Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (316)
2* neznamenajú, že mám averziu voči westernom, no tento zbytočne rozťahaný, prekombinovaný a nielen obsahovo, ale aj formou (pri päť sekundovej nepozornosti netuším, kto strieľa po kom) náročný western ma skoro priviedol do hrobu a oproti iným, omnoho lepším filmom, si miesto v TOP250 na IMDB rozhodne nezaslúži. Pritom prvá polhodinka vyzerala tak nádejne. ()
Konečně dobrý western. Je trochu netradiční, že je film zasazený do začátku 20. století. To ale vůbec nevadí, spíš naopak. William Holden vede partu odpadlíků, která si jako jeden ze svých úkolů zvolí přepadnout vlak plný zbraní. Vše se ale samozřejmě zkomplikuje. Ve filmu je dost drsná na intenzivní akce na svou dobu. Krví se nešetří. Akorát závěrečná scéna už mi přišla trochu přehnaná. Jsem zvědavý, pokud se bude točit remake. "Tihle chlapci už začínají páchnout." ()
(hodnotím director's cut) Film, který je jeden z nejpřesnějších, respektive nejrealističtějších ve vykreslení toho, jak si s lidmi "hraje" ďábel, a to v celku i v dílčích detailech. To myslím zcela vážně. Všímejte si například, kdy a proč se různé postavy smějí. V tomto smyslu je to jeden z psychologicky nejvěrohodnějších filmů, co jsem zatím viděl. ()
Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. ()
Je předvečer První světové války, ovšem divoká banda vedená Pikem Bishopem žije jako za starých časů starého dobrého Západu. Právě zde Sam Peckinpah uplatnil naplno svou nenávist k moderní době a stvořil své nejzásadnější dílo. Mrtví se počítají na desítky, cynismus z filmu doslova kape. Herecké obsazení plné charismatických chlapáků, majících divoký západ vepsán v očích, je ve filmech pana režiséra samozřejmostí. Manifest Sama Peckinpaha a revoluce ve westernovém žánru. ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (56)
- "Mapache" je španělsky "mýval". (džanik)
- Pro každého z hlavních herců bylo připraveno sedm identických kostýmů. Během natáčení byly všechny zničeny. (džanik)
- Snímek měl být alegorií na násilné zprávy z Vietnamu, vysílaných po večerech v televizi. Měl konstrastovat s vymydlenými nekrvavými televizními westerny a diváky mělo násilý převážně šokovat. (Zdroj: Cinema) (Mirokukii)
Reklama