Touha

A já se zase přidávám na stranu May : „Neuvěřitelně podivný film, perverzní, úchylný“ Žena, kterou voyaer donutil vydíráním k experimentování s vlastním tělem, s vlastní sexualitou. Přinejmenším dost zvláštně zvolený způsob jak někomu otevřít cestu k rozkoši, k rozkoši na jejímž počátku je znásilnění vlastním vibrátorem, který, ale ovládá někdo jiný. Opravdu bizarní milostný trojúhelník v hodně neobvyklém a deštivém filmu. (19.04.2006)

No já nevím no-slibovaná úchylnost se nekonala, takže tu zůstalo jen-vážně hezké-drama o třech lidech ve kterém Tsukamoto ubral ze svého rukopisu jak to jen šlo-ve prospěch zdánlivé"čitelnosti" příběhu. I tak ale u některých scén nevím kam je zařadit a konečnou poentou si taky nejsem zcela jist-což mi dává naději, že v tom filmu pořád přecejen je něco více. Za mě přesně na hraně mezi 3 a 4 (10.07.2013)

It's not like you're having sex with someone else! It's one of your secret desires. It's nothing to be ashamed of! Fetišismem a perverzí nabitá projížďka sexualitou v chladném, bizarním světě dalšího z Tsukamotových milostných trojúhelníků. Film, ve kterém znásilnění dostává nový rozměr a kde touha po vlastním těle a sexuální experimenty slouží k poznání sebe sama. Kupodivu jde o režisérovo nejstravitelnější dílo, a to především po technické stránce. (02.03.2008)

Nebudu v tom hledat jak ve spoustě filmů skryté význami a obdivovat skvělého Shinya, když se mi tenhle film prostě nelíbil. Někdo může říct, že je film složitý, někdo zas že jednoduchý. Tohle závisý pouze na pohledu člověka. Očividně jde vidět, že Tsukamoto točí filmy o proměnách jak fyzických tak psychických. Tady jde o psychickou, zachytil to pět velmi skvělé. Bohužel film byl vemi depresivní asi jak ledová káva po ránu. Jinak chvílemi docela perverzní a nějak mi to připomělo starou Lynchovskou tvorbu ala "Eraserhead". (04.09.2011)

Jak už jsem kdesi psal, černobílá Tsukamotovi sedí a i v Rokugatsu no hebi to potvrzuje. Tentokrát však vsadil na pomalejší tempo a psychlogičtější drama a to se zdá nebylo to pravé ořechové. Pár zajímavých pasáží nestačilo k dosažení obvyklého nadšení a jsou z toho jen slabé tři hvězdy za oněch několik zmíněných momentů, ve kterých je režisérův podpis dovře čitelný, kameru a Tsukamotu i jako herce. Ani hudba tentokrát nijak více neupoutala pozornost. Závěr naprosto vyšuměl a nic nezanechal. (15.02.2010)