Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (316)
Hodně krvavý a hodně špinavý western s jednou sympatickou divokou bandou. Na krvavých cákancích tvůrci rozhodně nešetřili, což poznáme už v prvních minutách filmu při počátečním masakru. Je zde moc pěkná hudba Jerryho Fieldinga a s hereckým obsazením v čele s Williamem Holdenem a Ernestem Borgninem jsem byl spokojen. Možná by neškodilo místy přidat trochu humoru, ale tím aspoň Wild Bunch vypadá o to syrověji. Na svou dobu jistě hodně brutální, na dnešní dobu slušně působivé. ()
WILD BUNCH je skutečná legenda. Přestřelky, které tehdy musely otřást kinem, a takovou sílu mají dodnes, technická a velice charakteristická, přehledná a poutavá režie. Skvělý scénář a dialogy - a především: HERCI, kterým vévodí božský William Holden a celá jeho banda mu zdatně sekunduje. A ještě jednu věc na tomhle filmu miluju - Holdenova parta nejsou žádný svatouškové, ba naopak jsou to pěkný hajzlové, ale Peckinpah je pořád dokázal vykreslit jako partu správných chlapů a vy jim bude fandit a občas je budete mit docela rádi. Určitě! ()
Westernový žánr se jednou provždy mění - prudérní Haysův kodex shořel a Peckinpah prezentuje sympatický nekompromisní, anti-romantický obraz plný mrtvol, kurev, ožralých mexíků a jiných odepsaných postav, prašivá pouštní krajina kde všem jebe. Jasná inspirace pro moje srdcovky, Tarantina & The Devil’s Rejects. ()
(hodnotím director's cut) Film, který je jeden z nejpřesnějších, respektive nejrealističtějších ve vykreslení toho, jak si s lidmi "hraje" ďábel, a to v celku i v dílčích detailech. To myslím zcela vážně. Všímejte si například, kdy a proč se různé postavy smějí. V tomto smyslu je to jeden z psychologicky nejvěrohodnějších filmů, co jsem zatím viděl. ()
Hogo Fogo, hlavní to záporák a psanec z jednoho nejmenovaného westernu by i vedle nejkladnější postavy z tohohle kusu strýčka Sama působil jako Matka Tereza. Je to tam prostě samý vrah a opilec, jenom támhle vzadu, to je výjimka jsou dva vrazi vedle sebe. Což divákovi pranic nevadí a svého oblíbeného hajzlíka(nebo dva) si brzy najde a celý film mu(nebo jim) nepokrytě fandí. Závěrečný kulometný balet je legendární a osud jihotexaské abstinenční ligy z úvodu filmu zase celkem zřetelně vypovídá o tom, že Peckinpah nebyl žádný abstinující Mirek Dušín, ale naopak pěkná houba. Jeden z nejlepších(nejen) westernů všech dob. Plus mínus dostavník. Jo, a nehraje tam John Wayne. Ani trošičku. ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (56)
- Slavná "Poslední procházka" byla improvizací Sama Peckinpaha v průběhu natáčení. (džanik)
- Generál Mapache (Emilio Fernández) ve skutečnosti opravdu bojoval s Pancho Villou během Mexické občanské války. Po porážce byl nucen emigrovat do Spojených Států. (džanik)
- Sam Peckinpah natočil tento film tak, že kritici doslova uverili tomu, že násilie vyznieva ako dobro. (vander19)
Reklama