Pat Garrett a Billy Kid

(1001) Ta hudba z toho dělá něco tak výsostně nepříjemného. Proč mají sakra všechny filmy Nového Hollywoodu tak optimisticky znějící durový soundtrack, který se očividně bije s realistickým laděním zápletek. "Proč" možná není úplně relevatní otázka, protože to vyloženě nepotřebuji vědět, jisté je to, že mi to většinou zkazí zážitek z filmu. Ale kurnik přece nejde, aby k "drsnému" westernu v jednom kuse hrála hudba s anglicky zpívaným textem, vždyť to z toho filmu regulérně dělá muzikál a tím víc mi to přijde směšné. Asi mám ráda svoje westerny depresivní a melancholické. A když rovnou navážu na svůj předchozí tón - co je tohle proboha za film? Mám být zasažena smrtí postav, které neznám a nejsou mi sympatické. Většina záběrů začne totálně staticky a teprve potom se lidičky rozhýbou, jenom chybí, aby přímo na plátně někdo zařval "akce!". Nikdo se nechová přirozeně. Nikdo nemluví přirozeně. A co ty wtf scény typu Garrettovo hromadné pelešení? Myslím si, že jsem docela vnímavá k takovým věcem jako tanec se smrtí, přátelské zrazování a podobné pletichy, ale tady jsem z toho necítila nic. Alias mi přišel roztomilý, když se culil, a obecně jeho postava bude nejspíš jediný důvod, proč jsem se i těšila na to, jak se film (a on v něm) bude dál vyvíjet. Ale měl to být spíš čtrnáctiletý kluk a ne třicetiletý Bob Dylan. A ještě na mě trochu zapůsobil ten děsivý šilhavý muž. A potom se mi ještě líbilo, jak jeden z těch zastřelených zloduchů zvláštně odletěl. Ale pořád to nějak nejsou ty výsledné dojmy, jaké jsem si představovala od filmu s takovouhle pověstí. (11.08.2014)

Pomalý a melancholický, ale když na to přijde tak i patřičně brutální a nekompromisní western který nesedne každému, ale já jsem se tou atmosférou a perfektní souhrou mezi Coburnem a Kristoffersonem nechal pohltit a po letech jsem si zopakoval tenhle film který je asi od režiséra Peckinpaha můj nejoblíbenější.80% (20.03.2023)

Peckinpahovy westerny určitě nejsou sympatické díla na první dobrou, působí značně těžkotonážně a dostávají se pod kůžu velmi pozvolně, nicméně věřím že s přibývajícími reprízami je člověk vnímá daleko lépe než podbízivé Waynovky. Kris mě do role zrovna dvakrát neseděl. Toho herce nemám rád prakticky v ničem. Ale to je můj problém :) 70% (29.10.2020)

Pár dojmů: příliš volná režie, slabě uspořádaný děj a postavy nedrží pohromadě, otravně moc melancholie a tesknivých melodií, Dylan je tu před kamerou rušivý dřevo, přes hlubší význam a zajímavý dobový kontexty ve mně tenhle Peckinpah bohužel nerezonuje, nesedlo si to (narozdíl od Wild Bunch a Cable Hogue). (23.08.2023)

S "nedějovými" filmy mívám trošku problémy a nějakou dobu mi tudíž trvalo, než mě Pat Garrett a Billy the Kid vtáhl do své melancholické nálady, ale jakmile jsem byl lapen, vypustil mě až se závěrečnými titulky. Hlavní roli vedle Coburna a Kristoffersona hraje samozřejmě Dylanova hudba, která se do tohoto nadmíru drsného příběhu hodí naprosto dokonale. Silné čtyři hvězdičky, které se změní v pětku jen co tenhle film uvidím znovu... (04.02.2007)