Pat Garrett a Billy Kid

Výjimečný western, v němž jsou jeho hrdinové pro nás hrdiny, ačkoliv jsou jejich postavy zcela zbaveny romantického přikrášlení a jakýchkoliv "rytířských" nánosů. Existuje tu přátelství a respekt, hlavní je však vlastní přežití. James Coburn a Kris Kristoffersen tvoří výjimečný pár, ačkoliv víme, k čemu asi tak snímek směřuje, je jeho vyznění nesmírně silné. Starý Divoký západ je pryč, lépe řečeno - nikdy nebyl takový, jak jsme si ho vysnili. Alias Boba Dylana a jeho písničky pak tentokrát ruku v ruce s pořádnou dávkou Peckinpahova krásného pesimismu stojí za přitažlivostí, poutavostí a krásou tohoto snímku. (13.08.2006)

Netypický western, který se vyznačuje nostalgickou náladou, kterou spoluvytváří výborná hudba a barevné filtry laděné do pískových barev. Jakkoli film bourá určité mýty a žánrová schémata, jiné mýty pro změnu vytváří. Především konstruuje romantický mýtus psanců jako vyznavačů a ochránců svobody. Oni to s prominutím byli spíš obyčejní násilníci a zloději, ze kterých se - a v tom má film naprostou pravdu - pod tlakem civilizace a pragmatismu stávali často strážci spravedlnosti, šerifové a jejich pomocníci. Proti sobě tak často vystupovali bývalí společníci ze zločineckých tlup. Sam Peckinpah si v podstatě idealizuje ten starý divoký západ a postupující civilizaci vnímá jako rozklad starých pozitivních hodnot. Jenže ta civilizace s sebou přinášela právní stát a společenské jistoty. Jinak ti staří pistolníci zdaleka neměli tak dobrou mušku, jak by se podle Peckinpahových filmů zdálo. Celkový dojem: 75 %. Je to každopádně slušně zahraný a zrežírovaný western, kde je styl povýšený nad obsah. (10.04.2009)

Sam Peckinpah a jeho westerny, resp. filmy všech žánrů. K jeho počinům je třeba vždy přistupovat poněkud jinak. Pat Garrett a Billy Kid je zbytečně zdlouhavý a ona rozvláčnost tu působí jako nudný prvek, což by se Sergio Leonemu ve vrcholné formě nestalo. Tento snímek má několik vynikajících záběrů a pár perfektních scén (útěk z vězení, fazole + špenát, závěr), které podmalovává velmi příjemná Dylanova hudba, Peckinpahovy násilnické scény zaujmou jako pokaždé, herci jako Coburn, Robards nebo Elam potěší, ale přesto všechno musím smutně konstatovat, že je tu řada mnohem lepších westernů, z nichž se mnohé také otírají o příběh Garretta a Kida. Čekal jsem víc. (07.01.2015)

(1001) Ta hudba z toho dělá něco tak výsostně nepříjemného. Proč mají sakra všechny filmy Nového Hollywoodu tak optimisticky znějící durový soundtrack, který se očividně bije s realistickým laděním zápletek. "Proč" možná není úplně relevatní otázka, protože to vyloženě nepotřebuji vědět, jisté je to, že mi to většinou zkazí zážitek z filmu. Ale kurnik přece nejde, aby k "drsnému" westernu v jednom kuse hrála hudba s anglicky zpívaným textem, vždyť to z toho filmu regulérně dělá muzikál a tím víc mi to přijde směšné. Asi mám ráda svoje westerny depresivní a melancholické. A když rovnou navážu na svůj předchozí tón - co je tohle proboha za film? Mám být zasažena smrtí postav, které neznám a nejsou mi sympatické. Většina záběrů začne totálně staticky a teprve potom se lidičky rozhýbou, jenom chybí, aby přímo na plátně někdo zařval "akce!". Nikdo se nechová přirozeně. Nikdo nemluví přirozeně. A co ty wtf scény typu Garrettovo hromadné pelešení? Myslím si, že jsem docela vnímavá k takovým věcem jako tanec se smrtí, přátelské zrazování a podobné pletichy, ale tady jsem z toho necítila nic. Alias mi přišel roztomilý, když se culil, a obecně jeho postava bude nejspíš jediný důvod, proč jsem se i těšila na to, jak se film (a on v něm) bude dál vyvíjet. Ale měl to být spíš čtrnáctiletý kluk a ne třicetiletý Bob Dylan. A ještě na mě trochu zapůsobil ten děsivý šilhavý muž. A potom se mi ještě líbilo, jak jeden z těch zastřelených zloduchů zvláštně odletěl. Ale pořád to nějak nejsou ty výsledné dojmy, jaké jsem si představovala od filmu s takovouhle pověstí. (11.08.2014)

Jako se koukat na kombinaci Kill Billa s Tahle země neni pro starý, s tím, že to není (a těžko někdy něco bude) taková oku i uchu lahodící orgie jako Leoneho filmy. Příběh šerifa, co není až zas tak velkej dobrák, a psance, co není zase až tak moc velkej bídák. A maestro Zimmerman jako třešnička na dortu. PS: Jistá melancholicko-sentimentální nálada výhodou, ne však podmínkou! (25.05.2009)