Udělení milosti se zamítá

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně. (16.08.2019)

možná by se nějaké chyby našly - střih -, ale jinak jsem z tohoto filmu velmi nadšen a oproti Sametovým vrahům sem it u zdá o něco lépe zvládnutý příběh, který je mnohem srozumitelnější a pro diváka ne tolik složitý. Dokonce jsem měl i tu čest se panem Dolanským setkat a řekl bych, že toto je jeden z jeho nejpovedenějších filmů a hraje tu i o něco lépe než v Sametových vrazích. Hudba od Dana Landy je úchvatná a herecký výkon Petra Motlocha jako tvrdého lampasáka mě velice zaujal...s tímto filmem jsem nad míru spokojen (25.10.2008)

I já musím uznat, že tohle se povedlo. Hlavní hrdina byl pěkný hajzlík už od dětství, no ten fízl byl ještě mnohem větší zmrd, co ho nenechal vydechnout a dopadlo to, jak dopadlo. Pro oba špatně…Mělo to zajímavý scénář, dobrou atmosféru a solidní herecké výkony – co víc si divák může od českého televizního filmu přát. Jan Dolanský podal velmi dobrý výkon (snad nejlepší, co jsem ho zatím viděl hrát – taky si během natáčení našel svou životní a osudovou lásku (Lenka Vlasáková), Petr Motloch si toho hajzla (fízla) zahrál taky dobře. Bylo to v mnoha směrech drsné, ale dobře natočené, takže v tomto případě neváhám dát nadprůměrné ohodnocení. (19.11.2020)

Jiří Svoboda opět nezklamal, stejně jako nikdy předtím. Stvořil vynikající příběh (na motivy skutečného případu) o zločinci, který zločincem být nechtěl a o přáteství, které bohužel nebylo silnější než osud. Honza Dolanský dokazuje, že je jedním z nejlepších herců součastnosti. Svému jmenovci Steinerovi dokázal skrze drsnou slupku vtisknout srdce a chlapeckou obyčejnost. Matěj Hádek svého sarkastického vypravěče Pajdu předvedl rovněž s grácií a kdo opravdu zaujal, byl Petr Motloch. V roli odporně slizké policajtské svině jménem Charvát byl naprosto dokonalý. Být film natočen za velkou louží a na velké plátno, získal by jistě za svůj výkon Oscara (nebo alespoň nominaci). Drsný, naprosto nepatetický a vynikající krimithriller s mrazivě dokonalou hudbou (písničkou) Daniela Landy (a to ho jinak příliš nevyhledávám) od nejspíš jediného tuzemského renomovaného režiséra drsných žánrů. 93%. (01.03.2009)

Vyjmout z koncepce tohoto snímku rádobydrsné pásmo vypravěče (jemuž vůbec neodpovídá používaná vrstva jazyka a působí rušivě a místy až směšně), jednalo by se o jednoznačně nejlepší polistopadový film režiséra Jiřího Svobody a jeden z nejlepších filmů reflektujících zrůdnost mezních 50. let - paradoxně od tvůrce, který sám totalitní ideologii v jisté fázi svého života propadl. Takhle je Udělení milosti se zamítá ,,jen" vysokým televizním nadstandardem pocházejícím z ostravského studia, které se zasazením do dobového kontextu vypořádává s temnou etapou našich moderních dějin... Svoboda opět již tradičně exponuje příběh silného jedince, který se postaví takřka proti všem (možná bychom tu našli podobnost s žánrem, který lze označit jako eastern) a jehož příběh nese rysy tragédie (s motivy zrady a odplaty). Silná je až naturalistická predestinace hlavního hrdiny, jehož osud je takřka od začátku daný. Je velká škoda, že se takovýchto společensky závažných filmů obecně netočí více - přispělo by to našemu vypořádání se s problematickou érou komunismu... Podobné filmy: Tichá bolest (26.02.2009)