Touha

Tento film je (podle mého názoru) divný, zvláštní, "úchylný"... Nikdy jsem neviděl nic podobného, jediné, co by se "Touze" mohlo podobat, je "Mazací hlava", právě tou podivností a "úchylností"... Nemůžu říct, že by ten film byl úplný "odpad", ani že by to bylo nějaké skvělé veledílo. Po chvíli uvažování, jak se mi ten film vlastně líbil, jsem se rozhodl pro "neutrální" tři hvězdičky. (08.07.2003)

Jak už jsem kdesi psal, černobílá Tsukamotovi sedí a i v Rokugatsu no hebi to potvrzuje. Tentokrát však vsadil na pomalejší tempo a psychlogičtější drama a to se zdá nebylo to pravé ořechové. Pár zajímavých pasáží nestačilo k dosažení obvyklého nadšení a jsou z toho jen slabé tři hvězdy za oněch několik zmíněných momentů, ve kterých je režisérův podpis dovře čitelný, kameru a Tsukamotu i jako herce. Ani hudba tentokrát nijak více neupoutala pozornost. Závěr naprosto vyšuměl a nic nezanechal. (15.02.2010)

Překrásný a trošku šokantní vhled do "typické" japonské mysli několika hlavních protagonistů, kteří navenek vypadají, že vše s jejich životy je v pohodě, ale uvnitř křičí po přirozenosti a změně. Klasická zápletka natočená velmi neklasicky. Čerobílý vizuál je téměř perfektní, stejně, jako vybrané lokace. Kdykoliv film zastavíte, máte krásnou fotku na zeď. To samé platí i o hudebním doprovodu, kdy decentní a "odosobněné" čelo dodává filmu tu pravou atmosféru. K tomu si připočtěte průhledy do světa Tetsuo, kdy není nic natolik bizarní aby nemohlo být ještě více :). Skvělá atmosféra a vtahující děj - šmírácky nakouknete do podvědomí několika upjatých lidí a společně s nimi odhalíte jejich perverzní choutky. (26.01.2010)

Nebudu v tom hledat jak ve spoustě filmů skryté význami a obdivovat skvělého Shinya, když se mi tenhle film prostě nelíbil. Někdo může říct, že je film složitý, někdo zas že jednoduchý. Tohle závisý pouze na pohledu člověka. Očividně jde vidět, že Tsukamoto točí filmy o proměnách jak fyzických tak psychických. Tady jde o psychickou, zachytil to pět velmi skvělé. Bohužel film byl vemi depresivní asi jak ledová káva po ránu. Jinak chvílemi docela perverzní a nějak mi to připomělo starou Lynchovskou tvorbu ala "Eraserhead". (04.09.2011)

Treba Voyerov aby nám zachraňovali vzťahy. Cukamotov najupršanejší film. Dážď je tu prvkom čisto vizuálnym. Postavy sa nachádzajú vďaka nemu v zvláštnom odťažitom svete. Ako keby dážď odkazoval na niečo skryté v nás. Budovy sú chladné, čiernobiela farba neprepúšťa žiadnu emóciu. Pritom je to o sexe. O manipulácií. O pozorovaní a ukájaní sa. Naplnenie základných telesných túžob a snaha vstúpiť na samé dno našej psyché, len aby sme si našli cestu k sebe. Expresívny štýl, elektronický penis - ako by z oka vypadol tomu s Tetsua a zaujímavo poňatá téma. Sono to Strange circusom a Love exposure potiahol na novú úroveň, Cukamoto je verný typicky artovej až undergroundovej forme. Veľmi zvláštne a zapamätateľné. Poetikou bližšie k Bullet Ballet a predsa o niečom inom. (28.01.2016)