Strašáci

Zase jeden film, od něhož jsem očekávala něco jiného. Dustin je se svým mladistvým vzezřením a krásnými, černými vlasy okouzlující, ale v jeho výkonu mi nějak chyběl ten jeho herecký temperament. Byl skvělý, to ano, ale něco mi v jeho výkonu v tomto filmu scházelo. Možná to bylo postavou, možná tím, jak byl snímek pojat. Jakoby ho něco brzdilo, těžko to správně formulovat. Susan George se zase správně hodí do role naivní, provokativní ženušky. A David Warner se svým kamenným výrazem zase skvěle ztvárnil Henryho Nilese, kvůli němuž se vlastně udál klíčový dějový zvrat. Tím se dostávám k zásadnímu bodu. Myslela jsem, že manželé budou muset čelit surovým útokům místních výtržníků, kteří se jim začnou dobývat do obydlí, aby na nich spáchali kruté činy. Okolnosti se mají tak, že jim v podstatě nechtěli ublížit, pouze chtěli dostat Henryho Nilese, který se v jejich domě ukrýval. A byli ochotni pro to udělat cokoliv. Jenže Dustin jim ho nechtěl vydat, protože si byl vědom toho, jak krutě by s ním naložili. A to si podle něj nezasloužil. A tak ho i nadále ukrýval, i za cenu zuřivých bojů, obětí i proměny vlastní osobnosti. Strašáci jsou skvěle natočený film, jen jsem o něm měla trochu jiné představy. (07.09.2012)

Strašáci se od jiných filmů obviňujících násilí liší svou agresivitou, svou drzostí a útočností. Nestačí jim v náznacích říct, že násilí je špatné a že mu nikdo nedokáže bez odezvy vzdorovat věčně, oni jej ukazují a to způsobem, který i dnes zacloumá kdejakým otrlejším divákem. Pro Peckinpaha tolik charakteristické zpomalené záběry nejenom vylepšují vizuální dojem, ale hlavně podtrhují bestiálnost každého násilného aktu. Při prostřelení žaludku brokovnicí mě ještě nikdy tak nemrazilo v zátylku. Umístěním děje do Velké Británie se režisér vyhýbá jednostranné kritice americké společnosti. Tady jde hlavně o varování před tím, kam až může obrana vlastního teritoria zajít. Do bodu, kdy bude každý nějakým prohřeškem vinen. Cenou za snahu o „absolutní“ definici pojmu násilí a souvisejících složek, je jistá hyperbolizace některých situací, hraničící až s morbidním humorem. Filmu to ovšem svědčí a svědčí o tom paradoxy jako ten, že je celý závěrečný masakr rozpoután kvůli vrahovi a právě na jeho úroveň se v posledním záběru poslední větou „oficiálně“ degraduje také David. Na konci budete pravděpodobně otřeseni stejně jako hrdinové. Není to příjemný pocit. Sám jsem nedokázal noc po zhlédnutí Strašáků usnout. Dílem otřeseností z viděného, dílem intenzivním přemýšlením nad lidskou přirozeností a nemožností jejího zkrocení. 90% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Dudek, Ajantis, JB2203, panja, TD (09.07.2007)

Tak nějak divný film, z kterého mám celkem zvláštní a zmatené pocity...První dvě třetiny je to takové pomalé rozjezdové, což by mi ani tak nevadilo, kdyby se postavy nechovaly místy celkem absurdně, ale nakonec vše vykrystalizovalo v promyšlené puzzle. Jednotlivé epizodky, postavičky a jejich podivné chování, to vše začalo dávat smysl. A to smysl takový, že musím dát 5 hvězd, přestože mi film jako takový nepřišel možná tak zábavný či pohlcující jako jiné, které jsem hodnotil stejně. Ale pointa, ba co víc, celý shluk point, které divákovi přichází na mysl každou minutou v poslední cca půlhodině, to je něco nepopsatelného. Peckinpah opravdu dokázal vytvořit film skvěle pojednávající o násilí a lidských pudech, o motivech lidí k činům, o kterých by je za normálních okolností ani nenapadlo uvažovat a o tom, že nic není černobílé (postava Henryho Nilese).Jak si tak čtudalší komentáře, tak asi nemá moc cenu připomínat, že finální dobývání domu, resp. spíše boj Dustina Hoffmana s vetřelci a koneckonců i se sebou samým, je skvělé. Vizuální ztvárnění s použitím bullet-timu dnes vyznívá možná kýčovitě, ale přecijen, todle je z roku '71! Tehdy to rozhodně bylo velmi zpestřující a neobvyklé, skoro jako naturalistická explicitnost násilných a sexuálních scén, které mi (narozdíl od většiny ostatních asi) do celku filmu zapadaly a z mého pohledu film dostaly trochu jinam, zřejmě přesně tam, kam Peckinpah chtěl... (05.07.2007)

Viděl jsem ten film někdy ve svých čtrnácti, tedy v roce 1982 (ne-li ještě o něco dříve), v pořadu Noční kino na polské TV. A byl jsem z něj hodně unešený. Kdybyste to viděli coby školáci v socialistickém Československu na počátku 80. let, byli byste unešeni (otřeseni, rozhozeni, zmateni - doplňte, co je libo) jistě také. Položil jsem si tehdy otázku: Viděl jsem snad v životě film, který by byl lepší (nebo chcete-li, intenzivnější)? A popravdě jsem si odpověděl, že ne. Dnes už je to asi nepřenosná zkušenost, i když myslím, že i v rámci dnešního subžánru home invasion, jde pořád o pěkný nářez. Sam Peckinpah jednoduše zase jednou přišel s pořádným šokem, a o pár let předstihl jiné odvážné šokery své doby (např. J. Boormana a jeho Deliverance, Friedkinova Exorcistu nebo T. Hoopera a Texaský masakr motorovou pilou). Přitom navázal na tak intenzivní pecky konce 60. let, jakými byla jeho vlastní Divoká banda, Pennovi Bonnie a Clyde nebo Hopperův Easy Rider. Všechny zmíněné filmy jsou klasiky, převratná díla, učebnice, které se neznámkují. A když, tak jedinou možnou známkou. (20.03.2018)

No jo, ten venkov. Příroda, svěží vzduch, odpočinete si, lidi mají k sobě blíž, mají se víc rádi, morálka, ta je zde méně zkažená a jak si dovedou vzájemně pomáhat, vyjít si vstříc a vzít spravedlnost do svých rukou, zvlášť, když už ti ňoumové, kteří by se o obyčejný lidi měli starat, se starají jen o "pravidla." Tak pojeďme! Prožijme něco jiného, vzrušujícího, neodolatelného! To bude trip!!! (07.01.2008)