Strašáci

Když jsem viděl Divokou bandu nebo Železný kříž, měl jsem Peckinpaha doslova za úchylnýho magora, který si v násilí a krvi libuje. Ale mýlil jsem se, protože tohle magor natočit nemohl. Zážitek z filmu je velmi nepěkný a velmi silný. Psychologicky velmi hodnověrná studie lidské osobnosti, za normálních okolností plné zábran, za nimiž to vře a pak, ve chvíli, kdy jde o krk, se ten shromažďovaný vztek dostane na povrch. Dustin Hoffman tu předvedl něco podobného jako o 20 let později Michael Douglas jako D-Fens ve Volném pádu (v obou filmech se taky objeví rozbité brýle hlavního hrdiny - možná symbol zábran, které padnou). Prvotní ňoumovství, vztek na vlastní slabost obrácený na manželku, postupně rostoucí vztek a závěrečná přeměna v obránce využívajícího všech prostředků k obraně vlastního domu a života, to všechno zahráno naprosto věrohodně a skvěle. V postavě Davida jsem na konci viděl zvíře (nemyšleno negativně) zahnané do kouta, z něhož je cesta jedině přes krev a pot. (17.06.2011)

Zase jeden film, od něhož jsem očekávala něco jiného. Dustin je se svým mladistvým vzezřením a krásnými, černými vlasy okouzlující, ale v jeho výkonu mi nějak chyběl ten jeho herecký temperament. Byl skvělý, to ano, ale něco mi v jeho výkonu v tomto filmu scházelo. Možná to bylo postavou, možná tím, jak byl snímek pojat. Jakoby ho něco brzdilo, těžko to správně formulovat. Susan George se zase správně hodí do role naivní, provokativní ženušky. A David Warner se svým kamenným výrazem zase skvěle ztvárnil Henryho Nilese, kvůli němuž se vlastně udál klíčový dějový zvrat. Tím se dostávám k zásadnímu bodu. Myslela jsem, že manželé budou muset čelit surovým útokům místních výtržníků, kteří se jim začnou dobývat do obydlí, aby na nich spáchali kruté činy. Okolnosti se mají tak, že jim v podstatě nechtěli ublížit, pouze chtěli dostat Henryho Nilese, který se v jejich domě ukrýval. A byli ochotni pro to udělat cokoliv. Jenže Dustin jim ho nechtěl vydat, protože si byl vědom toho, jak krutě by s ním naložili. A to si podle něj nezasloužil. A tak ho i nadále ukrýval, i za cenu zuřivých bojů, obětí i proměny vlastní osobnosti. Strašáci jsou skvěle natočený film, jen jsem o něm měla trochu jiné představy. (07.09.2012)

Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás... (09.12.2007)

Návrat do sedemdesiatok v spoločnosti Dustina Hoffmana a bravúrnej Peckinpahovej réžie ma veľmi potešil. Dusná atmosféra, nekonvenčný filmový Hrdina, a hlavne pre Packinpaha typický pudový rozmer ženskej sexuality, ako ho v mainstreame dodnes nikto iný nezachytil. Kam sa podela nominácia na Oscara za strih? Bol vari pre akademikov príliš spontánny a živočíšny, a teda málo učebnicovo uhladený?! (20.01.2012)

Zvláštní a zneklidňující film. Nepůsobilo to na mě až zas tak brutálně (přece jenom už není rok 1971 a viděl jsem jiná, větší zvěrstva), ale spíš syrově, autenticky, a to jakože dost. Bylo zajímavé sledovat změnu Davidovy osobnosti (excelentní Hoffman), který se změnil z kultivovaného člověka na chladnokrevně myslící bytost, jednající pouze za účelem ochránit své území (ono to bylo někdy dost na hraně s tou uvěřitelností Davidova počínání, ale já mu to nakonec vždycky uvěřil). Vykreslení anglického venkova a také charakterů vesničanů se mi líbilo, ikdyž to chování vesničanů při dobývání Davidova domu bylo trochu zkratovité. Hodnotím 4*, ale je fakt, že ohodnotit tenhle film je fakt velký a tvrdý ořech. Výstižný komentář: TD (24.07.2009)