Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Je předvečer První světové války, ovšem divoká banda vedená Pikem Bishopem žije jako za starých časů starého dobrého Západu. Právě zde Sam Peckinpah uplatnil naplno svou nenávist k moderní době a stvořil své nejzásadnější dílo. Mrtví se počítají na desítky, cynismus z filmu doslova kape. Herecké obsazení plné charismatických chlapáků, majících divoký západ vepsán v očích, je ve filmech pana režiséra samozřejmostí. Manifest Sama Peckinpaha a revoluce ve westernovém žánru. ()
Spousta mrtvých civilistů jako nevyhnutelná část drsného života; muži, kteří slovo „law“ berou do úst pouze tehdy, kdy se jim to hodí; žena jako symbol pouhého rozptýlení chlapa… Sam Peckinpah měl koule jako žádný jiný režisér před ním ani po něm a chlapská nadřazenost z jeho filmů jenom čiší. Ale je to nadřazenost upřímná, nekompromisní a drsná zároveň, takže se dá vnímat pouze jako výraz nezaměnitelného tvůrcovského génia, jenž dává téměř až mystické rovnítko mezi slova násilí a umění a filmový western rozšiřuje do nepopsatelné velikosti. ()
Nevim nevim... To geniální veledílo se nedostavilo. Jen vizuálně překrásný, silně nekorektní a místy až nepřiměřen brutální western s podivně přehrávajícími herci ve vedlejších rolích a rušivou hudbou... Jako důkaz velké liberálnosti Hollywoodu a Ameriky jako takové na přelomu 60. a 70. let zajímavé, jinak ale nic, co by mne výrazněji oslovilo. Emoční dopad v mém případě nulový... ()
Velmi působivá výpověď plná pesimismu, skepse a netajeného pohrdání vším obvyklým a uhlazeným. Sam Peckinpah vypráví o lidském životě, prostém iluzí a pozlátek. To, že si k tomuto poněkud nihilistickému poselství zvolil Divoký západ, dělá z Divoké bandy na první pohled "pouze" demýtizaci starého dobrého westernového světa, ovšem o tom to především není. Naprosto svůj a zcela strhující režijní styl, jdoucí proti tradičnímu rozvržení westernu, činí z filmu pochoutku pro jakéhokoliv filmového fanouška, zabíjení nikdy nebylo tak poetické, naléhavost mu ale tento způsob zpracování neubírá. Vedle estetických hodnot pak film nabízí především spoustu "antihodnot" morálních. Láska se rozplývá jako chiméra, dřív než se o ní vůbec začne mluvit. Čest a svědomí se musí v zájmu holého přežití stále znovu značně uskromňovat. Snad jen to přátelství z toho vyšlo jako něco, co za cosi stojí. ()
2* neznamenajú, že mám averziu voči westernom, no tento zbytočne rozťahaný, prekombinovaný a nielen obsahovo, ale aj formou (pri päť sekundovej nepozornosti netuším, kto strieľa po kom) náročný western ma skoro priviedol do hrobu a oproti iným, omnoho lepším filmom, si miesto v TOP250 na IMDB rozhodne nezaslúži. Pritom prvá polhodinka vyzerala tak nádejne. ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (56)
- Poslední scéna, na které se pracovalo, byl výbuch mostu přes Rio Nazas, která měla představovat Rio Bravo. Pracovalo na ni pět kaskadérů, z nichž každý dostal 2 000 amerických dolarů, natočena byla na jeden záběr, který zabíralo 6 kamer, z nichž každá filmovala jinou rychlostí. Jedna z kamer byla štábem "utopena". (džanik)
- Robert Ryan byl do role Deke Thorntona obsazen poté, co ho Peckinpah viděl ve filmu Tucet špinavců (1967). (džanik)
- Do popredia filmu patria témy ako starnutie, priateľstvo, vernosť, zrada a sklamanie. (vander19)
Reklama