Udělení milosti se zamítá

Nadprůměrné televizní drama, které si celkem zákonitě vybral režisér Svoboda pro vyhraněný rebelský charakter hlavního hrdiny a atmosféru tíživých 50. let deformovaných stalinistickým režimem. Vzhledem k dlouholetému členství Jiřího Svobody v komunistické straně a jeho angažovanosti jde o jeden z pokusů vyrovnat se s vlastní minulostí. Podobné náměty s kriminální zápletkou jsou ve Svobodově tvorbě časté. Slušný scénář a především výborný Jan Dolanský v hlavní roli jsou hlavními přednostmi tohoto kousku. Celkový dojem: 70 %. (01.03.2009)

Silně dojemný a napínavý příběh dle skutečné události. Herec Dolanský zde přímo exceloval a zvládl to na jedna s hvězdičkou. Ikdyž nejsem fanda Landy, tak hudba tu seděla a líbila se mi k tomu hodně. Doporučuji všem. Opravdu nechápu, proč tak skvělý film neměl skoro žádnou reklamu a zasloužil si jen premieru v neděli večer na ČT1? (30.03.2009)

V době Sametových vrahů byl televizní film Udělení milosti se zamítá považovaný za velký hit. Přestože měl odloženou premiéru skoro dva roky po Sametových vrazích (a i proto bylo tak důležité společné vydání na DVD). Na obou projektech bylo možné sledovat vývoj práce režiséra Svobody s jeho oblíbeným týmem. Příprava projektu byla vleklá, už v polovině 90. let byl hotový scénář, ale nakonec došlo k natáčení až v roce 2001 díky spolupráci s ČT Ostrava. Což mělo dopad na zajímavý výběr lokací, ale také na omezenou výpravu, pro kterou byl problém příběh ukotvit v čase 50. - 70. let. Nicméně po stránce dramatické výsledný film uspěl a formoval příští kariéru Dolanského i budoucí partnertví Dolanského s Vlasákovou. Vysloveně problematická je jen práce s voice overem a příliš časté užívání hlavního hudebního motivu. (06.11.2016)

I přes viditelně omezený rozpočet na tv produkci (navíc ostravskou) nestandartně dynamické a vypravěčsky rozmáchlé dílo. Náznakové reálie padesátých let fungují, postavy jsou velmi dobře vykreslené, příběh má gradaci a velmi uspokojivé vyvrcholení. Ještě nedávno dramaticky silné příběhy z moderních českých dějin zdobily nedělní vysílání veřejnoprávní televize (kromě tohoto počinu např. díla J. Polišenského, či nedostižné drama PF 77), když se dnes občas něco podobného dostane do vysílání, kvalitativně i co se týče zážitku jde o značný sestup dolů. Třeba nové vedení ČT opět pochopí, že velké příběhy nejsou jen pro filmové plátno a televizní intimita či sevřenost mohou být nesporným plusem - nakonec cyklus České století je tohoto prozření nadějným náznakem. Nezbývá než doufat, že i Jiří Svoboda ještě bude mít možnost natočit televizní drama působivostí vyznění podobné tomuto velmi svěžímu počinu. (29.03.2013)

Hm, proč bylo tohle děláno jen pro televizi, to mi hlava nebere. Nemám sice moc rád kecání do děje, ale nedá se nic dělat. Tady to není tak hrozné. Herci jsou skvělí, kamera perfekt. Doprovází to hezká hudba pana Landy. Bohužel se skoro stále opakuje jen ten jeden motiv. Závěr byl udělán moc rychlými nůžkami, takže vypadá neuvěřitelně a to je dost škoda. Přes tyto drobné chybičky jde o kvalitní a nadprůměrnou podívanou. (03.03.2016)