznam nominací pro Polské filmové ceny - Orly v rámci jejich 31. ročníku. Akademici letos vybírali ze seznamu celkem 130 děl, z čehož bylo 31… (více)
MittelCinemaFest 2019 začíná
Středoevropský festival italského filmu v Česku již po sedmé představí to nejzajímavější, co aktuálně italský filmový průmysl nabízí. Od 28. 11. do 9. 12. si MittelCinemaFest 2019 užijí i diváci v… (více)
První zrádce se nepokouší udělat z Buscetty, který je celkem mediálně známý hrdinu. Pozoruje ošklivost kriminální kultury. Je to vlastně kriminální čin oproti zavedenému mafiánskému žánru. Mě vadilo, že to je neúměrně rozmáchlé stopáží. Film zkoumá pojem zrada v souladu s pohledem režiséra Bellocchia. Může člověk opravdu změnit směřování svého života, nebo je to jen přetvářka? Bohužel Buscettův příběh mi na to nedal odpověď. Nabízí se zamračená italská budoucnost. Ačkoliv by se mohlo zdát, že První zrádce je akční jízdou plnou krve, intrik a nekalých praktik, není tomu tak. Napovídá tomu i expozice filmu, která na diváka velmi rychle a velmi krátce vychrlí řadu obličejů a jmen. Pozorovatelův mozek je dokonale zavařen ve snaze všechny si pamatovat, jelikož se domnívá, že to bude důležité. Naštěstí není. Bellocchio velmi rychle zaměří veškerou pozornost na Buscettu (výborný Pierfrancesco Favino) a je to jedině dobře. První zrádce je konverzační soudní drama. Už z povahy samotného příběhu tomu nechybí dynamika. Z materiálů se dozvídáme o chladnokrevné brutalitě praktik Cosa nostra. Kvůli Buscettovi šlo nakonec do vězení 338 lidí, devatenáct dostalo doživotní tresty. V první části filmu je únavně obšírná rekonstrukce. Vraždy, křty, vraždy, svatby, vraždy, pohřby a zase vraždy se střídají v dlouhé smyčce, číselník odpočítává přibývající oběti, a když je Buscetta pobývající v Rio de Janeiru zatčen a drsně mučen místní policií, neví ještě, jak doma dopadli jeho synové. Je zde pokus o relativizaci zla, protože mafie živila chudé, kradla slepice, pašovala cigarety a zabíjela pouze muže, protože „tehdy byli starci, ženy a děti nedotknutelní“, zatímco nynější garda posedlá obchody s heroinem už odvěká pravidla nectí a vybíjí celé rodiny. Buscetta zkrátka tvrdí, že nikoli on, ale oni zradili – totiž stavovskou čest původní organizace. Film naštěstí nepoměřuje „lepší“ či „horší“ mafii, i když etickým tancům mezi vejci věnuje hodně prostoru. Zajímavější je však v zachycení reálií včetně pohodlného vězení, kde se přesto s nostalgií vzpomíná na 70. léta, kdy do cel proudily kaviár, šampaňské a prostitutky. Vůbec nejsilnější zážitek poskytne sám proces, justiční tyjátr na plnokrevně pavlačový jižanský způsob. Stovky souzených v klecích, pokřik jejich temperamentních žen na galerii, dav novinářů. Jeden z obžalovaných si zašije ústa, druhý se svléká, třetí žádá, aby směl i během přelíčení kouřit „ze zdravotních důvodů“, načež stoický soudce odvětí: „Doneste si lékařské potvrzení.“ Bizarní groteska, v níž hluk připomínající třídu plnou puberťáků vystřídá hrobové ticho, jakmile začne přímá konfrontace obviněných s jejich bývalým přítelem, nyní „práskačem“, zosobňuje vrchol snímku. Dokonce sem najde cestu i humor jazykové bariéry mezi Itálií a Sicílií, hlavně však bije do očí, že zúžení příběhu výhradně na soudní síň by snímku prospělo. S líčením dalších let totiž napětí znovu opadne, tady by stačilo věcné shrnutí v titulcích. Přesto platí, že Pierfrancesco Favino v titulní roli uhrane a že režisér Marco Bellocchio vyprávět umí, i když to bere hodně zeširoka a místy příliš rafinovaně. Zejména když se snaží dopovědět, kolik krve měl na rukou sám Buscetta a co se po procesu ve vnímání mafie změnilo. Jistěže v podstatě nic. () (méně) (více)