Udělení milosti se zamítá

Nadprůměrné televizní drama, které si celkem zákonitě vybral režisér Svoboda pro vyhraněný rebelský charakter hlavního hrdiny a atmosféru tíživých 50. let deformovaných stalinistickým režimem. Vzhledem k dlouholetému členství Jiřího Svobody v komunistické straně a jeho angažovanosti jde o jeden z pokusů vyrovnat se s vlastní minulostí. Podobné náměty s kriminální zápletkou jsou ve Svobodově tvorbě časté. Slušný scénář a především výborný Jan Dolanský v hlavní roli jsou hlavními přednostmi tohoto kousku. Celkový dojem: 70 %. (01.03.2009)

Čekám na tebe. Tolik let už tě znám. Schody do nebe kloužou jak led. Ruku ti dám. Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Jméno mé už znáš. Jsem tvůj stín i tvůj strach. Dál mě potkáváš, vyrůstám na slzách. Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Čekám za mlhou. Netušíš, co ti chci říct. Co se skrývá za tou tmou? Možná nic. A možná víc... Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Melodie Landovy písně Tajemství doprovází celý film. Když se narodíte na nesprávném městě, nesprávným lidem,v nesprávnou dobu,musí vést vaše cesta do pekla,nebo máme svobodnou vůli to změnit? To je myslím motto: na kterém postavil J.Svoboda svůj film. Dávám 80 % (05.03.2009)

Po filmu Zánik samoty Berhov nejlepší, resp. nejsilnější Svobodův film. Trochu tomu nerozumím - komunista a natočil takhle silnej film o politickém útlaku KSČ proti lidem kteří se vlastně ničím neprovinili. Film je v půjčovnách jako bonus k Sametovým vrahům, doporučuji půjčit, na Sametové vrahy zapomenout a pustit si jen tento dokonalý a mrazivý příběh. (08.12.2006)

I přes viditelně omezený rozpočet na tv produkci (navíc ostravskou) nestandartně dynamické a vypravěčsky rozmáchlé dílo. Náznakové reálie padesátých let fungují, postavy jsou velmi dobře vykreslené, příběh má gradaci a velmi uspokojivé vyvrcholení. Ještě nedávno dramaticky silné příběhy z moderních českých dějin zdobily nedělní vysílání veřejnoprávní televize (kromě tohoto počinu např. díla J. Polišenského, či nedostižné drama PF 77), když se dnes občas něco podobného dostane do vysílání, kvalitativně i co se týče zážitku jde o značný sestup dolů. Třeba nové vedení ČT opět pochopí, že velké příběhy nejsou jen pro filmové plátno a televizní intimita či sevřenost mohou být nesporným plusem - nakonec cyklus České století je tohoto prozření nadějným náznakem. Nezbývá než doufat, že i Jiří Svoboda ještě bude mít možnost natočit televizní drama působivostí vyznění podobné tomuto velmi svěžímu počinu. (29.03.2013)

Přesně si na tenhle film vzpomínám. Když běžel poprvé, naši spráskli ruce a bědovali, jaké prasárny se v současnosti točí a co je vůbec možné pustit do televize. Dnes, po více téměř dvaceti letech, se divím i já. Film je ve svém obsahu otřesný. Komunisté si na jednu stranu kriminálníky "vyráběli" sami...a pak se divili. Ale tvůrci se asi rozhodli, že vše rudé bylo vždy nevinné. Honza si dost sobře nabíhal a dával komančům závdavky proto, aby ho chytali a aby dopadl jak dopadl. Jan Dolanský je možná kvalitní herec, ale další už tak skvělí nejsou. Regionální herci na velkém place tak nějak nefungují jak dobře namazaný stroj. Nikdo netvrdí, že nejsou dobří herci, jen prostě nešlapou dohromady. Nějak jim to neklape. Film má navíc příšerný scénář a těžkopádné dialogy což trochu zachraňuje výstižný a trefný komentář Matěje Hádka. Celkově je film silně průměrný a Jiří Svoboda natočil mnohem lepší. Vysoká hra měla napětí, Sametoví vrazi spád. Těžko se věří, že tenhle rejža točil tohle a i Skalpel, prosím. (07.05.2020)