Pat Garrett a Billy Kid

Drsný western mapuje konec jedné legendy, jednoho přátelství a zároveň i celé jedné éry. Doba se tenkrát opravdu měnila, oba hlavní hrdinové si to uvědomovali a proti sobě je postavil pouze fakt, že jeden z nich změny přijal a druhý odmítal na svém životním stylu cokoliv měnit. Peckinpah nenadržuje žádnému z nich. Obě postavy jsou naprosto rovnocenné a v mnoha ohledech podobné. Výborné, téměř geniální (90%). (14.04.2007)

Táto klasika zreje časom ako dobré víno. Príbeh dvoch priateľov. legiend Západu, kedy sa každý z nich ocitne na opačnej strane zákona, je filmová lahôdka. Dynamický dej, skvelá réžia, špičkové herecké výkony a hudba Boba Dylana s jeho Knockin' on Heavens door, to jednoducho nemá chybu. Film je napínavý a zaujímavý až do samotného záveru. Nájde sa v nej napriek tomu dostatok miesta pre silnú melanchóliu, ktorá vzťah dvoch mužov a bývalých kamarátov, ktorí sa teraz zhodou okolností ocitajú na opačných stranách zákona, robí výnimočným. Kris Kristofferson je síce starší než bol William Bonney v skutočnosti (ten sa dožil len 21 rokov), ale tej postave dal presne to čo by mala mať, to je tvár ľudového hrdinu, ktorý bojuje za slobodu predovšetkým po boku Mexičanov a tiež tvár plnú chladnokrvnosti. Kto má rád westerny, nesmie si tento film nechať ujsť. (15.09.2019)

Pat Garrett A Billy The Kid je film, který má duši. Nejenom atmosféru, ale prostě duši. Blb Dylan, kterého jakž takž uznávám jako umělce a jako osobou jím zlehka opovrhuji, si u mě svojí prací na tomhle filmu šplhnul. Hlavně hudbou, samozřejmě, ale i po herecké stránce to bylo fajné. Další (tehdy ještě) hudebník Kris Kristofferson se rázem pasoval na nejlepšího Williama H. Bonneyho jaký kdy navštívil filmové plátno, aby na něm s nenuceným úsměvem jen tak mezi řečí rozdával olověné pozdravy. Takováhle postava si přímo říká, aby kolem ní vznikl film s právě takovým duchem - všichni se znají, jsou přátelé na život a na smrt; s tou si pak navzájem domlouvají rande, aby svými posledními slovy jen stvrdili, že jim tenhle život stál za to, že to stejně nemohlo dopadnout jinak, a že je to vlastně tak nějak v pohodě. Na druhé straně stojí partička bohabojných američanů, která tyhle hrdiny svojí doby uznává a nemá z nich strach... A kdesi mezi nimi je ta zřejmě nejhlavnější postava - James Coburn alias napůl ex a napůl stále ještě amigo, uvězněný mezi dvěma světy a dobře si vědom, že vlak už ujíždí. A přesto, že to nové město nikdy nebude to kam patří, nejde z toho vlaku vystoupit. Všechno násilí, které se během těch dvou hodin uděje, pak působí zcela přirozeně, jako něco s čím není třeba bojovat nebo čím se cítit pohoršen. I tomu zmetkovi Billy Kidovi by se to všechno najednou dalo odpustit... Z toho všeho si pro sebe dávám dohromady stručný závěr - magie filmu v praxi a výborný western k tomu. 80% (29.07.2007)

Výborný Sam Peckinpah & Bob Dylan western. Je to Samův typický film bez příkras, se spostou syrových a brutálních scén a s neúctou k ženám. Na druhou stranu zde už jeho násilnost vzhledem k "Divoké bandě" polevuje a více je cítit nostalgie a smutek nad koncem Divokého Západu. James Coburn s Krisem Kristoffersonem jsou výborní a stejně tak i další plejáda westernových herců ve větších i menších rolích. Jedinečnou, trochu posmutnělou atmosféru dokrášluje hudba Boba Dylana. I on si ve filmu střihl jednu z postav, dobrodruha Aliase. Jeho postava sice nijak výrazně do děje nezasáhne, ale je neodmyslitelným symbolem a dodává snímku téměř hippie nádech. Dokonalý zážitek, který jsem dokázal docenit až po vícero shlédnutí. (08.02.2005)

Film si u mě vysloužil absolutní hodnocení mimo jiné tím, že jsem ho díky Bohu a díky plzeňskému Filmovému klubu viděl v kině! Peckinpahův opus o dvou chlapech, kteří jsou prostě takoví, jací jsou, a nikdo s tím nic neudělá, je westernový skvost. Dylanův soundtrack miluji (a nemyslím tím ohranou Knockin´on heavens door). (16.10.2007)