Divoká banda

A to že až Eastwood dokázal demýtizovať divoký západ. Už sa to dávno predtým podarilo Peckinpahovi. Divoká banda je možno najvýpravnejší western, aj keď už z trochu modernejšej doby. Pri zobrazovaní postáv sa s ničím nemazlí, všetci sú prehnití, skorumpovaní, špinaví a naša banda poriadne divoká. Mexičanky sú štetky a zaujímajú ich len peniaze, takže sa tiež dostanú na široký zoznam mŕtvol. Ďalej sa už vo westerne zájsť nedá. (29.05.2012)

Je předvečer První světové války, ovšem divoká banda vedená Pikem Bishopem žije jako za starých časů starého dobrého Západu. Právě zde Sam Peckinpah uplatnil naplno svou nenávist k moderní době a stvořil své nejzásadnější dílo. Mrtví se počítají na desítky, cynismus z filmu doslova kape. Herecké obsazení plné charismatických chlapáků, majících divoký západ vepsán v očích, je ve filmech pana režiséra samozřejmostí. Manifest Sama Peckinpaha a revoluce ve westernovém žánru. (21.08.2008)

Spousta mrtvých civilistů jako nevyhnutelná část drsného života; muži, kteří slovo „law“ berou do úst pouze tehdy, kdy se jim to hodí; žena jako symbol pouhého rozptýlení chlapa… Sam Peckinpah měl koule jako žádný jiný režisér před ním ani po něm a chlapská nadřazenost z jeho filmů jenom čiší. Ale je to nadřazenost upřímná, nekompromisní a drsná zároveň, takže se dá vnímat pouze jako výraz nezaměnitelného tvůrcovského génia, jenž dává téměř až mystické rovnítko mezi slova násilí a umění a filmový western rozšiřuje do nepopsatelné velikosti. (11.02.2007)

Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. (05.04.2018)

V detektívkach existuje drsná škola, tento film by mohol byť predstaviteľom drsného westernu. Westernu, ako žánru dodýchavajúcemu, ktorý hľadá, čo by ešte mohol ponúknuť. Je presýtený násilím a brutalitou, ktoré sú často samoúčelné. Celý film je vykolíkovaný úvodným a záverečným masakrom a obávam sa, že medzi nimi ma okrem prekrásnych scenérií ani nemalo čo zaujať. Viac ako tri hviezdičky za toto remeselne perfektne odvedené dielo nemôžem dať. (15.07.2009)